Pomněnky ze slavných dob národa českého/Zakládání klášterů v Čechách

Pomněnky ze slavných dob národa českého Karel Vilém Tuček
Čechové u Milána	Zakládání klášterů v Čechách

Údaje o textu
Titulek:	Zakládání klášterů v Čechách
Autor:	Karel Vilém Tuček
Zdroj:	TUČEK, Karel Vilém. Pomněnky ze slavných dob národa českého. Praha: Alojs Hynek, 1889. s. 124–127. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ode dávna prosluli Čechové zbožností. Pro víru otců svých rádi obětovali život i statky. Vlasť byla jim drahou a rovněž drahou byla jim víra, která je učila, že bližního milovati sluší jako sebe samého, Boha pak nade všecko.

Snad i proto bývaly ty války české vítězstvím korunovány.

Jako kaplička na vrchu Řípu, tak skví se po celé vlasti hojně pomníků víry, kterou vyznávali horlivě zbožní praotcové naši.

Jedva že utuchl ryk válečný v Čechách, přiloženo tisíce rukou k dílu. Na všech stranách stavěno, všude budováno, opravováno a hleděno nejvíce ku zvelebení chrámů. Knížata česká v tom bývala lidu svému vzorem. Tak roku 1139. kníže Soběslav s manželkou svou Adletou založil benediktinský klášter v Želivě, po něm pak Vladislav II. ku přímluvě biskupa Zdíka zasvětil panování své skutkem rovněž pobožným a založil klášter na Strahově.

Sbor kněží premonstrátských připutoval tam z krajin porýnských a v klášteře strahovském se usadil. Klášter ten pak Vladislavem II. bohatě nadaný až podnes mezi nejznamenitější v Evropě se čítá.

Avšak i manželka Vladislavova Gertruda rakouská získala si zásluhu o založení panenského kláštera v Doksanech v župě litoměřické.

Častými boji, vpády nepřátelskými, požárem a půtkami mnohými valnou utrpěl pohromu klenot českého umění, proslulý chrám svatovítský. Přikročeno tudíž k jeho opravě.

Rovněž i kostel a klášter svatojirský na Hradčanech obnoven.

Budovy tyto byly před tím hrozně porouchány, ba téměř v rum obráceny ohněm a útokem, jímž hradu pražského roku 1142. dobýval Konrád Znojemský.

Avšak i tu zase osvědčil Bůh lásku k národu našemu tím, že nedopustil, aby drahé ostatky svatých, zvláště ostatky patronky české, svaté Ludmily, požárem a vřavou válečnou zničeny byly. Rovněž zachována těla patronův českých i těla knížat a biskupův, jež byla druhdy pohřbena ve chrámě svatovítském.

Komu tudíž přáno, aby navštívil chrám svatojirský v Praze, pomni, že to naše nejstarší zachovalá kostelní stavba v hlavním městě českém, a neopomiň uctiti v chrámě tom uložené ostatky prvé naší české mučednice, světice Ludmily.

V dobách těch, asi r. 1143. založen českým pánem Miroslavem největší dosud klášter v Čechách v Sedlci blíže Hor Kutných.

Klášter ten proslul velice bohatstvím i znamenitou výstavností. Podnes budova tato rozsáhlá stojí, ačkoli není již klášterem. Roku pak 1145. založil kníže Vladislav II. rovněž velkolepý klášter v Plasích. V několika pak létech potomních vznikly kláštery v Louňovicích pod vrchem Blaníkem, v Nepomuku pod Horou Zelenou a jinde.

Pak potom na mnohých místech vlasti naší bydleli mniši, vedouce život bohumilý, a zpěv i modlitby klášterních těch bratří a sester rozléhaly se denně klenbami chrámovými a spěly k nebesům, tam ke trůnu Všemohoucího, který tolikerým požehnáním obdařil naši vlasť.

Založením velkolepých klášterův, stavbou skvostných kaplí a chrámův podáno zřejmé svědectví o vznešené mysli, štědrosti a zbožném, v pravdě křesťanském duchu slavných předkův našich.