Poesie francouzská nové doby/Solvet seclum

Poesie francouzská nové doby
Konec člověka	Solvet seclum	Před nocí

Údaje o textu
Titulek:	Solvet seclum
Autor:	Charles Marie René Leconte de Lisle
Původní titulek:	Solvet seclum
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 211. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ty jednou umlkneš, ty živých hlase chmurný!
Jenž větrem valíš se rouhání křiku zpurný,
ty jeku úzkosti a vzteku proklínání,
vy hrozné výkřiky věčného ztroskotání,
vy vzdechy, výčitky a bědy, muky kleté,
i s duchem člověka i s tělem umlknete!
Vše, bozi, králové a trestanci a davy
a města, vězení, vše stichnou drsné vřavy,
zvěř lesů a zvěř hor, zvěř moře, co se zmítá,
v tom pekle žijícím, co skáče, leze, lítá,
co prchá, chvějíc se, co žije jiných smrtí,
od bídné žížaly, již v blátě noha zdrtí,
až k blesku nocí tmou, jenž bloudí nad hor srázem,
ruch všechen příroda přeruší jedním rázem.
Tu nevyplní se lůznými pod nebesy
sny štěstí dávného, ni starých rájů plesy,
ni Evy s Adamem ve květech objímání,
ni božský tichý sen po tolikerém lkání;
leč země veškerá z své vymrštěná dráhy,
jen bude neplodný a slepý balvan nahý,
jenž tupý, bez vlády, pln posledního vytí,
a těžší víc a víc a ztracen v hloub se zřítí,
o cizí jakýs svět, jenž nehnut trčí parou,
až náhle roztříští svou bídnou kůru starou,
a nechá vytéci stem děr na všecky strany
ves vnitřní oheň svůj i všecky oceany,
svým zbytkem nečistým by znovu zúrodnila
vše brázdy prostorů, kde klíčí světů síla.