Přeskočit na obsah

Poesie sociální/Na stráži

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Na stráži
Autor: Václav Alois Jung
Zdroj: Poesie sociální
Online na Internet Archive
Vydáno: In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 135–136.
Licence: PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

War is hell.[1]

Generál Sherman

Pod přísahou drze vynucenou
za věc cizí honící jak pes
na smrt raněn s hrudí prostřelenou
na přední jsem stráži k zemi kles.

Kdo to střelil ze své lepší skrýše,
měl-li v oku strach či nenávist,
nedbám, onť jen značkou je, jíž píše
ruka dějin krvavý svůj list.

Snad jak já je cizí vůle strojem
nucen zapřít lepších citů část,
netrápen dost malým nepokojem,
za čin ten kdo účet bude klást.

Křečovitě pěstí sevřev pušku
v boji s bolestí a se vzdorem
vzhůru zřím, jak muška honí mušku
blankytovým lesův otvorem.

Motýl pestrý sedá na kmen jedle,
křídlem svůdně hrá a mihotá;
v houští pták a pramen lesní vedle
pějí o rozkoši života.

Rád bych vykřik' z duše bolem zryté,
rád bych v ukoj muk svých zdlouhavých
všechnu křivdu Pravdy ve tvář bité
vdechl do slov děsně rouhavých.

(Příloha »Času« 1899 str. 66.)


  1. Válka jest peklo.