Poesie sociální/Stesk chudých

Poesie sociální
Hymna na komunu	Stesk chudých	Muž s motykou

Údaje o textu
Titulek:	Stesk chudých
Autor:	Robert Southey
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 245–247.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

<

A co lid chudý naříká?
kdys boháč se mne ptal.
»Pojď, vyjdem spolu,« pravil jsem,
»bych odpověď ti dal.«

To večer byl, sníh v ulicích
a kolem tuhý mráz,
my v teplých Šatech upjati
a přec jen záblo nás.

Tu přistoupil k nám starý muž,
vlas řídký, bílý měl.
»Co venku v zimní noci chceš,
co zde?« já k němu děl.

»Je ovšem zima,« pravil mi,
»leč topit nemám čím,
tož venku žebrám podvečer
soucit hlasem mdlým.« —

My bosé dítě potkali,
cár, díra jeho šat.
»V tom chladném větru, co tu chceš?«
jal hned jsem se ho ptát.

I dělo: »Doma v bídě zlé
jest všeho potřeba,
na loží otec — poslali
mě žebrat o chleba.«

Na rohu žena seděla
ve pusté ulici,
na zádech děcko, u prsu
pak druhé plačící.

»Co v pusté noci děláš tu,
kde mrazný vítr tak?«
by ztichlo, k děcku na zádech
svůj obrátila zrak.

Pak děla: »Muž je vojákem,
já šla mu »s bohem« dát
a nyní do své farnosti
se musím dožebrat.«

My smavé děvče potkali,
šat volný, schýlen zor,
ta začla s chodci nočními
hned smělý rozhovor.

A já se ptal: »Co svedlo tě
až v tuto bídu sem,
ku hanbě, zmaru, v pozdní žal?«
i řekla: »Chudá jsem!«

Já k boháči se obrátil,
jenž zamlklý tu stál:
»Proč chudý lid si naříká,
z těch každý zvěst ti dal!«

Přel. Jar. Vrchlický. Z knihy: Moderní básníci angličtí. Nakl. J. R. Vilímek.