Pražské motivy/Pod zbytkem starých hradeb z jara

Pražské motivy Antonín Klášterský
Na starém hřbitově židovském	Pod zbytkem starých hradeb z jara	Smutná okna

Údaje o textu
Titulek:	Pod zbytkem starých hradeb z jara
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	Klášterský, Antonín. Pražské motivy. Praha: F. Šimáček, 1893. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Pod zbytkem starých hradeb z jara.

Vše plá a svítí. Baldachýn je nebe,
jenž nad monstrancí — sluncem — rozpíná se,
jak mléko vlahý vzduch. A kolem sebe,
kam hledím, jaro v mladé vidím kráse.

A v jarních dumách, jež se v duši tlačí,
jdu, vzpomínaje, chodec osamělý,
při vůni vlhké země, písni ptačí,
na hradby staré, jež tu dříve čněly.

Kol smály se a pestřily se nivy,
až k hradbám šly, jež mračily se temně,
jak úsměvem svým, který je tak tklivý,
by chtěly vniknout v chladné srdce země

Však hradby stály, tměly se, a němá
a upjatá v nich zřela Praha v lány,
a jako srdce, které citu nemá,
se zavíraly hradeb šedých brány.

Tu třísklo do bran pěstí nové žití,
ty rozlétly se, těžce skřípajíce,
zeď hradeb starých kácí se a řítí,
a obzor volný roste víc a více.

Teď do města se směje zeleň luhů
a zlatým klasem svítí pole širá,
a Praha, prosta železného kruhu,
jak náruč svou když zemi otevírá

A každý paprsk, který od ní letí,
jak lámal by se o niv zlatou desku,
se vrací zpátky, jásot ve zápětí,
ne paprsk již, leč celé moře blesků.

Jen zbytky ční tu starých bastionů
a v nový ruch zří lící svojí tmavou,
teď dětí křik jen zní tu ve hry shonu,
a kozy lezou řídkou jarní travou.

Však i ten zbytek do prachu se skácí,
a brzo zazní rýčů smělý dopad,
a ozývat se bude píseň k práci
tu v motyk třesk a ve zvonění lopat.

A s nimi již nechť na jeden ráz padne
i hráz, jež v cestě k tomu, co nám draho,
tvé šosáctví a zbytek pýchy chladné
a snížení tvé i tvůj stesk, ó, Praho!