Povídky (Řehák)/Ozvěna

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ozvěna
Autor: Stanislav Řehák
Zdroj: ŘEHÁK, Stanislav. Povídky. Obrázky z věku mladistvého pro naši milou mládež. Náchod: B. Raiman a syn, 1880. s. 75–79.
Licence: PD old 70

„Mravům uč se, pak teprve moudrosti,
jíž neučí se dobře bez mravů.“

Seneka

Jednoho krásného letního dne vyšel si Ladislav, synek z města, na paseku, aby tam motýle chytal. Byl vesel a dováděl jen což. Mezi chytáním motýlů, skákáním přes malé stromky a ostružiny, dále mezi provozováním umělých kotrmelců s kopce dolů, pustil se také do zpěvu, vlastně do křiku či hulákání.

Najednou, co si tak hlasitě prozpěvuje „Holá! holá! holá!“ uslyšel, jakoby totéž někdo jiný u nedalekého křoví po něm opakoval; neboť zcela zřejmě uslyšel takové též „holá, holá, holá!“

S podivením jal se Ladislav hlasitě, volati: „Kdo to je?“ Avšak cizí hlas od hustého, blízkého křoví rovněž tutéž otázku jemu kladl. Po několika podobných otázkách, jež na obou stranách stejně zněly, rozhněvaný Ladislav se rozkřiknul: „Ty’s hlupák!“ Ale hlas z křoví, jakoby naschvál, jemu také v odpovědi dal: „Ty’s hlupák!“

Po té ještě několik nehezkých slov Ladislav ku křoví poslal a jež také ozvěna věrně opakovala, ale marně namáhal se již celý rozzlobený tajemnému hlasu přijíti na stopu.

Konečně jako sběsilý hnal se s prutem v ruce ku křoví, aby chlapce, jenž tak drzým spůsobem jej urážeti se opovážil, přísně potrestal; neboť se cítil velmi uražena a nemínil nikdy takové urážky, jež se cti „malého pana Ladislava“ dotýkala, trpěti a bez trestu nechati. Přiskočil ku křoví a nemilosrdně do něho počal tepati. Avšak marné bylo jeho namáhání. Nikdo pod ranami prudce dopadajícího prutu nezasténal, nikdo proti rozzuřenému mstitelovi nevyskočil; jen jehličí a snítky smrčků a boroviček daleko nad a za hlavu lítaly.

Všecek podveden a zahanben obrátil se k domovu, kdež příhodu svou matce vypravoval.

Když pak matka syna svého vyslechla, takto k němu promluvila: „Slova, o nichž jsi se domníval, že je někdo cizí, snad v křoví ukrytý, pronáší, byla tvá vlastní a nikoli cizí.“ Na to připojila ku své řeči následující ponaučení: „Jest to asi tak, jako když stojíš před zrcadlem a v něm svou postavu zříš. Jako toto zrcadlo tvoji postavu odráží, tak také křoví tvůj hlas odráželo; i říkáme tomu ozvěna (echo).

Jelikož jsi volal slova urážlivá, vracela ti ozvěna také urážlivá tato slova zpět.

Dělala ti snad křivdu?

Nikoli.

Kdybys byl pronášel slova zdvořilá, byla by také ozvěna zdvořile k tobě se zachovala.“

Čiň dobře jinému, a bude ti také dobře činěno.