Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/CII

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: CII.
Podtitulek: Proměny v mravech českých.
Autor: Neznámý. K vydání upravil Josef Jireček, více o autorství ve Wikipedii a úvodu
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 167 - 169.
Licence: PD old 70

Pak sě češčí páni złých obyčějóv přijechu,
za kratochvíl v kostky jhrajiechu.
Z něhož dřieve łotróm za złé jmiechu,
toho sě sami páni přidržiechu,
řkúc: „To v jiných zemiech łotři činie,
a velikým błáznovstvem sě vinie.“
Obyčěje sě złého přijímáchu,
a dobrého nic netbáchu.
Chceš-li sě ciuzích obyčejóv ty přijieti,
hlédaj, móžeš-li to v kterej zemi uzřieti,
by ciuzozemcě při sobě jměli
a v svú radu je púščěli.
By vy sě téhož přijeli,
toho by užitek i česť jměli.
Ale ot złého sě nectného obyčěje přijieti,
to jesť, ztratě ctné jmě, złé jmieti.
A pro złý příkład na svój jazyk juž nic netbajú,
a za česť v kostky jhrajú.
Tehdy sě jechu bez popruhóv kłáti,
a panny jim za dar počěchu chrústóv słáti.
Jechu sě ciuzím paním słúžiti:
toho bieše viece, ale mrzí mě i młuviti.
Tak páni svú kratochvíl jmiechu,
a menší zemiu hubiechu.
Neby, kto sě za pravdu postavě,
ni kto českú česť opravě.
Páni kostku a kłánie płodiechu,
a měščěné s hostmi o nich sě radiechu.
Neb měščěné nesměchu nikam vyněti,
so pro to jim nemohú déle hověti.
Pan Jindřich a pan Jan v Sedlciu biesta,
Rémunt a Hynek u Prazě kratochvíl jmiesta.
Ty pány Horníci s měščany jednoho dne jechu
a životy jim otjeti inhed chtiechu.
Toho učiniti někteří nedadiechu,
však je tvrdě schovachu.
Juž vidíte, ktož na vysokém stavu jmá výhledí,
a vsdy kratochvíl jmaje, na radě nesedí,
ten v svú rukú jmá jistú škodu
i sobě i svému rodu.
Ta sě hanba šlechticóm nikdy nestávała,
a ta příhoda chłapóm vnadu dała.
By chtěli právě rozuměti,
nedali by ciuzím v Čechách té moci jmieti.
Neustavični jsú časové:
již dnes střiebro dávajú, zajtra budú vrahové.
Chłap svú voliú tobě nic nedá,
pánkaje tobě, svého časa hledá.
Moci-li-ť bude kdy s tě býti,
káže-ť své i s lichvú zapłatiti.
Juž vidíte, páni, dobré-li ste rady,
dávajúce ciuzozemcóm v zemi hrady.
By vás nejměli kde schovati,
nedrzli by byli na vy vstáti.
Přietelé těch pánóv dotad sě ručichu,
až je však i vypravichu.
Však za chłapie syny své dcery otdati musichu,
ale však jim potom jich děti vrátichu.
Neb dietky o rocě a máłem stařějšie biechu,
a šlechetné dietky u Horníkóv umřieti chtiechu.
A pro to je i vrátichu,
a také že přietelé za to młuvichu.