Poesie francouzská nové doby/Paní Markýzka

Poesie francouzská nové doby
Ballada na měsíc	Paní Markýzka	Pepě

Údaje o textu
Titulek:	Paní Markýzka
Autor:	Alfred de Musset
Původní titulek:	Madame la marquise
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 248–250. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

français

Víte, že mnou jest zbožňována
Španělka s okem diblíka,
a na mém srdci zkolebána
spí, až den šerem proniká.

Ó jak labutě hrdlem sněžným
mne objímá svým ramenem,
a zpitá roztoužením něžným
v snu opijí se lhostejném!

Ó bděte nad ní, cherubíni!
nad hnízdo naše ptáci blíž!
ať vašich křídel odlesk stíní
a vyzlatí snů jejích číš!

Vše nutí nás, vše zapomníti,
vše zapomnít, ne lásku jen;
dí rozkoš: Zapomeňte žití!
záclona: Zapomeňte den!

Nech dech svůj v moje ústa vláti,
ať duše tvá můž v mojí vzplát!
tak zůstaňme v mém loži spáti
v den, kdy nám budou rakev stlát.

Tak zůstaňme, snad vlasatice,
jež v moudrých budí děs a žas,
svět odnese, však moje lvice
ve koutku našem nechá nás!

Ó pojď v mou duši bolem zpilou,
v níž taký trud a taký spor,
pojď myšlenku svou vlíti bílou,
jak zdroj se vrhá v ručej hor!

Neb víš, abych moh’ žíti pouze,
co slzí zápas ten mne stál,
jak často nuda v palné touze
a bol mé srdce rval a dral!

Pojď milá, dej mi políbení
tak, dlouhé a teď druhé zas,
chci sdělit ti své utrpení
a při tom hladit chci tvůj vlas.

Ó viz, jak dobrý jsem, já všecko
ti odpouštím, i v sladkých snech
mně naslouchajíc jako děcko,
že včera zdřímla’s na mých rtech.

Neb v rozkaz krále sotva v městě,
tmou zakmitne se záře hvězd,
jest paní Markýzka na cestě,
by slavila v náš zámek vjezd.

Ať na mém srdci zkolebána
spí, až den šerem proniká —
svět ví, že mnou jest zbožňována
Španělka s okem diblíka.