Pohádky z naší vesnice (Hálek)/Petr hrobař

Pohádky z naší vesnice Vítězslav Hálek
Dražba	Petr hrobař	Na matčině rově

Údaje o textu
Titulek:	Petr hrobař
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice. Praha : Edv. Grégr, 1874. s. 49–51. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1874
Licence:	PD old 70

Jde Petr stísněn od fary:
syn mu se pověsil k trámu,
on nesmí dát ho na máry,
má za zdí kopat mu jámu.

Kop’ Petr, hovor zapřede,
však slzou promočil slova:
„Já věděl, kam to povede,
když holkou sfantí se znova.“

Kop’ Petr, zem jak z plamene,
ji slzou k dítěti světí:
„Ach farář — ten je z kamene,
jak každý, kdo nemá dětí.“

Již dvacet rokův jediný
všem hřbitov na rovy brázdí,
jen zbytkům té své rodiny
má lože ustlati za zdí.

Již dvacet let má k hrobům klíč
a farář hroby ty kropí,
jen syna zahrabat má rýč,
jak smeť když do díry klopí.

Svým Petr tělem přikryl rov,
tam z dne se do noci modlí:
„Vždyť, bože, byl on ryzí kov,
nebť nebyl v myšlení podlý.“ —

Cos náhle tak vesel, hrobníku?
Slyš, zvoní faráři hrany,
ej, zdvihá hrobník motyku —
hrob kope na čtyry strany.

Jdou knězi v žalmech ke hrobu —
ej, máte svěcené vody,
jak pro dva, pro tři, v zásobu,
tak jako na velké hody!

Ej, slaví Petr velký den,
dnes dlí i na hrobech v noci —
onť mrtvý dech a mrtvý sen
jak král má v jediné moci.

Neb on kde dům jim postaví,
tam v tlení těší se, trudí,
až je z té noci vybaví
a na kost hubené zbudí.

Onť svrchovaný hrobů pán —
dnes moc svou k údechu slaví:
kdo v zemi pusté pochován,
dnes v zem jej svěcenou staví.

Tak probděl noc až do rána,
až mrkla dennice bledá:
dnes duše z hvězd mu setkána,
dnes jej to k nebesům zvedá!