Plamínky/Tanči

Plamínky Jiří Mahen
Ironicky	Tanči	V kavárně

Údaje o textu
Titulek:	Tanči
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 44-45 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

A ještě tady ta jedna spirála!
Když už ses tolik jich protančit nebála,
nač ještě otálet, nač ještě váhati,
   když zmýlená neplatí — ?

Oklamat chtěla-li’s, ošálit, otupit,
   pak můžeš jít!
Leč pro ta muka a bolesti smutné
   já nebýval bit.
Ruce mi vázali, svědomí klidnili,
po hlučných trzích mou dušičku vodili
   občánci moji rozmilí.

Vzpomeň! — Ten útěk, kdy spolu jsme prchli!
Ty — růže ve vlasech s úsměvy rána.
Podzemní práce vášnivých chvílí
   jak byla požehnána!

Do větrů bouře jsme vyjeli prudce,
   koníček zařehtal hola! tak vesele!
Neviděl, netušil dlouhá jak cesta
   v krajině smutně je setmělé…

Neplač, že zahynul. Vím, je ho škoda.
   U srdce často zlá bolest hlodá.
Zahynul, zahynul. — Šli jsme pak pěšky.
   V západě krvácel mrak deštěm těžký.

Uhnutí na pravo, uhnutí na levo —
   čtyřicet spirál jsme protančili,
čtyřicet spirál nemělo konce,
   tisíckrát spolu jsme zabloudili —

A ještě tady ta jedinká spirála!
Když už ses tolik jich protančit nebála,
nač ještě otálet, nač ještě váhati,
   když zmýlená neplatí — ?

Tanči! Číš plná je na stole u mne.
Přijď ke mně, štěstí mé nerozumné!
Je tvého hříchu více už třeba
   než denního chleba!