Přeskočit na obsah

Poesie francouzská nové doby/Snění u moře

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Snění u moře
Autor: Auguste Vacquerie
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 312–313.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Jak včera kráčel jsem za snem svým pospíchaje,
tu vítr veliký se vzpjal u břehu kraje,
a v dáli viděl jsem v červánku ohni mnohém,
jak vlny, moře lvi, ve sporu byly s bohem.
Bouř hnala, štvala je ve příliv bez ustání,
břeh úzkostí se chvěl a moře ve zoufání
svou pěnu trhalo o křemen skály s ryky,
tak jako vetchý šat se trhá o hřebíky;
a měsíc poslouchal ty hrozby jeho vzpurné,
byl bledý, plný tmy, ve tváři stíny chmurné;
a divá zjevení před mojím zrakem táhla,
pláň moře, nebesa útokem stéci práhla,
vzdor jeho sklamaný svou patou anděl krušil
a mečem ohnivým ve větru do vln bušil,
a hle, mně zdálo se, že voda rozkacená
vše řekla naposled, co znala; vytoužená
ó slova velebná, před nimiž vesmír klečí!
jak otrok rozhněván před všemi smělou řečí
odhalí tajemství, které pán jeho skrýval,
tak v chmurné chvíli té, kde hřměl a bouřil příval,
proud vody vzbouřený tu vyslovoval zemi
vše boha tajemství se slova kouzly všemi.
Leč v tom bůh pohroužil svou nohu ve vln vřavu
a sehnul v jeden ráz lva vzdorovitou hlavu,
a vlny proudící, jež nechtěly se vzdáti,
jak šklebící se pes pod pána bič se vrátí
a s uchem schlípeným jde v prázdný psinec stmělý,
tak boha poznaly a: „Ejhle, On!“ si děly.