Povídky z Ruska/Z bible Kralické

Povídky z Ruska Jaroslav Hašek
Baráčnická krev pana Potužníka	Z bible Kralické	Povídka o záruce

Údaje o textu
Titulek:	Z bible Kralické
Autor:	Jaroslav Hašek
Zdroj:	[1]
Vydáno:	25. 9. 2002, Literární salon Dany Mentzlové
Licence:	PD old 70

V tockém táboře zajatců obdrželi jsme od pí. hraběnky Kallisch-Altenhof, členkyně missie rakousko-uherského Červeného kříže, bibli s poznámkou, že nám ji Rakousko posílá, abychom s důvěrou hleděli na konec války a čerpali z ní sílu.

Držíme se velice této dobré rady a našli jsme v bibli místa, hodící se znamenitě pro nás, která nás opravdu sílí. Dovolili jsme si místy některé názvy změnit, tak pod slovy Egypt nebo Assyrie rozumíme Austrii, nebo Habsburgy, takže výňatky z bible jsou tyto:

„Hlas množství na horách i v rovinách; jakožto lidu mnohého, hlas shromážděného národa, když vojsko naše sbírá se k válce.

Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev, povyšte hlasu k vojsku, dejte návěstí do rukou, ať vejdem na pochod do bran císařství. (1. Mojžíš 14, 18, 19.)

A mlácen bude tyran na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.

A roztáhne ruce své uprostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování.

V ten den navštívíme je mečem svým přísným, velikým a mocným a zabijeme pyšné.

A přijdem jako příval s krupobitím, jako vichřice vše vyvracející, jako povodeň vod prudkých a rozvodněných a prudce je srazí až k zemi.

Nohami pošlapána bude koruna pýchy od lidu hrozného z dávna i posavad, od národa všelijak potlačeného.

A dokoná se hněv a prchlivost naše k jich vyhlazení. A kdožkoliv nalezen bude z jich služebníků, bude proboden, a kteříž by se koli shlukli od našeho meče padnou.

A obrátíme to císařství v poušť a hříšníky vyhladíme. A jímati budeme ty, kteří nás zjímali a násilníky své potřem. (Žalm 5, 10, 55, 22. Řím. 3. 13.)

Svržena bude jich pýcha a červi přikryjí vysokomyslnost tyranů, nebo vzbudí na ně Hospodin zástupů bič, jako porážku Madiánských na skále Goreb.

I stane se v ten den, že projdeme průchody a přijdeme je hubit jako sekera, když utíná kořeny nemocného stromu a bodláčí.

A vystoupíme jako řeka, která vyjde ze všech toků svých a přijde nad všechny břehy své. (Přísl. 21. 31.)

A se střelami svými tudy půjdeme a hložím a trním zaroste vše za námi a ruku svou vztáhneme na ně a porazíme je, až se hory zatřesou a těla mrtvá jejich, jako hnůj uprostřed ulic.

V tom však se neodvrátí prchlivost naše, ani naše ruka vztažená a jakož plamen ohně zžírá strniště a plevy, plamen v nic obrací, tak kořen jejich bude jako shnilý a květ jejich jako prach vzejde.“ (Efez. 5. 25.)

To, paní hraběnko Kallisch-Altenhof, vyčetli jsme z bible a bude-li vás to zajímat, vybrali jsme ještě toto:

„A bude vyzdvihnuta korouhev národa a nastane den soudu. A zástupové naši rychle a prudce přijdou. Žádného ustálého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude dřímati ani spáti, aniž se rozepne pás beder jeho, aniž se strhá řemen obuvi jeho.

Střely naše ostré a všechny zbraně budou připraveny. Kopyta koňů jako škremen budou a kola vozů jako vichřice.

A hlas náš jak hlas lva, a křičet budem jako lvíčata a hrozný náš křik zvučeti bude nad císařstvím v ty dny, jako zvučí moře. A zpustnou města nepřítele, tak aby nebylo žádného v nich obyvatele, a zpustnou domové vrahů, aby nebylo v nich žádného člověka, neboť my nesem pohubení a zkázu.

A rozboříme hradbu císařství a hradba ta přijde na pošlapání.“ (Řím. 12, 17, 19.)

Vidíte, paní hraběnko Kallisch-Altenhofová, čemu všemu je se možno z bible naučit. Poslyšte dále, co jsme si podškrtli: „Zatvrzena budou srdce potlačeného národa, uši jeho zacpány a oči zavřeny, aby neviděl očima svýma prosící o milost nepřátely a ušima svýma neslyšel jich lkání a srdcem svým nerozuměl jich prosbám, neboť bezprávím vším roznícena je vášeň a pálí je jako bodláčí a trní a potom zapálí i houště lesů a nepřítel náš bude jako pokrm ohně“ („Kniha Ecclesiastis“, Izaiáš 2-10.)

Paní hraběnko Kallisch-Altenhof, dnes snad již chápete, že tím nepřítelem myslíme Rakousko a proto díky Vám za darovanou bibli, třebas by Vám po těch výňatcích jako členu rakouské aristokracie šel mráz po zádech.