Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XCVIII

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: XCVIII.
Podtitulek: Zavraždění Václava III.
Autor: neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 161 - 162.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Václav III.

Skóro po tom král Václav snide,
po něm syn jeho Vácłav, král uherský, vznide.
České i polské královstvie držieše,
Ottu, vévodu bavorského, sebe-miesto do Uher posłał bieše.
Do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše;
jeho ujec, král říšský, péčiu velikú jmieše.
Ten tři Durinky v słužbu krále českého připravi,
tiem vrah český sestřěncě ztravi.
Král Vaněk, jda na vojnu, do Ołomúcě přijede,
tu sě liudí k němu mnoho snide.
U vigilji svatého Dominika král o połedni spat jide;
když všickni vynidú, Durink přěd komniatu přijide.
Přěd králem nebieše strážě jiného
kromě komorníka jediného.
Durink přěd komniatú stáše
a svého tu času ždáše.
Král Vácłav, vstav ze spanie,
činieše veliké vzdychánie.
Je sě na děkana vołati,
aby k němu ráčił vstáti,
řka: „Poď ke mně, neb-ť mě jest túha.“
Ten Durink, nevěrný słuha,
jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sě vytasi,
v tu dobu královi hrdło přětasi.
Ach Durinku, złý čłověče,
co si spáchał, nevěrníče!
Co-ť to miłé dietě učiniło?
Snad to, že tě dary velmi dařiło?
Pro to-li-ť jej było zabiti,
takú zemiu osiřiti?
Snad tvému jazyku to jesť přirozeno,
že druhé kniežě v Čechách ot vás jesť zahubeno?
O nevěrných tuto viece było by młuviti,
ale Bohu je porúčiem súditi.
Boží súd nalezne i tajného;
snad juž jesť osúdił jeho smrti vinného!
Ješče-ť bude některé súditi.
Té řěči netbaju, neb jmám o Durincě domłuviti.
Toho Durinka inhed jechu,
ruku, júž krále zabił, mu ottěchu.
Psi jeho těło všěcko sněchu,
ruky té sniesti nerodiechu.
To złé sě sta léta ot narozenie syna božieho
po tisciu po třech stech šestého.