Plamínky/Maria Magdalena

Plamínky Jiří Mahen
Píseň o zlaté přílbě	Maria Magdalena	Listopad

Údaje o textu
Titulek:	Maria Magdalena
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 25-26 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

A večer jak stříbro byl vlažný a mdlý.
Najednou v koutku zaplakala si,
jak ruce zdvižené upadly:
Kdo bude líbat hedvábné vlasy?

Kde radost čekala, života stín
vždycky se zastavil kymácivý.
Kde hvězdy plály, tam ze hlubin
s mrtvými posměšně smáli se živí.

Kdo v tichu kolébku rozhoupat měl,
na svůj klid čekal jen v neklidu.
Kdo plné ruce květů nést chtěl
najednou vzpomněl svou na bídu.

Nikdo se nestará, že tu jsi sama,
hříšníci vidí jen krásu tvou zrát.
Rozplétáš vlásky. Začíná drama,
úlisné drama se začíná hrát.

A večer jak stříbro je vlažný a mdlý.
Ač srdce konejším, jak jenom mohu,
myšlenky smrti mne přepadly:
mrtvé je donesu bohu.

A na prahu ráje je přibiju v bráně,
kudy šla Markétka zoufalá:
Dnes duchem svatým ji ožehni skráně —
naposled dnes Tě už volala!