Poesie (nová řada)/Z karnevalu

Poesie (nová řada)
Obecenstvo k básníkům	Z karnevalu	Sonet (2)

Údaje o textu
Titulek:	Z karnevalu
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 120–121. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Noc nadešla. A nebe jasné, kam zrak padne,
jak modré jezero, jež zamrzlo, se třpytí.
Tak oko zří je siné, průsvitné a chladné;
již zhasly červánky, jež rudý západ vznítí,
a bílý odlesk sněhu ve vzduch odražený
v tiš mrtvou ojíněné blankytu jal stěny.
Jas modrý nahoře, níž stříbrný a v sledu
hned chvějná, chladná vlna proniká svět celý.
A měsíc po nebi jak po hladině ledu
se sklouzá, patře k polím, skrytým v třpytné běli.
Hvězd bez konce. Ty všecky jiskří se a trudí,
míhavým, ostrým světlem blýskají kol zdobným
nad městem, noční dobou jež se teprv budí
a hřmí již veselostí, hlukem stonásobným.
V ulicích ruch a vřava roste, a kde cesta,
dav lidí valí se a bryčky, sáně v běhu
skřípají nelítostně po umrzlém sněhu;
již slyšet jarý zpěv — tu, onde v středu města
zní v sále osvětleném hudba jásající
a oknem zříti lze tam vlnící se líce —
toť pro lid ples, a k vchodu dav se cpe vždy více
a tanec již se začal. — Dál jen o ulici
skrz tlupu zvědavců, kde u paláce vrata
jsou květy krášlena, roj kočárů spěl ztmělý,
z nichž vystupují dámy, každá v záři zlata,
a lokajové v gala. Ples to bude skvělý!
Tu i tam po ulicích maškar tlum se tísní
a chvátá k zábavě — čert, harlekýn i svatí,
ač zimou chvějí se, přec humor neutratí,
víc běží jen a v sled jim smích a hlahol písní.
Vše víří, proplétá se, dychtí po zábavě.
I chuďas oknem v krčmu nahlíží v té vřavě,
zří s němou závistí k těm šťastnějším, tam v páru
již tančí při neladném vřesku na kytaru,
k níž basa chraptivá svůj drsný skřipot řadí.
Vždyť pro něj odporná ta jizba kouřem hnědá
i lampa nevelká, jež blikavě v ní čadí,
ten křik i hádka, jež se kdesi v koutě zvedá,
ach, tolik vnady má, a tak jej vábí k sobě
ten nápoj, jenž dá těchu duši v každé době!
Karneval! Jaký div, že nárůdek se baví:
krom chleba chtějí také míti lačné davy
zapomenutí na trud žití, krátkou chvíli
vír, opojení, klid a bez pout volnost v slově —
i vše již strhl v rozkoš démon rozpustilý,
v paláci začav, konče v krčmě chuďasově.