Pozdě k ránu/V ustrašení

Pozdě k ránu Karel Hlaváček
Smutný večer	V ustrašení	Pršelo v noci

Údaje o textu
Titulek:	V ustrašení
Autor:	Karel Hlaváček
Zdroj:	HLAVÁČEK, Karel. Pozdě k ránu. 3. samostatné vyd. Nakladatelství Kentaur, Praha 1993, s. 25
Licence:	PD old 70

My ustrašeně šli tím sešeřelým územím,
jež v léno své jsme kdys tak pyšně přijali;
vše chvělo se před naším zjevem bázlivým,
i zvony vzdálené, jež dlouho plakaly.

Třpyt chorých hvězd nám nad hlavami zvolna vybledal,
a mlha padala v kraj tichý, zpozdilý –
sbor hlasů neznámých v tmách kdesi bědoval,
sbor cizích poutníků, již v skalách zbloudili.

• • • • • • • •

Až k ránu na cestu nám svítil už jen Jižní Kříž
nad městy mrtvými, kde vše se stmívalo,
a krajina v tmu s námi padala vždy hloub a níž,
až všecko v bojácnu náladu splývalo.

Jen v dálce kdes a nahoře ve vlažných přívalech,
jichž teplo mateřské nás jalo, Spřízněná,
byl den, a vítr v tempu volném nad vysoký břeh
tam mlýnů větrných pozvedal ramena.

Ty's řekla cos jak dětskou paralelu Života
s tou obcí zasmušilých mlýnů větrných –
já k tomu důvěrně připojil glosu z Quijota,
a tmou zněl bázlivě náš ironický smích…