Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LIX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LVIII	LIX	LX

Údaje o textu
Titulek:	LIX.
Podtitulek:	Císařův soud nad Čechy.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 102 - 104.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Vladislav I., Bořivoj II.

Vładisłav je sě ciesařě prositi,
by ráčił do Čech přijíti.
Ciesař do Čech přijede,
u Prazě na súdě sěde.
Vładisłav je sě na bratra z války žałovati,
ciesař na kniežatech je sě práva tázati.
Dotud sě oni súdichu,
až Vładisłava k zemi přisúdichu,
řkúc: „Prvé našě volenie
moc má, drahé nic nenie.“
Ciesař vecě: „Páni, pokažte nám své listy,
nebo jinak ny učinite jisty,
by vy Čechové, mohúce koho chtiec voliti,
zvolivše i zapuditi.“
Ciesař knězě srbského Vácisłava je
a knězě Bořivoje.
Mnohu pánóm káza hłavy stieti
a mnohu káza oči vynieti,
aby kniežatóm svým věrni byli
a v hromadu jich nevadili.
Již sú byli kázali Bořivojovi v zemiu jeti,
všěm káza oči vynieti.
Tehdy také Jana Tistu jechu
a oči jemu vyněchu.
Kněziu Bořivojovi najviece sě dostało bieše,
že svého rodu vraha v svej čeledi jmieše.
Tehdy ciesař mnoho Čech káza zhubiti:
věz, proč-tě to chtěł učiniti!
Ne proto, by právu rád był,
ale aby kněz český silen nebył.
Kněz, když ciesařóv úmysł vzvědě,
s płáčem takto povědě:
„Tehdy sěkyra na sě dłubny kliudi,
když přěd svým vrahem sě súdí.
Juž to právě znamenaju,
že všickni Němci českého złého hledajú.
Bych był máło přěhověł,
viece bych dobrých liudí jměł.
Ač sú byli včera nepřietelé,
dnes by mohli býti všickni přietelé.
Nesłušie-ť nikdy zkaziti udatného;
přijde-ť čas, že-ť sě hodí do přěvážného.“
I chtieše rád bratra zprostiti:
ciesař nerodi toho učiniti.
Věda ciesař, že Mediolaněné sě na Čechy hněvajú
a jich škody vesdy hledajú,
káza u Medioláně knězě schovati,
řka: „Nedajte sě jemu mnoho kochati.“
Vłaši knězě u věžiu vsadichu,
a sedm let jej hładem i smradem mučichu.
Pak káza ciesař jemu život otjieti.
Vłaši jemu na zajtřie chtiechu hłavu stieti.
S večera dachu kněziu dosti jiesti i píti,
i vzkázachu jemu: „Jez a pí; zajtra-ť nejiesti ani píti.“
Nevěda kněz, co sobě učiniti,
je sě snažně Bohu modliti.
Té noci svatý Apolinařiš sě j'mu pokáza
a, chtěł-li by do Čech, ho otáza.
Kněz jemu učiní veliké sliúbenie,
aby jeho ráčił zbaviti vězenie.
Vecě: „Kde sě poznáš, tu mi kosteł ustavi!“
To řka, na Sackej jej postavi.
To miesto dobřě kněz lížěmi znamena,
jide do Miličic, kde bydlieše pan Bena.
Ten pán bratry u mír svede,
a pak knězě ctně do Prahy vede.