Pomněnky ze slavných dob národa českého/Křesťanská vzdělanosť

Pomněnky ze slavných dob národa českého Karel Vilém Tuček
Dějepisec Kosmas	Křesťanská vzdělanosť	Kníže Soběslav I.

Údaje o textu
Titulek:	Křesťanská vzdělanosť
Autor:	Karel Vilém Tuček
Zdroj:	TUČEK, Karel Vilém. Pomněnky ze slavných dob národa českého. Praha: Alojs Hynek, 1889. s. 105–109. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jak útulný je ten kostelíček náš! Jak rádi pohlédáme vzhůru k vrcholu té vížky jeho, na níž se stkví pozlacený křížek — jak líbezný ten hlahol zvonů, rozléhá-li se krajinou z té okrouhlé báně — jak příjemný pobyt v tom tichém stánku božím, kde zříti na oltáři roztomilou sošku Bohorodičky, oděnou skvostným pláštíkem — jak blaze tu srdci nevinnému — jak volno tu kajícímu!

Ó jak rádo spěchává to dítko po boku matčině do Božího kostelíčka! Jak líbívá se mu tam, jak rádo spíná ručky k modlitbě, jak upírá očka svá na oltář, kdež v záři světel skví se svatý kříž.

Obraz domácího kostelíčka ještě nikomu z paměti nevymizel. Kdokoli opouští domov, aby zašel do ciziny dálné, ó kolikráte se ohlédá zpět v ten rodný kraj, na tu dědinu milou, kde trávíval blažené chvíle šťastného mládí! A když již zraku odcházejícího zmizely chatky milé, zří ještě vížku kostelní s okrouhlou bání a s křížkem na vrchole. Jako by ho v dálnou cizinu provázela, jako by mu „s Bohem!“ dávala věžička chrámová.

Když pak se po letech z ciziny domů vrací, zase vížka chrámová první ze všeho zrak příchozího upoutá — jako by ho vítala, jako by ho pozdravovala!

Milý, rozmilý ten kostelíček domácí!

A těch stánků Božích nyní po veškeré naší vlasti do tisíců. V Praze samý chrám — pro četné chrámy Praha stověžatou jest zvána.

A téměř všecky ty chrámy vystavěny dávno a dávno — před mnoha lety, ba některé i před mnoha sty lety. Jako o závod Čechové zakládali chrámy ve vlasti. Jakmile poznali svatou víru, již i chrámy stavěli a péči těm chrámům věnovali neobyčejnou.

Ještě za živobytí slovanského apoštola svatého Methoda zakládány svatyně mnohé, a čím více ujímalo se učení Kristovo, tím hustěji přibývalo chrámův.

Ve třech stoletích po smrti svatého věrozvěstce honosila se vlasť naše tolika již chrámy a kláštery, že hlahol zvonův jejich po celé zemi velebně se rozléhal.

Jako v Čechách, bylo i na Moravě. I tam přibývalo chrámův a věřící denně se scházeli k modlitbám i velebili Boha. Při některých těch kostelích zřízeny také školy, a tak vzmáhala se s vírou křesťanskou i vzdělanosť.

V Praze a v Olomouci chrámy biskupské, mimo ty pak i chrámy zvané kollegiatní, při nichž ustanovovány sbory kanovníkův, jako v Praze u sv. Jiří, potom v Mělníce, v Staré Boleslavi, v Litoměřicích, na Vyšehradě, v Sadské; na Moravě pak v Brně u sv. Petra.

Rovněž i valný počet klášterů založen v poměrně krátké době jak v Čechách, taktéž i na Moravě, a to v Čechách v Břevnově, na Ostrově, na Sázavě, v Opatovicích, v Litomyšli, v Kladrubech, ve Vilémově a v Postoloprtech, na Moravě pak v Rajhradě, v Hradišti a v Třebíči, jakož i jeden pro panny u sv. Jiří v Praze.

Povážíme-li, že ve všech těchto chrámech kázáno učení Kristovo: „Miluj Boha z celého srdce svého a bližního jako sebe sama!“ — povážíme-li, že tím hlásáním slova božího zatvrzelá srdce hříšníkův k Bohu se obracela, mysl jemněla, vůle k dobrému se klonila, vyznáme, že těmi chrámy mnoho, přemnoho dobrého pro blaho lidu, pro pokoj na světě a pro vzdělání ducha učiněno. Ubývalo mstivosti mezi lidem, ubývalo též pýchy a nepřátelství a láska, pokora i pracovitosť ujímaly se utěšeně.

Hle, kolik dobrého způsobilo křesťanství u nás!

Rovněž utěšeně vzmáhala se vzdělanosť. Mnohým nestačily ani školy domácí, i cestovali v dálnou cizinu a kde jen bylo čemu, přiučovali se a cokoli pěkného a dobrého kde zřeli, všeho si všímali a tak znamenitých vědomostí a vzácných zkušeností nabyli a domů přinesli.

Brzo zříti bylo v Čechách i na Moravě utěšený ruch, a všude jevily se stopy krásného umění a dovednosti české.

Podnes honosíme se uměleckými památkami té doby. Stavby, jmenovitě chrámy a paláce, malby, sochy, listiny, psané knihy z oné doby — vše to zřejmě dokazuje, že láska k umění a vlohy ku vzdělanosti bývaly v Čechách a na Moravě až ku podivu.

Jak vítány, jak váženy bývaly v cizině mince české z dob Vratislava krále! Ano, právem říci lze, že tehdejší mince české nejlepšími byly v celé Evropě!

Hle, jak dovední, jak vzdělaní bývali naši předkové! — Věru vzácný, převzácný to příklad i povzbuzení pro nás!