Plamínky/Ironicky

Plamínky Jiří Mahen
Z nemocnice	Ironicky	Tanči

Údaje o textu
Titulek:	Ironicky
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 42-43 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

Den tolik lákal, noc zas slibovala.
Můj Mefisto však unavený stál.
Víc tušil zas než filosofoval:
že každá radost byla trapně malá.

Nálada rostla sprostá, neurvalá,
a marně v prsou uškrtit ji chtěl.
Moh’ Eros zachránit, co padlo. Žel —
i žena od věků, jak uvykla, zas lhala!

Lhala své úsměvy omamné. Nepřítel
byl to, jenž ze zadu přepadá podlý.
Stále jen chtěla své : Modli se, modli,
pro tvůj hřích Spasitel nepřišel!

Ach, ano, že nepřišel, skloň zpupnou šíji,
chtěla bych dnes patu svou na ní mít!
Nechci být hmyzem, jenž v sít se ti chyť,
nechci tvou bolest. Podrž si ji!

Dvě gesta tvrdá byla odpovědí:
Já — panno — chci vás dneska šetřiti!
Dvě rány to, jež těžko zachytí,
kdo stříbru radost děkuje či mědi.

Den zase lákal, noc zas slibovala.
Šel středem města Mefisto, můj král.
Šly ženy kolem. A on smál se, smál:
Necudná každá, každičká se bála!