Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Mlčenlivý prorok	Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá	Kučera

Údaje o textu
Titulek:	Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Nade vše milejší je klid mi,
vše nechám trávou zarůsti.
A kdo je v světě smířen s lidmi,
bůh jemu jistě odpustí.
Já dobře vím, co je mi zdrávo.
Tož kývnu v levo, kývnu v pravo.
Tra, trada, trada, tradadá.
Víc ať však nikdo nežádá.

Po vlasteneckých citech živých
mne posměšně se neptají.
Já sedám často u Šedivých
a reptám, když tam reptají.
Však nevytrvám v křiku planém.
Čist okresním jsem před hejtmanem.
Tra, trada, trada, tradadá.
Víc ať už nikdo nežádá.

Já nedám svést se slepou vášní,
bych pokrok doby zaříkal.
O bohu myšlenky mám zvláštní
a strašidlem mi klerikál.
Než protiví se mému citu
faráře ničit autoritu.
Tra, trada, trada, tradadá.
Ať toho nikdo nežádá.

Jsem evoluce přítel stálý
a v ní je spása veškera.
A Ferrera-li někdo chválí,
s ním budu chválit Ferrera,
Věc svědomí je, moji zlatí,
iluse dobrým lidem bráti.
Tra, trada, trada, tradadá.
Ať toho nikdo nežádá.

Nade vše milejší je klid mi,
spor nechám trávou zarůsti.
A kdo je v světě smířen s lidmi,
bůh jemu také odpustí.
Jen dobré mýma projde rtoma,
jsem v přízni v Altdorfu i doma.
Tra, trada, trada, tradadá.
Víc ať už nikdo nežádá!