Prosté motivy/Letní IV

Prosté motivy Jan Neruda
Letní III	Letní IV	Letní V

Údaje o textu
Titulek:	Letní IV
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Prosté motivy. Praha : Mladá fronta.   Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Slunce je jak velký žernov, pánbíček jím den svůj mele,
samou záři, samé zlato po horách a dolech stele;
sotva za rána že začal, již se krajina ta celá
- jak na zlaté půdě obraz - bájnou krásou rozeskvěla:

Co ten letní den nám dává! Co tu šperku, co tu lesku!
Brilianty posypal mi celou tu mou lesní stezku,
lesu šat dal safírový, vedle něho bujné mlází
zlatými si šípy hraje, stříbrnými míči hází.

Na potoce vlnky pyšně v stříbrných korunkách plují,
nad potokem drahokamy bleskně vzduchem postřelují,
ode břehu po dědině modrounký se závoj třese,
přese celý kraj ten šírý, po celé se hoře nese.

A na hoře u temene paprskový šlehá plamen,
zakletý tam nad pokladem snad to hoří „boží kámen“
nebo to tam divé ženy na těch horských bylin vůni
z dumných jeskyň vynešené, drahé šperky svoje sluní.

Tělem sladké teplo běží, jak když děva v rty mne líbá,
tvář se moje pousmívá, hlava chvilkou zakolíbá;
na tu krásu, na to modro v blaženosti ústa špulím,
ve stínu se k mladé lipce vroucně jako k milce tulím.

Je mi blaze, je mi krásně v letním teple, v slunné záři -
jak bych seděl v mléčné lázni, na máslovém na polštáři.