Poesie sociální/Svaté pokušení

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Svaté pokušení
Autor: Stanislav Kostka Neumann (jako Stanislav K. Neumann)
Zdroj: Poesie sociální
Online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 155–156.
Licence: PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

OH, BÍLÁ hostie má příliš svůdný lesk
a záře kalicha rty činí lačnými!
Znám slávu gotiky, když z drahocenných desk
kněz PÍSMO předčítá za mraky vonnými.

Však ty, jenž mučen byl's a nerouhal se králům,
ty jenž byl's poplván a neproklínal luzu
a vzdechem posledním snad ještě odpouštěl,
CIZINČE vzdálený mým radostem i žalům,
jenž zjeven v paláci mém rozléval bys hrůzu,
ó pro mě, TRPĚLIVÝ, zbytečně jsi mřel!

Svůj thyrsus divoký já nezaměním, PANE,
za metlu askese a cesty trním stlané.
Ve tmavém vlasu mém, hle, růží visí krev
a víno divé lásky liju číší stem.

Já pro tvé chrámy, PANE, příliš zpupný jsem.

V mém království dnes šílí bacchantický zpěv,
pro příval polibků já nemám kdy ku pláči,
spletená těla naše k rozkoši se stáčí,
hlas připozděné doby nechci, aby zněl.

Pak ať juž připlazí se NUDA, SMUTEK, ŽEL!

(Apostrofy hrdé a vášnivé. Praha 1896. Nákl. Moderní Revue.)