Paměti Augustina Bergra/„Prodaná nevěsta“ v Berlinu

Paměti Augustina Bergra Ladislav Hájek
„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien	„Prodaná nevěsta“ v Berlinu	„Prodaná nevěsta“ v německém divadle v Olomouci a ve Warschau

Údaje o textu
Titulek:	„Prodaná nevěsta“ v Berlinu
Autor:	Ladislav Hájek
Zdroj:	HÁJEK, Ladislav. Paměti A. Bergra. II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 186–191. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1943
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Augustin Berger

Už v roce 1892, zvláště po vítězství wienském, mluvilo se v divadle o berlinském zájmu o „Prodanou nevěstu“.

Ke konci měsíce července dopsal Šubrtovi ředitel Německého městského divadla v Brně Baumann, který byl předtím režisérem Německého zemského divadla v Praze, že by chtěl do Berlina zajeti s dobrou operní společností a provozovati tam Smetanovu „Prodanou nevěstu“ německy. Požádal Šubrta o pomoc, aby získal provozovací právo pro celé Německo.

Šubert pomoc neodřekl, naopak začal Baumannovi pomáhat, neboť v něm poznal nadšence pro Smetanova díla. Baumann prý byl rodem Pražan, ale Šubert nevěděl, umí-li Baumann česky, nikdy s ním česky nemluvil. Baumannův záměr vzrostl na cestu po celém Německu se třemi Smetanovými operami: „Prodanou nevěstou“, „Daliborem“ a „Hubičkou“. Netrvalo dlouho a Baumann horoval pro další rozšíření cesty se Smetanovými operami i na Ameriku. Zamýšlel po berlinské sezóně a po turné po Německu zajeti s celým operním souborem Smetanových oper do Chicaga na světovou výstavu a potom i do ostatních velkých měst amerických. Bylo to dosti nadějné, neboť Národní divadlo bylo už v květnu 1892 vyzváno, aby se vypravilo do Chicaga se svým operním souborem a provozovalo tam Smetanovy opery.

Baumannovi, jak se zdálo, nedostávalo se z počátku k uskutečnění jeho plánu peněz. Vzbudil však pro své záměry zájem jistého milionáře, vypůjčil si potřebný kapitál za dosti výhodných podmínek a pustil se do uskutečňování svých plánů s uměleckým porozuměním a zápalem.

Požádal Šubrta, aby dovolil prvnímu kapelníku Národního divadla Čechovi nastudovati „Prodanou nevěstu“ s jeho souborem, úspěšnému režiséru „Prodané nevěsty“ Šmahovi provésti režii a mně nastudovati tance.

Šubert svolil. První přípravné zkoušky byly v pražském Variété; Baumann získal dobrého kapelníka Jílka. Celá krásná výprava byla dohotovena a dopravena do Berlina, kde si Baumann najal krásné divadlo Theater unter den Linden, v němž měla býti premiéra 1. července 1893.

A tak jsem brzy po návratu z Wien odjel se svolením Šubrtovým k přípravám „Prodané nevěsty“ se Šmahou a kapelníkem Čechem do Berlina.

Předtím Baumann napsal řediteli Šubrtovi:

„Mám-li v Berlinu kapelníka Čecha jako prvního dirigenta a pana Bergra a režiséra Šmahu, musím nezbytně dosíci skvělého vítězství.“ Zároveň však byl Baumann velmi postrašen zprávou, že intendant berlinských královských divadel hrabě Hochberg se uchází o „Prodanou nevěstu“ pro berlinskou dvorní operu.

Energií a nadšením se mu však přece jen podařilo, že uskutečnil svůj záměr a získal provozovací právo Smetanových oper pro celé Německo i jiné ještě státy.

V Theater unter den Linden se předtím hrály operety a balety.

Balet byl čtyřiadvacetičlenný a dobrý. Slečna Dobromilová mě požádala, abych doporučil za sólového tanečníka do „Prodané nevěsty“ baletního tanečníka Achilla Viscusiho, jenž byl v dřívějším baletu v Theater unter den Linden. Ředitel Baumann na mou žádost mi však oznámil, že pro „Prodanou nevěstu“ má již sólového tanečníka. Byl jím Otto Zöbisch, který také v berlinské „Prodané nevěstě“ tančil v polce, furiantu, skočné a v komediantské scéně paňácu. V prvých dvou představeních jsem však na Žádost Baumannovu tančil já a kapelník Čech dirigoval premiéru. Dvě baletní sólistky Poledníková a Emma Grondonová byly také velmi dobré. Grondonová byla později baletní mistryní v Zemském německém divadle v Praze za Neumanna.

Sbory byly krásné a sólisté velmi dobří. Mařenku zpívala Jelínková, potom Maturová, Jeníka o premiéře Braun, potom Karel Burian, Kecala Arden, Vaška Klein, Míchu Bártovský, Míchovou slečna Dobšová, Krušinu Kroupa, Krušinovou slečna Ottenthalová, Esmeraldu slečna Davidová, principála Wallner, Indiána Löffler.

K premiéře 1. července přijela z Prahy malá výprava, mezi jinými i ředitel Šubert a J. Kuffner, j jenž psal o výsledku premiéry. Ředitel Šubert napsal:

„Zmocnilo se nás všech značné napětí. Ne sice tak velké jako před jedenácti měsíci ve Wien, ale byli jsme všichni na výsledek neobyčejně dychtivi. Hrozné, předčasné červencové vedro vyvolávalo chvílemi až pocit nevolnosti. Režisér Šmaha mi referoval, že hlavní zkouška dopadla výborně, ‚skoro jako u nás‘, kapelník Čech byl úplně spokojen.“

Jak jen bude opera přijata? Byla přijata znamenitě. Hojného, opravdového potlesku se dostávalo i těm místům, která v Praze minou zpravidla bez něho. Úspěch byl veliký a opravdový. Gratulovali jsme řediteli Baumannovi. Věřili jsme pevně, že se velký podnik úplně zdařil a že má ředitel Baumann na celé čáře vyhráno.

Baumann byl rozradostněn, těšil se už na velké turné po Americe.

Vycházel jsem po premiéře z divadla se Šmahou a s kapelníkem Čechem. Byli jsme rozjaření úspěchem. Uvažovali jsme o tom, kam ještě zajdeme.

Nedaleko divadla upoutala mou pozornost zajímavá figurka, která nás uctivě pozdravila.

Byl to hladce oholený a pěkně přičísnutý pán s monoklem a v cylindru. Na pěkných šatech měl čistě bílou uzenářskou zástěru, přes ni na řemeni zavěšený vyleštěný kotlík s párky a láhev koňaku. V levé ruce držel rozevřený, přes rameno opřený deštník. Jeho hladká baculatá tvář se šviháckým vouskem pod nosem se na nás usmívala. Oslovil nás:

„Není libo, pánové, čerstvý páreček nebo kalíšek koňáčku? Pánové jdou jistě z divadla z ‚Prodané nevěsty‘, musila být krásná, noviny o ní psaly již předem.“

Zahleděl jsem se na podivného, elegantního prodavače s ustrnutím. Nevěděl jsem v té chvíli, zda si z nás netropí žert.

Šmaha se ke mně naklonil a pošeptal mi do ucha:

„To je zajímavá berlinská figurka Wurst Max, zkrachovaný šlechtic, který veškeré své jmění prosázel na dostizích a teď se živí nočním prodejem uzenin a koňaku. Je stále v dobrém rozmaru, lehce nese i dnešní svůj osud. Úžasný člověk! Každý ho zná, má mnoho dobrých známých, kteří se s ním zastaví, popovídají, koupí od něho aspoň kalíšek koňaku nebo jeho nejnovější fotografii a dobře zaplatí.“

Koupili jsme si od něho koňak.

„Uhodl jste“ rozhovořil se s ním Šmaha, „jdeme z divadla, byli jsme na „Prodané nevěstě“. Tady ten pán,“ ukázal na mne, „to je baletní mistr z Prahy, aranžoval všechny tance do „Prodané“ a sám dnes o premiéře v ní tančil.“

„A to mám radost, jaká pro mne čest, že vás poznávám,“ uklonil se elegantní párkař a svým cylindrem mi vysekl poklonu. „Velmi mnoho se mluví o kráse ‚Prodané nevěsty‘,“ mluvil dále, „to vám musím dát svou fotografii s věnováním.“ Vytáhl z kapsy kabátu velkou kabinetku, na níž byl vyfotografován, jak jsme ho právě viděli, v bílé zástěře, s přehozeným přes ni kotlíkem, s usměvavou tváří, s monoklem na oku, v levé ruce cylindr a v pravé ruce deštník, opřený o rameno. A na rohu ulice napsal mi na druhou stranu fotografic své věnování.

„Pražskému baletnímu mistru A. Bergrovi věnováno jeho přítelem Wurst Maxem z obdivu a na památku na krásnou premiéru ‚Prodané nevěsty‘ v Berlinu v Theater unter den Linden.“

Šubert, Čech a Šmaha ihned po premiéře odjeli. Já zůstal, neboť jsem byl zavázán tančit ještě v druhém představení. S výkony baletu, sólistek a potom i s Ottou Zöbischem, neboť jsem zůstal v Berlinu i na třetí představení, v němž už tančil sám, byl jsem velmi spokojen. Tance měly velký úspěch a vyvolávaly nadšení obecenstva.

Bohužel, jak jsme se potom dověděli, velká vedra, která byla toho roku v Berlinu, nezvyklém v létě na operu v uzavřeném divadle, zmařila všechny Baumannovy naděje, neboť Baumann vsadil vše na jednu kartu.

Návštěva nebyla zlá, ale nebyla přece jen taková, aby stačila hraditi veliká vydání – a po počátečním úspěchu ředitel Baumann zkrachoval. Zaplatil veškerá vydání a byl žebrákem. Ale nezoufal. Stal se divadelním agentem a nezřekl se úmyslu provozovat „Prodanou nevěstu“ po Americe.

Po čase byl přijat za režiséra newyorského divadla. Zdálo se, že přece jen své sny o Americe uskuteční, ale na cestě do Ameriky utonul. Jel krásným parníkem „Elbe“, jenž byl před vjezdem do doverské úžiny a u anglického pobřeží za ranní mlhy dne 30. ledna 1895 proražen malou anglickou lodí, plující velkou rychlostí. Parník se potopil za dvacet minut s většinou svých cestujících, lodní posádkou i kapitánem. Mezi utopenými byl i Baumann…

Dne 16. listopadu byla premiéra velké Verdiovy opery „Falstaff“. Byla to sensace. Verdi, odmlčevší se na kolik let, Verdi tragik, osmdesátiletý Verdi napsal po „Othellu“ komickou operu „Falstaff“. Hrál se v Praze téhož roku, kdy byla jeho italská premiéra. Balet se v něm velmi líbil. Opera se hrála často, jenom do konce roku 1893 osmkrát. Benoni byl znamenitým Falstaffem. Viděl jsem později v cizině kolik Falstaffů a mohu říci, že se Benoni vyrovnal i tomu největšímu.