Povídejme si, děti/Ještě o světě a nehodných dětech

Povídejme si, děti
Jak je svět zařízen	Ještě o světě a nehodných dětech	O klukovi, který se tuze bál pana doktora

Údaje o textu
Titulek:	Ještě o světě a nehodných dětech
Autor:	Josef Čapek
Zdroj:	Povídejme si, děti. Praha: SNDK, 1959. Str. 53 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70
Index stran

Víte co, děti? Posledně jsme si tu povídali, jak by to mělo na světě vypadat, když by v něm bylo všechno uděláno tak, jak by si to přály děti. Tak teď si zas povíme, jak bychom si svět představovali my dospělí, aby byl co nejlepší.

Vždyť je svět takový, jaký jej chtějí mít ti dospělí, povídá Alenka; celý, celičký je takový, všude a ve všem je takový, jak jej chtějí mít velcí lidé.

Ba ne, není docela takový a ledacos by v něm mohlo být jinačího, lepšího; ledacos by si to tu na světě ti dospělí jinak přáli.

A co by si ti dospělí lepšího přáli? Nu, tak řekněme, zrovna by si přáli, aby děti moc nestonaly, aby byly zdravé a veselé, ale přitom zase ne tuze moc rozpustilé a neposlušné. A aby se ve škole dobře učily. Pak by se nám dospělým hned o něco víc na světě líbilo.

Ale vždyť my někdy rády stůněme! povídají děti. Máme se při tom dobře, všichni se s námi mazlí a v postýlce máme plno hraček.

To je pravda, některé děti umějí pěkně stonat, jsou při tom trpělivé a hodné, ale jiné děti zas ne. Takové děti, které neumějí pěkně stonat, ty nechtějí užívat léky, že prý léky nemají dost dobrou chuť, nechtějí dost kloktat, bojí se pana doktora a vůbec jsou tak hloupé a protivné, že se potom ani nemohou dobře uzdravit.