Prostonárodní české písně a říkadla/Duše hříšná a Maria panna

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Duše hříšná a Maria panna
Autor: zapsal Karel Jaromír Erben
Zdroj:
  • ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1864. Kapitola Písně rozpravné, s. 504-505. Č. 59. 
  • ERBEN, Karel Jaromír. Nápěvy prostonárodních písní českých. Praha : [s.n.], 1862. Nápěv 404, s. 103. Nápěv je podložen textem písně O třech králích. 
Vydáno: BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 411.
Licence: PD traditional
Související články ve Wikipedii:
Jan Neruda: Ballada o duši Karla Borovského

\relative f' {
 \key bes \major
 \mark \markup{\italic "Andante."}
 \time 3/4
 \repeat volta 2 {f4 bes bes bes2 d4 c( bes) c d2 r4}
 c c c c2 d4 bes( a) g f2 r4 c' c c c2 d4 bes2 a4 bes2 r4
 \bar "|."
 }
\addlyrics {
 By -- la jest lou -- ka ze -- le -- ná,
 sl -- za -- vou ro -- sou skro -- pe -- ná,
 sl -- za -- vou ro -- sou skro -- pe -- ná.
  }

Byla jest louka zelená,
slzavou rosou skropená.

Kráčely po ní dvě duše,
za nimi velká hříšnice.

Když se až k ráji dostaly,
na dvéře tam zaklepaly.

„Vstaňte, Petře, vemte klíče,
podívejte se, kdo tluče.”

„Tlučou tam, Pane, dvě duše,
za nima velká hříšnice.“ —

„Ту dvě duše mně sem pusťte,
té hříšnici pryč ukažte.

Ukažte jí cestu šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“

Šla dušička vzlykající
a svých hříchů litující.

Šla od nebe, naříkala,
až jí krev z očí kapala.

Potkala ji Maria panna:[1]
„Co naříkáš, duše hříšná?“ —

„Jak pak nemám naříkati,
když se nevím kam podíti?

Musím jíti cestou šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“ —

„Vrať se se mnou, duše hříšná!
Poprosím já svého syna.“

A když se k ráji dostaly,
na dvéře tam zaklepaly.

„Vstaňte, Petře, vemte klíče,
podívejte se, kdo tluče.“ —

„Tluče to, Pane, matka Tvá
a za ní ta duše hříšná.“ —

„Mou matičku mně sem pusťte,
té hříšnici pryč ukažte.

Ukažte jí cestu šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“ —

„Ne tak, ne tak, milý synu,
odpusť hříšné duši vinu.“ —

„Zeptej se jí, matko milá,
со dobrého učinila?

Kolik je svátků světila?
kolik se pátků postila?
kolik chudých obživila?“[2]

„Já jsem svátků nesvětila,
ani se v pátek postila,

jen jedno jsem vykonala,
almužny jen grešli dala.“ —

„Podej, hříšná duše, ruky,
povedu tě skrze muky.

Skrze muky do propasti
a z propasti do radosti.

Grešlička, almužna malá,
do ráje tobě pomohla.“

Z Budějovicka. — Srov. Suš. 25; H. Luž. 281; Kukulj. 186

  1. Potkala ji Maria panna:
    „Kam ty kráčíš, duše hříšná?“

    „Ach ja kráčím cestou šírou,
    kudy hříšní do pekla jdou.“

    „Vrať se se mnou, hříšná duše!
    přimluvím se u Ježíše.“

  2. Kolik almužen rozdala