Pohádky z naší vesnice (Hálek)/Plukovní tambor

Pohádky z naší vesnice Vítězslav Hálek
Husar	Plukovní tambor	Šotek

Údaje o textu
Titulek:	Plukovní tambor
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice. Praha : Edv. Grégr, 1874. s. 97–98. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1874
Licence:	PD old 70

K nám vojsko táhne za hluku
a před ním tambor od pluku,
tvář jako z mračen vousatá,
hůl samá záře od zlata.

A když ta hůl se zakmitne,
jak z mraků blesk kdy vylítne:
hned rána v buben udeří
a hudba z plna naměří.

Hned hudba hřímá stohlasá,
že až to srdcem otřásá,
že v okna děvčat přispěje,
jak když tam kvítí naseje.

A jedna ze všech zářivá
jak sluníčko se usmívá:
to tambor táhne kolem ní
a teď dal holí znamení.

„Ba věz, můj drahý obrázku,
ten cimbál v mém je závazku,
s ním flétny tebe pozdraví,
že já jdu kolem ve zdraví.

„Ten buben hřmí ti na počest,
že srdce mé tak věrno jest,
a hůl má trouby nestaví,
až slavně tebe oslaví.“

Dál hřímá hudba v ulice,
jak velká zvuků vichřice,
ta okna, dvéře otáčí,
ta srdce z těla vypáčí.

Dál táhne vojsko za zvuku
a před ním tambor od pluku,
tvář jako z mračen vousatá,
hůl samá záře od zlata.