Poesie (Asnyk)/Vy naříkáte…

Poesie (Asnyk)
Zakletá královna	Vy naříkáte…	Nemluv, byť žízní hynul bys…

Údaje o textu
Titulek:	Vy naříkáte…
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 106. CBN Polona
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Vy losu zvolenci vždy jasných skrání,
jimž pohodou se blankyt rdí a světy,
vy naříkáte, když vám stopy zraní
                      trn, skrytý mezi květy.

Když není dost vám sladké štěstí rosy
a dny své zříte prvním hořem spjaté,
svůj na osud a svět, jenž strasti nosí,
        hned naříkáte.

Již o slunečných dnech jste zapomněli,
váš hněv se kletbou v celý vesmír řítí —
vstříc věčným právům jdete v odboj smělí
        a proti žití.

Však ti, kdo vzrostli s losem v boji zlostném,
vždy v jařmě trudů za ten život holý —
ti nedbají, že krvácí prst ostnem,
                      ti nemyslí, co bolí.

Ať strast je druhem vždy jich světem pouti,
když zří, jak hasne každá naděj posud,
ti nezlořečí a se nekormoutí
        pro vlastní osud.

Leč pak, když najdou po krvavém znoji
mžik oddechu, jenž zřídka tak jim bratří,
s blaženou vírou, s klidem v duši svojí
        do nebes patří!