Pomněnky ze slavných dob národa českého/Křesťanství v Čechách

Pomněnky ze slavných dob národa českého Karel Vilém Tuček
Obnovené útoky nepřátelské	Křesťanství v Čechách	Boleslav První

Údaje o textu
Titulek:	Křesťanství v Čechách
Podtitulek:	(863—874.)
Autor:	Karel Vilém Tuček
Zdroj:	TUČEK, Karel Vilém. Pomněnky ze slavných dob národa českého. Praha: Alojs Hynek, 1889. s. 37–42. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Nikde snad v širém světě nebylo od jakživa tak zbožného lidu, jako v Čechách. Bohům obětoval na Řípu Čech, když se byl ohlédl v krásné zemi této, drahé naší vlasti, bohy za pomoc prosil český lid, kdykoli hrabivý nepřítel vyrvati mu hleděl drahé po otcích dědictví, bohům vzdával dík národ český, když se mu podařilo vyprostiti vlasť z rukou nepřátelských. Bohům žalovány veškery tužby, jim vzdávána česť a přinášeny oběti, aby ukrocen byl hněv jejich, anebo aby bohové oslavováni byli. Kamkoli jen oko zřelo, všude po celé zemi posvátné háje, všude obětiště a v nich modly uměle vyřezávané ze dřeva, nebo vytesané z kamene, ba i ze zlata, stříbra nebo bronzu zhotovené.

Na jednom návrší pálili žertvu Svatovítovi, na jiném Radhostovi; tu ctili ohněm Svarožice, na Řípu obětovali Perunovi, Dažbohu a Rujevitu. Do řek a potoků pouštěli věnce a kvítí k uctění Rusalek, v hájích pak i doubravách rozléhaly se posvátné zpěvy. Vůli božskou zpytovali a črtami zapisovali kněži, žreci a vlchevci. Ti i bohoslužbu řídili a vykonávali obřady pohřební.

Tak zbožným byl ten pohanský lid český a přece se zpěčoval přijmouti učení Kristovo, učení, jehož vyznavači mají činiti jen skutky dobré, mají milovati bližního jako sebe, klaněti se mají Bohu jedinému, všemohoucímu, vševědoucímu, všudybytnému!

Nechtěli se státi křesťany, protože ti, kdož jim zprvu křesťanství nabízeli, sami nekřesťansky sobě vedli. Kolikráte již vtrhli němečtí sousedé do této země české — pokaždé sice hlásali, že tak činí proto, aby křesťanství rozšiřovali, ale při tom pálili vesnice, jímali obyvatele a pryč je odváděli i majetek cizí sobě přivlastňovali, samé to skutky, jež křesťanství hříchy zove a páchati je zapovídá.

Ký div tedy, že si pohanští Čechové nepřáli, aby se stali křesťany takovými, jakými byli ti, kdož jim křesťanství mečem a ohněm vnucovali.

Na Moravě vládl tehdáž kníže Rostislav. Týž poznal učení Kristovo v Nitransku, kdež býval knížetem Přibina. Poznal, že učení to sama jen láska jest, a zalíbil si v něm.

Vypravil tudíž poselství k řeckému caru Michalovi do Cařihradu s prosbou, aby na Moravu vyslal biskupa i učitele takového, který by jazykem lidu srozumitelným pravou víru křesťanskou hlásal.

Vyhověl car Michal té žádosti a vyslal na Moravu věrozvěsty Cyrilla a Methoděje, bratry vynikající dary ducha, muže učené, zbožné a tiché. Ba císař Michal těšil se tomu velice, že k úkolu tak těžkému hodili se výborně oba bratří, z nichž mladší Cyrill sestavil písmo slovanské a písmem tím psal překlad svatého učení na jazyk slovanský.

Valný zástup lidu moravského s Rostislavem v čele vyšel vstříc věrozvěstům. Vyšel z Velehradu, sídla knížecího, aby přivítal oba bratry, muže čestné, pravověrné i zběhlé v písmě.

Jako se druhdy lekal kříže, jejž přinášeli němečtí bojovníci na Moravu, tak zalíbil sobě ten lid v kříži, jejž mu podávali Cyrill a Methoděj. Uctivě přijal ten lid moravský oba věrozvěsty, přinášející ostatky svatého Klimenta, někdejšího nástupce svatého Petra na stolici římské, radostně vítal vzácné a toužebně očekávané příchozí: veškerý národ jásal.

Mizely znenáhla žertvy pohanské a místo nich zaznívalo v chrámích křesťanských pění zbožné od jitra do večera, ba někdy i za noci.

Obětována tu bohoslužba nekrvavá i konány při ní modlitby a zpěvy jazykem slovanským. Kde kdo, každý přijímal víru křesťanskou, každý přilnul k učení, jemuž nyní rozuměl a o němž se přesvědčil, že jen dobré schvaluje, zlé pak že zavrhuje. I byl by zavládl svatý mír po vší zemi, kdyby ho nebyl rušil stále německý král, Ludvík, jenž posléze i Rostislava trůnu zbavil a dosadil naň Svatopluka.

Ale Svatopluk jen ještě ku větší slávě dopomohl Moravě. Spojilť se s Čechy, vyprostil zemi svou z poručenství německého, zbavil jí též kněží německých, kteří v mnohém překáželi slovanským věrozvěstům, a vymohl na papeži římském, že ustanovil Methoděje arcibiskupem na Velehradě.

Tisíc uplynulo let a podnes blahé pociťujeme účinky někdejšího příchodu obou svatých bratří ze Soluně.

V Čechách touž dobou seděl na knížecím stolci Bořivoj. Manželkou jeho byla Ludmila. Knížecí tito manželé navštěvovali Svatopluka na Moravě jakožto dobří jeho přátelé. Tam poznali pravé učení Kristovo, zalíbili si v bohoslužbě křesťanské i dali se Methodějem na Velehradě pokřtíti.

Od té doby minulo více než tisíc let, a přece až podnes blahořečí si národ český, že Bořivoj přijal víru Kristovu od slovanského apoštola Methoděje. Zbožný lid slovanský ze všech končin putuje na Velehrad, aby uctil památku svatého Methoděje, apoštola slovanského.

Bořivoj a Ludmila vrátili se do Čech již jako křesťané. S nimi spolu zavítali sem i kněží slovanští a jali se hlásati lidu českému učení Kristovo. Slovanskými bratřími zaseté símě křesťanské ujímalo se utěšeně. Za krátko vystavěn již prvý chrám křesťanský na Levém Hradci a zasvěcen svatému Klimentu. Potom brzy zbudován i druhý chrám ku cti Panny Marie, později třetí chrám na Vyšehradě. I po krajích vystavěno v brzku mnoho chrámů křesťanských.

Tak zazníval po celé Čechii nábožný zvuk písní křesťanských.

„Grospodi, pomiluj ny! Jesu Kriste, pomiluj ny!“ pěl shromážděný lid ve chrámích. Jakmile pochopil lid český, co vše obsahuje křesťanství, jakmile řečí jeho vlastní vyloženo mu, v čem záleží učení to vznešené, rád se vzdal modloslužby a zasvětil se službě Kristově. Ba sotva bylo by se našlo kde jinde křesťanů tak zbožných, tak vytrvalých, jako v Čechách. Nečítalo se ještě dlouho od té doby, kdy přijal národ český svatý křest, a hle, již i mučenníky vlastními se mohl vykázati.

První křesťanka česká, kněžna Ludmila, jest i první mučennicí naší. Rovněž i vnuk její Václav připočten k vyvoleným Páně.

Tak bylo hned na počátku křesťanství v Čechách. V dobách pozdějších Čechové prosluli hájením svaté víry tak, že vzbudili tím obdiv celého světa.