Prosté motivy/Podzimní I

Prosté motivy Jan Neruda
Letní XI	Podzimní I	Podzimní II

Údaje o textu
Titulek:	Podzimní I
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Prosté motivy. Praha : Mladá fronta.   Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Náš Boubín má šedivou čepičku
a zvolna si z dýmky kouří,
on pánem teď, hledí si do kraje
a lenivě očima mhouří.

Vše vidí: jak jeho že ženuška
si lesní svůj vrkoč plete,
jak větrným, měkkounkým chvoštětem
sníh skalního s úbočí mete.

A vidí, jak kolkolem po řekách
ti trpaslí synci malí
si po vodě dolů a nahoru
své mlhové balvánky valí.

Jak šedivé ze skalní kotliny
výš výše se kotouč paří,
kde trpaslí dcerušky pro lidi
z mlh dešťovou polívku vaří.

A jiné z nich plátna zas utkaly
a věší je za strom všady,
že vandrovník náhle se zaráží
a neví již, kamže a kady.

Zas Boubín se ku řece zahleděl -
tam věru už stavba celá,
a od břehu k břehu se z mlhy most
jak z mramoru do dálky bělá.

A na břehu stojí lid spěchavý
a radí se zdiven spolu,
a který z nich mamidlu uvěřil,
hrš! sklouzl a sletěl až dolů!

A Boubín se hromově rozchechtal:
„Ne, mámo, - ti kluci tvoji -
ej mají ty děti teď nápady,
že člověku rozum až stojí!

No mládí je mládí a stvořeno,
jak myslím, jen ku radosti -
hoď, mámo, jim mlhy té ještě kus,
vždyť máme jí, chvalbohu, dosti!“