Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXXIX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXXVIII	LXXIX	LXXX

Údaje o textu
Titulek:	LXXIX.
Podtitulek:	Proměna v mravech českých.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 133 - 134.
Licence:	PD old 70

Pak na velikú rozkoš sě otdachu,
pro to o dobrém jmeni nic netbachu.
Staří jechu sě doma jako vepři týti,
mładí počěchu s ohaři łoviti.
Ot toho časa šlechtici toho sě přijechu,
ježto hołoty dřieve za úřad jmějiechu.
Dřieve psy u vłáščí dóm s hołotami otłúčiechu,
a sami čistý dóm jmějiechu.
Dřieve páni často sě sjieždiechu,
o cti a o pokoju młuviechu.
Dřieve lovci sami łoviechu,
páni k nim na čas vyjediechu.
Dřieve na řiuju páni sě sjieždiechu,
po hromadě v útěšě pobudiechu;
za obyčěj v radě sediechu,
pokoj v zemi veliký činiechu.
Ale tehdy páni hołoty z sebe zčiniechu,
v jednom domu s ohaři bydliechu.
To sobě za kratochvíl a za česť přijechu,
že jedno o ohařích młuviechu.
Pro to sě jechu v sbožiu chuditi,
pro psí smrad brzo mřieti.
Ot té doby liud silný krátký věk jmějieše,
nemocných v nohách mnoho ležieše.
Dřieve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu,
mezi nepřáteły mečem dosti dobudiechu:
pak, dřieve než na nepřáteły vyndiechu,
a'ž svú zemiu zhubiechu.
V tom tehdy dobřě činiechu,
že zádušnieho nepleniechu:
potom některé vłádyčie ctiechu,
ale zádušnie pusto połožiechu.
A když na vojně med vypjechu,
beze cti sě vždy vrátiechu.
Dřieve ve třech dnech na vojnu vstaniechu:
tehdy ve čtvrti léta na vojnu zapovědiechu.
Tak sě tehdy proměnichu,
tiem jmene dobrého zbychu.
Tehdy kněz Pełhřim biskupstva sstúpi,
kněz Jan na biskupstvo vstúpi.