Patery knihy plodů básnických/Z »Růže stolisté«

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Z »Růže stolisté«
Podtitulek: (1840)
Autor: František Ladislav Čelakovský
Zdroj: Google Books (jen z USA)
Vydáno: Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 40-41.
Licence: PD old 70
Související: Růže stolistá

1.[editovat]

Ať si jak chce bouře zmítá
člunek mého života,
ať ho stíhá bouře lítá,
živlů vztek a mrákota!

Směle Bohem uloženou
podnikaje výpravu,
spěchám duší nezhroženou
k blaženému přístavu.

Zjasňujíce černé noci,
ve tříhvezdí tajné moci
nade mnou se vznášejí:
víra, láska s nadějí.

2.[editovat]

S námi štěstí ať zahrálo
na pány neb posluhy,
k činům přec každému přálo
dosti volné okruhy.

Nepaměti do propasti
klesne pustý darmochleb:
blah, kdo pěstoval své vlasti
jednu růži, jeden stěp!

Komu však los méně skvoucí
padl, aspoň pro budoucí
poutníky a poutnice
urovnávej silnice.

3.[editovat]

Již ve vísce mezi bory
svatvečer se odzvonil,
a přes obrůžené hory
letní den se překlonil.

Jak zlatý štít bohatýra
luna plá ve blankytu:
Vlij, ó duše všehomíra,
lad i mého do citu!

Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
dej, by přítomnosť tvou sladkou
srdce moje poznalo,
v souzvuku tvém plesalo!

4.[editovat]

Jmenem tvým by věky dlouhé
hřměly i rod všeliký,
neleží v tve snaze pouhé,
dar to božstva veliký!

Aniž to, by hlučnou troubou
zněla pověst o tobě,
že jsi kmene svého chloubou,
skutky tvé mu k ozdobě.

V tom však vlastní vůle dílu
každému dal tvorce sílu,
býti ke cti rodině,
ke blahu své dědině.

5.[editovat]

Potem, krví svatá země!
Matko mužů velikých!
Div hle! ještě žije plémě
tvé po bouřích tolikých!

Měst tvých účel býval slávy
domknouti se výšiny;
a co ves — to bystré hlavy,
a co hrad — to hrdiny.

Nuž, té pozasuté sopky
svou pochodní tajné kobky
nam, Palacký! osvěcuj,
dávní lásku rozněcuj!