Patery knihy plodů básnických/Kastilianka

Patery knihy plodů básnických
Jáchym Slavata z Chlumu	Kastilianka	26. srpna 1278

Údaje o textu
Titulek:	Kastilianka
Autor:	Jan Bohumil Ceyp z Peclinovce (jako MDr. Jan Ceyp z Peclinovce)
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 218 – 220.
Licence:	PD old 70

Aj, dnes v Argnanu se záhy soumračí:
to večerní šero není;
temným závojem dým město obláčí:
to dech družných krbů není;
vlastní syn svůj domov vydal ohni v zmar,
vyvrátil domácí prahy,
spálil potrav sklady a zůstavil škvar
v pospas pro hladové vrahy.
Raděj zpustošil svých otců dědinu,
rozloučil se s jich popelem,
než by v rodné jizbě jednu hodinu
dýchal s mrzkým nepřítelem.

Slyš, třesk bubnů a cval ořův podál bran,
v krvavý ples trouba hude!
Nekvapte tak, Frankové, již šetřte ran,
rozšlapte doutnáky rudé!
Nikdo v Argnanu nezvoní na poplach,
mrtvý poklid Franky vítá;
s oken pošmurných se šklebí na ně strach,
ze světnic jim čmoud vstříc lítá.
Stane, ohlédá Frank spoustu zřícenin,
jak vlk, když se v noci vkrade
do chlíva a zří, že strážný čeledín
churav na lože se klade.
Vzchopí se, neb lačné nitro žádá spěch,
po městě lakotně teče.
Hlučně zajásají. Hle, tu chléb a měch
s vínem hladový dav vleče.
Bledá žena tlupy branné provodí,
ladné brvy vznáší směle.
Kastilianka se báti nerodí,
děcko tiskne k prsům vřele.
»Kde jsou tvoji?« ptá se vůdce ženštiny. —
»»Do neschůdných borů spěli,
a psům franským zůstavili ssutiny!««
hrdě se jí ústa chvěly.
»A proč neprchla jsi s těmi zbabělci?« —
»»Neduh sirobě mé svírá««,
žena dí a bujné vnady před smělci
vetchým závojem zastírá.
»Nu pij, a pojď s vojskem naším do pole!«
volá vůdce krásou jatý.
Žena zulíbá ohnivě pachole,
a povznese pohár zlatý:
»»Na tvé zdraví, ty můj malý Spaněli!
Na vítězství, moji drazí!
Bodejž nebe Kastilii ocelí!
Bodejž zdechnou její vrazi!««
Jedním douškem vyprázdnila nádobu.
Franský pán se nahlas směje,
a dí ženě: »Víno krotí chorobu,
nech se děcku tež naleje!«
Bledne žena, bol jí ssaje žití tuk,
trne mysl v matnem letu,
v hrdle jejím těká nedůrazný zvuk,
jako hlahol mrtvých retů.
Pilo dítě. Španělka již nemluví,
sečteni jsou její dnové;
bez nářku umírá, líce sinaví,
naposled se chvějí rtové.
Vidouce to vojíni, zastaví kvas.
Vůdce zuří, zradu tuší,
divě na trup zří, že kdyby povstal zas,
znova vypustil by duši.

Namíchala žena jedu do vína.
Bídně zhynul Franský vůdce,
a s ním mnohý za své vzal zde hrdina —
Argnano potřelo škůdce.