Patery knihy plodů básnických/Koroptev

Patery knihy plodů básnických
Potlesk	Koroptev	Spravedlnost

Údaje o textu
Titulek:	Koroptev
Autor:	Julius Zeyer
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 240 – 241.
Licence:	PD old 70

Nesly se v hejně koroptve
k břízám na slunné mýto,
kde babího léta od větve
ku větvi třpytí se síto.

Seděly tiše ve trávě,
bylo tam tulno a milo,
vítr zaléhal v dálavě,
o míru božím vše snilo.

Tu zavyli psi divoce,
a rány duní vzduchem,
vylétlo hejno vysoce,
plašeno vražedným ruchem.

A do modra rány za nimi,
do zlata slunného vzduchu,
ty hučí hlasy hromnými
Jim slovo »smrt« do sluchu!

A jedna z těch ran zasáhla
ubohou koroptev v letu,
marně svá křídla napřáhla,
zápasíc v střemhlavém sletu.

Ty ostatní strachem šíleny
řítí se k dálnému chlumci,
neslyší sestry své kvílení,
spaseny jásají k slunci.

A raněná spadla k zemi v mech,
i těla krev teplá jí řine,
a štěkot se blíží, psů horký dech,
a děsná smrt již kyne…

Juž tone v smrti mrákavě,
to ale bolí ji posud,
že sestry její v dálavě
nermoutí víc její osud;

to děsí ji víc, než nicota,
ta temně zející tlama,
že vidí po čas života,
jak přec jen byla sama.

(Tamt.)