Pohádkové studie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pohádkové studie.
Autor: Jiří Polívka
Zdroj: In: Český lid. Sv. IV., 1895. str. 513-515. Český lid
Vydáno: 1895
Licence: PD old 70
Index stran
Související na Wikidatech: pohádka
Polívka - Pohádkové studie.djvu

Pohádkové studie.
Píše Dr. J. Polívka.


I.


O očekávanou odměnu dělí se dárce s dvorním služebnictvem.


Z Dačicka na Moravě zaznamenána jest následující pověst[1]: Hrabě Berka jako přírodozkumec procházeje se nad Dyjí pozoroval rybáře, a když tito vylovili nějakého vzácnějšího živočicha, vždy jim ho dobře zaplatil. Jednou vylovil rybář obzvláštní rybu a nesl ji hraběti na prodej. Dveřník nechtěl ho však k pánovi propustiti, až mu slíbil polovičku odměny. Rybář vyžádal si na hraběti jako odměnu 50 na zadnici. Polovici jich dostal dveřník, a od těch dob — končí vypravování — dveřník každého pustil bez překážky k svému pánovi.

Jak jednoduchou se tato pohádka zajisté každému zdá, nicméně může se vykázati úctyhodným stářím a rozšířením. Známa jest v středověké literatuře latinské a německé, ba i v orientě zapsán její variant, a rozšířila se do všech téměř lidových literatur evropských. Všech versí srovnávati nemůžeme, nemajíce po ruce potřebných pomůcek, jakož vůbec při těchto svých studiích nemůžeme, ač velice bychom si toho přáli, vyhovovati požadavkům po úplnosti. Než k našemu účelu, totiž k stanovení poměru jednotlivých versí českoslovanských k ostatním evropským snad materiál přístupný nám stačí.

V orientalní versi pojí se pohádka ta ke jménu Nasareddina Hodže, dvorního šaška tureckého císaře Bajazeta.[2] Když se Nasareddin Hodža později seznámil s Tamerlanem, daroval mu jednou 10 ranných a čerstvých okurek, i byl za to bohatě odměněn 10 zlatými korunami. Když brzy po té při pokročilejší době roční okurky staly se již hojnějšími, naložil jich celý vůz a dovezl je Tamerlanovi. Dveřník nechtěl ho však propustiti, až mu slíbil polovici čekané odměny. Tamerlan mu daroval tolik ran holí, kolik přivezl okurek, bylo jich 500. Polovici dostal dveřník. Verse orientální jest nepochybně pokažena, neboť základním motivem jest, že dárce vyžádal si odměnou výprask, aby dveřník dle zásluh mohl býti odměněn. Podobnou historku vypravuje vlaský novellista XIV. věku Fr. Sacchetti v 95. své novelle o sedláku, který francouzskému králi Filipu z Valois přinesl ztraceného sokola. Místo dveřníka je tu komorník; dostal polovici ran, jež si sedlák vymínil; vtipný sedlák bohatě obdarován.

Historie popa Kalenberského, šaška vévody Otty Vídeňského († 1350) hned z počátku zdobena jest tímto žertíkem[3]: Student, nastávající pop kalenberský, koupil ohromnou rybu na trhu a nese ji vévodovi Ottovi; dveřník ho nepustí, až mu slíbí, že s ním se podělí o odměnu. Vyžádal si výprask, polovici dostal dveřník. Pozdější německý vypravovatel Jan Pauli podává historku v jiné úpravě[4]: sedlák přinesl pánovi krásnou hrušku, jakou pán rád jídal. Vrátný ho pustil, když mu přislíbil polovici daru, a dostal 25 dobrých ran na záda: sedlák si vyžádal 50, ale když pánovi vysvětlil podivnou svou žádost, bez bití odešel. H. Oesterley uvádí v poznámce starší a novější knihy, ve kterých se anekdota tato čte; nám zde většinou nejsou přístupné.

V Pomořanech[5] pojí se opět s Bedřichem V, králem pruským. V první pohádce vypravuje se, že sedlák ulovil jednou prazvláštní potvoru: štika chytila lišku a liška štiku, a tak se zachytily, že od sebe nemohly. Sedlák je strčil do pytle a donesl králi Bedřichovi do Berlína. U vchodu narazil na první překážku, voják na stráži stojící nechtěl ho propustiti, až když mu slíbena čtvrtka čekané odměny. Přiběhl pak žid a rovněž čtvrtku si vyprosil. Když sedlák vešel do zámku, vyžádal si na něm ještě čtvrtku strážmistr, a u vchodu do sálu poslední čtvrtku si vyžádal lokaj. Sedlák odmítl peněžitý dar, vyžádal si 100 ran holí na záda, a rány rozděleny mezi vojáka, žida, strážmistra a lokaje. Za dobrý žert odměněn sedlák pěkným statkem, jako student od vévody Otty farou kalenberskou. — V druhém variantu sedlák, který ve sporu s pánem přišel o svůj rodný stateček, nese králi mandel syrečků. Voják a komorník žádají každý polovici čekané odměny, dostal každý po facce a sedlákovi vrácen opět jeho stateček.

Polské verse[6] se odchylují: dle nich hloupý sedlák prodával krávu a když nikdo jí nekoupil, prodal maso na konec za posledním domem psovi. Za 14 dní šel si pro peníze, chytil psa a s ním šel žalovat ke králi. Vedou k němu tři stráže a každá chtěla od sedláka čtvrtinu odměny. Král mu na jeho žádost daroval 100 ran: po 25 dostaly stráže, poslední čtvrtku prodal sedlák v městě mladému kupci židovi za sto rublů. Druhý krátký variant totéž celkem vypravuje, o odměnu rozdělil se hloupý sedlák s jedním vojákem. V třetím variantu prodal hloupý sedlák sto ran třem židům, každému 25 za mnoho peněz. Když židé koupenou odměnu od krále měli již vyplacenou, objednán sedlák ke králi, aby dostal odměnu, že židy tak znamenitě oklamal. Voják nepropustil ho, až když mu slíbil polovici odměny: dostal každý po 50.

Prvotní ráz svůj zachoval ruský variant, zapsaný v Archangelské gubernii[7]: Sedlák v poli vyoral drahokam a chce jej darovati carovi. Dvořenín nechce ho propustiti, až mu slíbena polovice odměny. Sedlák vyprosil si 50 ran na záda.

Mimo to byla stará tato prostinká anekdota pojata do rozšířené pohádky, jak smutná princezka rozesmána. Sem patří německá verse z Paderbornska[8]: Sedlák prodá krávu, peníze hodil žabám křičícím do vody; později opět zabil jinou krávu, maso hodil psům řezníkovým. Za tři dni šel si k řezníku pro peníze za maso, kteréž jemu pes přinesl, a vyhozen řezníkem šel žalovat králi, jako v uvedených polských versích. Když sedlák to vyprávěl králi, rozesmála se poprvé princezna, a sedlák proto že ji rozesmál, má ji dle slibu dostati za ženu, ale jest již ženat. Má přijíti za tři dny a tu se mu vyplatí pět set. Když sedlák odcházel, prosil o část odměny za to, že princezku rozesmál, voják na stráži a ostatek prodán židovi za tvrdé tolary. Po třech dnech přišel sedlák, ale sobě nedal vyplatiti slíbených 500, neboť 200 slíbeno vojákovi a 300 prodáno židovi.

Úplně shoduje se s touto německou versí chorvatská, v okolí Varaždínském napsaná.[9]

Podobně vypravuje se na Slovensku[10] v úpravě velice originální. Odměna sto ran holí rozdělena mezi čtyři sluhy královské.


  1. Jos. St. Menšík, Moravské pohádky a pověsti, str. 112, č. 38.
  2. K. Fr. Flögel, Geschichte der Hofnarren 1798, str. 178.
  3. Narrenbuch, Herausgegeben durch Fr. H. von der Hagen. 1811, str. 172 sl.
  4. Schimpf und Ernst von Johannes Pauli. Herausgegeben von Hermann Österley, cap. 614; pozn. 592.
  5. Volksmärchen aus Pommern und Rügen. Gesammelt und herausgegeben von Dr. Ulrich Jahn. I., 1891 č. 24 a 25.
  6. Stanisław Ciszewski, Krakowiacy. Monografja etnograficzna. I. č. 148, 149, 150.
  7. Аѳанасьевъ Русскiя народныя сказки III. sv. str. 135
  8. Grimm K. H. M. č. 7.
  9. Sagen und Märchen der Südslaven. Von dr. Friedrich S. Krauss. I., č. 52.
  10. Prostonárodnie slovenské povesti. Usporiadal a vydáva Pavol Dobšinský, soš. 2, str. 77 sl.