Prostonárodní české písně a říkadla/O kohoutkovi a o slepičce

Prostonárodní české písně a říkadla
Řípka	O kohoutkovi a o slepičce	Dětské hádanky

Údaje o textu
Titulek:	O kohoutkovi a o slepičce
Autor:	zapsal Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1864.   Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky. Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic.“ — „Tak dobře!“ odpověděla slepička; hrabala, hrabala a vyhrabala jadýrko, a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila. Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku. „Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru.“ Jak to řekl, převalil se na zemi, nožkama zhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce:

„Studánko dej vody
mému kohoutkovi:
leží tam v oboře,
má nožky nahoře —
bojím se, bojím, že umře.“

Studánka řekla: „Nedám ti vody, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek.“

Slepička běžela ke švadleně:

„Švadlenko, dej šátek studánce
studánka dá vody
mému kouhoutkovi:
leží tam v oboře,
má nožky nahoře —
bojím se, bojím, že umře.“

Švadlena řekla: „Nedám ti šátku, dokud mi nepřineseš od ševče střevíčky.“

Slepička běžela k ševci:

„Mistře, dej střevíčky švadlence,
švadlena dá šátek studánce,
studánka dá vody
mému kohoutkovi “ atd.

Švec řekl: „Nedám ti střevíček, dokud mi nepřineseš od svině stětin.“

Slepička běžela ke svini:

„Svinko, dej ševci štětiny,
švec dá střevíčky švadlence“ atd.

Svině řekla: „Nedám ti štětin, dokud mi nepřineseš od sladovníka mláta.“ Slepička běžela k sladovníkovi:

„Sladovníče, dej svini mláta,
svině dá ševci štětiny“ atd.

Sladovník řekl: „Nedám ti mláta, dokud mi nepřineseš od krávy smetany.“

Slepička běžela ke krávě:

„Kravičko, dej sladovníkovi smetany,
sladovník dá svini mláta“ atd.

Kráva řekla: „Nedám ti smetany, dokud mi nepřineseš s louky travičky.“

Slepička běžela k louce:

„Louko, dej krávě travičky,
kráva dá sladovníkovi smetany“ atd.

Louka řekla: „Nedám ti travičky, dokud mi nevyprosíš s nebe rosičky.“

Slepička prosila :

„Nebe, nebíčko! dej louce rosičky,
louka dá krávě travičky,
kráva dá sladovníkovi smetany,
sladovník dá svini mláta,
svině dá ševci štětiny,
švec dá střevíce švadlence,
švadlena dá šátek studánce,
studánka dá vody
mému kohoutkovi:
leží tam v oboře,
má nožky nahoře —
bojím se, bojím, že umře!“

Slitovalo se nebe nad kohoutkem a seslalo louce rosičku, louka dala travičku, kráva smetanu, sladovník mláto, svině štětiny, švec střevíčky, švadlena šátek a studánka vody. Slepička jí nabrala do zobáčku, a jak mile ji kohoutkovi do krku vpustila, sklouzlo mu jadýrko dolů, kohoutek skočil na nožky, zatřepal křídlama a zakokrhal vesele: „Kykyryký!“ — A potom už nikdy lakomý nebyl, a upřímně se dělil se slepičkou.

Z Berounska. Ostatně s nepatrnými varianty známo po celých Čechách.