Poesie francouzská nové doby/Lev

Poesie francouzská nové doby
Pýcha	Lev	Své duši

Údaje o textu
Titulek:	Lev
Autor:	Catulle Mendès
Původní titulek:	Le Lion
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 228–229. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Že byla křesťankou, že nechtěla ta děva
se bohům klaněti ať z hlíny nebo z dřeva,
ni pálit kadidlo, ni do orgií chodit,
sám praetor poručil ji dravým šelmám hodit.
Že byla mladičká, že líčko se jí rdělo,
když oko soudcovo nečisté na ní tkvělo,
ve soudu výroku poslední věta zněla,
že musí v arenu jít na smrt nahá celá.

Jen dlouhý, cudný vlas jí prsy kryl a boky
když vešla do cirku.

                            Ráznými čtyřmi skoky
lev přiběh’ hladový a s plesem v před se řítil,
jak z mříže vyskočil, juž kořist svoji cítil,
lid patřil v úžasu a žárlil, jak se chvělo
u rudé tlamy lva to lilijové tělo,
a hnusnou rozkoší jat ukazoval sobě,
jak lev ji pohladí a roztrhá v též době;
a ona přes ňadra své vlasy táhla v studu.

A zatím zvolna lev, vrah, který vraždí z pudu,
juž polo otvíral svůj krvelačný jícen.

„Lve!“ řekla křesťanka.

                                   Hle, náhle ve prach zřícen
on lehá k nohoum jí, k ní lichotí se, točí —
a nahou že ji zřel, hned obě zavřel oči.