Pohádky (Kipling)/Jak přišel nosorožec ke své kůži

Pohádky Rudyard Kipling
Jak dostal velbloud hrb	Jak přišel nosorožec ke své kůži	Jak se stalo, že levhart dostal skvrny

Údaje o textu
Titulek:	Jak přišel nosorožec ke své kůži
Autor:	Rudyard Kipling
Zdroj:	Rudyard Kipling. Pohádky, Hejda a Tuček,
Vydáno:	nákladem Hejdy & Tučka v Praze
Licence:	PD old 70
Překlad:	Pavla Moudrá

Englishрусский

Kdysi žil na neobydleném ostrově u pobřeží Rudého Moře Pars, od jehož klobouku odrážely se sluneční paprsky s nádherou více než orientální. A Pars žil u Rudého Moře nemaje než klobouk, nůž a plotýnku, takového druhu, jakých se nikdy nesmíte dotýkat. Jednoho dne vzal mouku, vodu, ryvíz, hrozinky a cukr a zadělal si koláč, který měřil dvě stopy v průměru a byl na tři stopy tlustý. Bylo to vskutku výborné jídlo. Dal koláč na plotýnku, protože on směl na této plotýnce vařit, a pekl ho a pekl, až byl pěkně do zlatova hnědý a voněl co nejlíbezněji. Ale právě když se chtěl do něho pustit, blížil se k pobřeží z Výhradně Neobydleného Nitra nosorožec s rohem na nose, s párem prasečích oček a s málem způsobů.

Tenkrát přiléhala nosorožci kůže těsně na tělo. Nečinila nikde ani záhybu Vypadal jako nosorožec z Noemovy Archy, ovšem o mnoho větší. Nicméně ani tehdy neměl způsobů, nemá jich dnes, a nebude jich mít nikdy. Vykřikl: »Aj!« Pars nechal koláče a vylezl do koruny palmy, nemaje na sobě než klobouk, od něhož se sluneční paprsky odrážely v nádheře více jak orientální. Nosorožec převrhl plotýnku nosem. Koláč, jenž se svalil do písku, nabodl si nosorožec na roh nosu, snědl ho a odcházel odtud, mávaje ocasem, do pustého a Výhradně Neobydleného Nitra, které hraničí s ostrovy Mazanderanem, Socotrou a s Předhořím Většího Rovníku. Tu slezl Pars s palmového stromu, postavil zase převrženou plotýnku a zazpíval sloku, kterou vám, ježto jste jí neslyšeli, také povím:

»Ten, kdo bere koláče,
které Pars si upeče,
přetěžce to odpláče.«

A bylo v tom mnohem více smyslu, než si můžete pomysliti.

Stalo se o pět týdnů později, že nastalo u Rudého Moře veliké vedro. Každý svlékal kde jaký kus šatstva měl na sobě. Pars si sňal klobouk, ale nosorožec si svlékl kůži a když kráčel ke břehu, aby se vykoupal, nesl si ji přes rameno. Za onoho času zapínala se tato kůže vespod na tři knoflíky a vyhlížela jako nepromokavý plášť. Nezmínil se praničím o Parsově koláči, protože jej celý snědl, a neměl nikdy způsobů, ani tehdy, ani pak, aniž kdy jakých bude mít. Batolil se přímo do vody, kde pouštěl nosem bubliny. Kůži nechal na břehu

V tom přišel Pars a našel kůži. Usmál se dvakráte úsměvem, kterým se roztáhl celý jeho obličej. Pak zatančil třikráte dokola kolem kůže a zamnul si ruce. Na to odešel domů a naplnil si klobouk drobty koláče, neboť Pars nejedl nikdy nic kromě koláčů a nikdy doma nezametal. Vzal kůži a třepal kůží, a třel kůži a mnul kůži, až ji nacpal starými, uschlými, tvrdými, lehtavými koláčovými drobty a spálenými hrozinkami. Vylezl pak do koruny palmy a čekal, až vyjde nosorožec z vody a obleče kůži.

A nosorožec tak učinil. Zapjal si ji na tři knoflíky a tu ovšem ho lehtala a svrběla, jako nás drobty v posteli. Nutilo ho to, aby se škrábal, ale to bylo ještě horší, i lehl si do písku a válel se a válel a válel, a kdykoli se převalil, lehtaly ho koláčové drobty hůř a hůře. Běžel tedy k palmě a třel a třel a třel se o ni. Třel se tak, až si kůži na zádech otřel do velikého záhybu, druhý záhyb utvořil se mu vespod, kde bývaly knoflíky 〈které si teď otřel〉, a několik jiných záhybů měl kolem noh. Zkazilo mu to rozmar, ale koláčovým drobtům to bylo jedno. Ty mu vězely v kůži a lehtaly. Šel tedy domů velice rozzloben a strašlivě poškrábán, a od onoho dne až podnes má nosorožec veliké záhyby na kůži a velice špatný rozmar. To vše z koláčových drobtů.

Pars však slezl s palmy, nesa si klobouk, od něhož se paprsky sluneční odrážely v nádheře více jak orientální, sebral si plotýnku a odcházel směrem k Orotavu, Amygdale, k horským lučinám Anantariva a k slatinám sonaputským.