Paměti/1606–1610

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: 1606–1610
Autor: Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj: citanka.cz
Licence: PD old 70


1606-1610[editovat]

Léta 1606
Rozbroj, války, mordy vznikly mezi Mozkvany o succesí, kdo by pánem byl anebo býti jměl těch mozkevských zemí, kteréž že by bez dědice zůstávaly. A o to odpory a nevole povstaly.
N., kníže brunšvické, usilujíce město Brunšvik s obyvateli jeho pod svou mocnou ruku uvésti, oblehl město vojensky, ale oni sebe, svých práv a svobod statečně bránili a obránili.
Jest přízeji tohoto listu na druhé straně poznamenáno, jaký hrozný mord spáchán jest v Praze od Martina od Tří myslivců, kterýž byl i utekl. I jest nešlechetník doptán a nalezen v Němcích, vězením ujištěn, do Prahy dopraven a k outrpnému právu dán, a vyznavše ten hrozný mord a jak to spáchal, jest hrozně utracen podle práva.
Pan Zbyněk Berka, český pán, jsa arcibiskupem pražským, umřel, po němž zvolen jest na to arcibiskupství pan Karel z Lamberka, Rakušan.
Skrze arcikníže rakouské Matyáše, pana bratra Jeho Milosti, učiněna jest smlouva a spokojení s Štefanem Bočkajem, Uhrem, a s jeho jse přidržejícími Uhry, jenž jse byli pro nátisky, jim od cizozemního lidu vojenského činěné, pozdvihli. Kteréžto porovnání jest vuobec vytištěno. Nulla salus bello, pacem te poscimus; at tamen non omnes.
V Italii páni Benátčané vzali příčinu k mnichuom ordinis Jesuitarum, že by při jich náboženství statkuov a bohatství světského nabejvajíce pod právo jich pánuov Benátčanuov náležeti odpírali a sobě ve všem svobodní býti chtěli, pravíce jse… náležeti, čemuž když páni Benátčané místa dáti a takový… jich trpěti nechtěli a summus pontifex, biskup římský, jesuitův jse v tom ujal, vznikly o to odpory, nevole, nenávisti z obojí strany… spisy jedni proti druhým vydávaje.
Vojna a válka ta uherská mezi císařem křesťanským Rudolfem, českým a uherským etc. králem etc., a Turkem pohanem vzniklá, kteráž po zrušeném od Turka příměří okolo 14 let pořád trvala a mnoho lidí z obojí strany a peněz (zvláště Čechuom) pobrala, na ten čas jest spokojena; nebo z obojí strany těžko bylo, a Uhři jsa lidem vojenským, cizozemským souženi, pokoje a příměří té války žádostiví byli a vyhledávali, což jse snadno vykonalo; a příměří s Turkem svoleno a učiněno do let 20. Co kdo dobyl, to aby držal, vězňové z obojí strany aby osvobozeni a propuštěni byli, Uhři a Turci aby spolu svobodně handlovali, oba potentátové aby dary jse uctili. - Země Uherská jest krchov Europy!
Léta 1607
Po spokojení Uhruov pozdvižených a s Turkem učiněném příiněří příze psaný Štefanus Bočkaj, jehož Uhři milovali, v Sedmihradské zemi, jsa tam gubernátorem učiněn, umřel; praveno bylo, že otráven jest.
Tiskli noviny, že v Bavořích, v městě Mnichově, mniši fratres Jesuitae dceru jednoho souseda, vlákavše ji do kláštera svého a zle ji pohanějíc, tam že ji tejně zabili, ale že skrze nějakého přespolního člověka, jenž se v tom klášteře ukryl a k tomu jse díval, jest vyjeveno. Ale Maximilian, kníže bavorské, defensor týchž Jesuitarum, skrze traktáty své tisknuté a vuobec vydané tuze tomu odpíral.
Držán sněm na hradě pražském. A v pondělí po neděli Cantate přijati jsou do království Českého za obyvatele: Jiří Fridrich hrabě z Hohenloe, Jan Dymberger z Rehmen, Jiří Zikmund z Lamberka, Zikmund syn jeho, Helman Gerger z Doletu, Leopold z Štralendorfu s Folffartem, Leopoltem a Petrem Jiříkem, syny jeho, Ferdinand Kholnic z Kholnic, vše Němci cizozemci. Nota: V Němcích jse toho Čechuom nedostává.
V tejž den přijati jsou do stavu panského v témž království: Vratislav, Vilém, Zdeněk a Hertvik bratří Vratislavové z Mitrovic, Heřman Černín z Chudenic, Wolf Ilburk z Vřesovic, Václav Budovec z Budova a Adam, syn jeho, Ladislav Zejdlic z Šenfeldu, Petr z Libenthalu, Germanus. Však ti všickni aby rod a štíty své prokazovali.
Do stavu rytířského přijati jsou: Kašpar a Jan bratří Cellerové, Jan Oldřich Šobloch z Lindavy. At tamen morte aequamur.

Dobré mravy, ctnost, šlechetnost
ozdobují urozenost;
kde jse pak to nenachází,
tu erbové nic neváží.

V Praze utracen jest jakýsi přespolní kupec, Němec, řečený N. Pušhamer z Českých Budějovic, jenž jsa vyjeven a vyšpehován skrze žida, jat a do vězení i k útrpnému právu dán jest. K velkým loupežím a morduom jse přiznal, a to že drahně let provozoval a jiné kupce loupil a mordoval s pomocníky svými.
Na soudu zemském v království Českém o Suchých dnech Kašpar Bechyně odsouzen hrdla pro zabití N. Velemického a do vězeni Daliborky dán, o čež potom smlouva učiněna, že při hrdle zůstaven.
Kristian, kníže saské, churfiršt, s jedním bratrem svým přijel na hrad pražský k Jeho Milosti císařské Rudolfovi, a pobyv tu koliksi dní, zase odjel. Měl s sebou kazatele svého religionu evanjelitského, jehožto učení týž churfiršt saský jse přidržal, řečeného Policarpus Leiserius, na kteréhož mniši pražští láli a jej kleli, on pak jim zase svými spisy odměňoval.
Na den památky sv. Jakuba apoštola Španělové a Italianové, Vlaši, čeládka legáta španělského na Hradčanech, při hradě pražském slavíce památku sv. Jakuba, pouštěli rakejtle, nástroje ohnivé z prachu ručničného. I vypálili tou kratochvílí šest domů tu na Hradčanech. O kteroužto škodu jse smluviti a platiti museli.
Saská městečko vyhořelo a mnoho toho roku škod jse ohněm domácím stalo a sucha, blejskání a hromobití velká. - Vyhořalo také půl městečka Ouval páně Smiřického; též město pana Slavaty Hradec i s kostelem a několik osob v tom ohni zahynulo.
Tištěno vuobec a vydáno, že na gruntech pana Albrechta z Valdštejna nedaleko města Jaroměře, ve vsi nové, řečené Slatov, žena jedna porodila dví dítek, děvčátek, mající spolu hlavičky v hromadu srostlé, jež tak spolu nosila a kojila.
Léta 1608
Jeden nešlechetný, bezpochyby zoufalý lotras vlastní matku svou zamordoval pro peníze v městě Pardubicích, pročež smrt ohavnou trpěti musel. O co jest těžká mysl rodičuov o budoucích činech dětí jich!
Moravané sněm držali proti zápovědi císařské, ale oni na to nedbajíce i hejtmana moravského pana Ladislava Berku, jenž je v religionu sužoval, znaříkavše, k tomu, že ze země ujíti musel, přivedli.
Nemožné jest všechněm všeckno věděti a zpytovati, proč a jakým spůsobem a původem rozličné v světě mezi lidmi, zvláště mezi vrchnostmi, nevole, různice a nenávisti tejné i zjevné jedněch proti druhým pocházejí. - Tak tohoto roku Jeho Milost arcikníže rakouské Matyáš, vlastní bratř Jeho Milosti císařské Rudolfa, českého a uherského krále, jmaje sobě vznášeno, přednešeno a žalováno mnohé stížnosti od Uhruov a Moravanuov i Rakušanuov, kterak by postranními při Jeho Milosti císařské radami škodlivými a nepřátelskými nesnesiteldně utiskováni a sužováni byli, pročež s dovolením a nařízením téhož arciknížete Matyáše sebrán jest lid uherský, moravský, rakouský k vtrhnutí vojensky do království Českého, s nimiž osobně jse týž arcikníže zhotovil. Avšak psaními svými do Čech rozepsanými to předešel, oznamuje, proč a za jakou příčinou to před sebe vzal, v slova tato: Opatrným purgkmistru a radě města Čáslavě, nám milým!
Matyáš, arcikníže rakouské, kníže burgundské, hrabě tyrolské etc. Opatrní naši milí! Nepochybujeme, že Vám dobře vědomé jest, kterak na poručení a plnomocenství Jeho Milosti císařské pána a bratra našeho milostivého pominulého času s Uhry a Turky prostředkováním naším a péčí bedlivou k dobrému jak všeho křesťanstva, tak obzvláště království Českého pokoj učiněn jest; potom pak na jistou vuoli a rozkaz Jeho Milosti císařské od vyslaných téhož království i jiných k němu připojených zemí, jako i arciknížectví rakouského pečeťmi s podpisy stvrzen, kdež my nejsouce jiné naděje, že takovou pro dobré všeho křesťanstva vedenou prací těm mnohým nevypraviteldným bídám, kterýmiž království a země Jeho Milosti císařské skrze tu dlouho trvající válku obklíčené a obtížené byly, s pomocí boží konec vinšovaný spůsobíme, a jakž i jim potřebné a žádostivé odpočinuti, tak i sobě slušného a náležitého poděkování dobudeme. Ale shledali sme to, že původem některých nevážných a neupřimných lidí, jak Jeho Milosti císařské a slavnému rodu našemu rakouskému, tak království Českému nic dobrého nepřejících, místo vděčnosti v rozličné pomluvy, vejklady a v podezření jsme vešli, skrze kteréž ti nedobří lidé jsou výš psanou Jeho Milostí císařskou, pana bratra našeho nejmilejšího, k tomu přivedli, že ještě až do dnešního dne toho, což jest tak skrze nás s nimi, Uhry a Turky, srovnáno a snešeno, splněno a dosti učiněno, na veliké nebezpečenství jak Jeho Milosti císařské a domu našeho, nejvíceji pak království Českého, není, odkudž nic jiného pojíti nemohlo a nenásledovalo nežli týchž Uhruov a Turkuov zase pozdviženi a rocení, a pro nezdržanou víru proti Jeho Milosti císařské, království Českému i také zemím rakouským nebezpečné obmysly, kterýmžto abychom v cestu časně vešli, nechtěli sme dokonalé zkáze a zahubení častopsaného království a zemí jse dívati, ale museli jsme do Prešpurku vypraviti a takový pokoj s Uhry a Turky stvrditi a pro lepší důvěření (poněvadž prvnější smlouvy dosti neučinění k velikému je domnění přivedlo) s nimi smlouvu vjíti. Avšak ani na tom dosti jmíti nechtěli, leč by království České a země k němu připojené týž pokoj s nimi obnovily a k smlouvě naší přistoupily. Protož netoliko jsme jim toho povoliti museli, aby do markrabství Moravského, jakožto země jim nejblíž přiležející, své posly za tou příčinou vypravili, než sami jse v to také uvolili, že toho od osoby naší příčinou, aby jse od nás neloučili, býti chceme, a strany téhož markrabství Moravského v jisté, celé a dokonalé, k dobrému království Českého, srozumění vešli. Poněvadž pak na jiném juž nepozůstává, nežli aby stavové království Českého totéž učinili, umínili jsme jse mezi Vás s osobami týchž zemí nařízenými vypraviti, jakož pak juž i na cestě jsme, za kteroužto příčinou nechtěli jsme pominouti hejtmanuom a městuom všech krajuov království Českého o tom v známost uvésti a milostivě napomínati i žádati, jsouce toho všeho křesťanstva, obzvláště pak království Českého, vlasti naší, nevyhnuteldné příčiny a potřeby, aby jse spolu se všemi jinými pány, rytířstvem a vyslanými z měst, dadouce dotčeným všem obyvateluom každého kraje o tom ihned dnem i nocí věděti, v neděli; jenž slove Cantate, t. j. 4. dne měsíce máje, k Vám do města Čáslavě sjeli, kdež i my toho dne s nemalým počtem obyvateluov jiných přísedících zemí budeme, a tu jim i Vám dále touž nevyhnuteldnou potřebu a velikou těmto zemím a obzvláště království Českému nastávající nebezpečenství v známost uvésti a jak by to zlé přetrženo a témuž nebezpečenství v cestu kročeno býti mohlo, s nimi se všemi a Vámi jse uraditi a snésti chceme. O čemž abyšte také vědomost jměli a jse podobně v tom zachovali, Vám to tímto psaním naším pro správu oznamovati ráčíme, žádné pochybnosti nemajíce, že rozvážíce to u sebe bedlivě, jse dle psaní tohoto našeho a otcovského napomenutí k nám volně ukážete a podle toho všelijakými profanty, kterýmiž bychom my i jiní, kteříž s námi přijedou, proti slušné záplatě fedrováni býti mohli, sdostatkem zásobiti nepominete; což budoucně Vám a vlasti Vaší k dobrému a velikému vzdělání býti má. Jestliže byšte pak jse vedle téhož psaní tak nezachovali, tehdy tímto psaním naším před Bohem a vším křesťanstvem protestujeme, jestli Vás a království České něco těžkého, zlého a zarmouceného potká, že davše my Vám o tom věděti a Vás vystřáhnouti, ne my, ale Vy sami vlastně tím vinni budete a z toho odpovídati máte. Na čež zjevné učinlivé a příjemné odpovědi očekávati ráčíme, jsouce Vám vší milostí a láskou náchylní. Datum v Klosternaumburce 16. dne měsíce dubna léta 1608.
Po takovém toho rozhlášení Jeho Milost císařská Rudolfus mandáty po krajích rozepsati a rozeslati dáti ráčil, aby všickni veřejně vzhůru byli a tomu lidu arciknížete Matyáše do země vtrhnouti bránili. Ale žádný jse k tomu neměl, nevěda, jak jse v tom, zvláště tak nakvap, zachovati. A mezitím Jeho Milost císařská k arciknížeti Matyášovi, bratru svému, posílati, a aby do království Českého tak vojensky nevtrhoval, napomínati ráčil. Ale arcikníže, podle snešení na tom s Uhry, Moravany a Rakušany, s tím lidem svým předce do království Českého vtrhše, do měst Čáslavě a Hory Kutny a tu okolo jse položivše, rozkvartýrovali; arcikníže do Čáslavě forýrován. Kteréhožto lidu, jízdy i pěchoty bylo okolo tisíc osmnácti. Do města Hory Kutny jsou Moravané a Rakušané forýrováni, jichž hejtmané byli pan Rudolf z Tiefnbachu, druhý Georg Kholč. Kolikýsi pak den hnulo se to všeckno vojsko s týmž arciknížetem dáleji, Uhři a jich husaři s kopími svými jeli od Čáslavě skrze město Horu Kutnu v svých orduňcích, při čemž stala se šarvátka; nebo sedláci nějací odnímali těm Uhruom od vozů špížních koně své, jimž je ti Uhři pobrali, o čež mezi nimi váda a nesnáz byla, a někteří všeteční havéři horní dali jse podle jich obyčeje na ty Uhry kamením házení, čímž Uhři svuoj orduňk zmátli, křičíce svým obyčejem hatra, hatra. Strach byl nějakého mordování lidského, až to skrze hejtmany spokojeno, a Uhři táhli předce s pohrůžkami; nebo ten lid uherský bral, vybíjel a plundroval, k čemú přijíti mohl, proti přísné zápovědi arciknížete Matyáše, vůdce svého. - Tělo mrtvé nebožky paní Maruše Mracké z Donína, pohřbené, vykopali, zlata neb stříbra tam hledajíce; pročež jsou někteří na rozkaz téhož arciknížete čtvrceni. Dále od města Brodu Českého to všeckno vojsko, s arciknížetem ku Praze táhnouce, u Dubče valní své ležení tu zarazili; kdež Uhři jako jarmark drželi, a co tak naloupili a nabrali, prodávali, a co stálo za kopu, to za pět grošů bílých dávali, nebo darmo jměli. - Císař Rudolfus zůstával na hradě pražském s nemalou starostí, sněmujíce a radíce jse s stavy království Českého sobě věrnými, zakazujíce se stavuom, aby opouštěn nebyl, vší svou milostí; což stavové připověděli. Při tom některé pilné a potřebné artikule jsou na místě postaveny. Ouřad nejvyššího purkrabství pražského, kterýž jse dosavad drahný čas pro nějaké toho odpory prázdný zůstal, jest zase obnoven a dán panu Adamovi z Šternberka; komorníkem nejvyšším učiněn pan Volf Novohradský z Kolovrat; pan Adam z Valdštejna nejvyšším sudím; při ouřadu nejvyššího hofmistrovství pan Kryštof Popel z Lobkovic zůstaven. Pánům Pražanům staroměstským meč pozlacený, kterýž byl na kostele Tejnském odloupen a vzat, jest zase navrácen, obnoven a v to místo na témž kostele, kdež prve byl, jest postaven a přidělán; žádajícím osvobození religionu evanjelitského jest připovědíno do budoucího sněmu, a aby nic jiného, dokudž by jse to na místě nepostavilo a nevykonalo, svolováno nebylo, jest odloženo. Pokuty pro sedlání a partety zřízením zemským ztracením hrdla vyměřené umenšeno, aby toliko trestáním na statku pokuta následovala, nařízeno; stavové pak aby uctivě na závazky bráni byli, nebo sobě některé osoby z vyšších stavů do pana Kryštofa Popela z Lobkovic, tehdáž nejvyššího hofmistra (kterak by s nimi při takových závazcích braní neuctivě a hanlivě zacházel) stěžovali.
Dáleji a mezitím do ležení vojenského nadepsaného arciknížete od Jeho Milosti císařské k arciknížeti Matyášovi a zase od něho k Jeho Milosti císařské posíláno, o spokojení smlouváno a jednáno jest, až naposledy porovnáno a skoncováno tak, že arciknížeti Matyášovi jest království uherské (na něž aby korunován byl) puštěno; však Jeho Milost císařská Rudolfus, aby do smrti své tiťule království Uherského užíváti ráčil, a přečkal-li by arcikníže Matyáš živobytím téhož pana bratra svého, aby také králem českým byl, avšak to aby k ujmě svobod království Českého nebylo, zvláště o svobodném od stavuov volení krále českého. Koruna království Uherského, kteráž v království Českém Jeho Milostí císařskou až posavad zůstávala, jest Uhruom hned odvedena a navrácena. Markrabství Moravské také arciknížeti Matyášovi jest puštěno, avšak z manství lenního od království Českého, aby odcizováno nebylo, a Moravané aby k souduom do Čech jako prve potahováni nebyli. Všem těm, kteříž jse tak k arciknížeti Matyášovi připojili a přikázali; aby ničímž zlým spomínáno a na ně proto šaháno nébylo, pojavše v to i pana Václava Vchynského z Vchynic obzvláštně, kterýž byl Jeho Milosti císařské v nemilosti zůstával a těžce naň nastupováno bylo; a tak toho při tom odbyl a jest osvobozen.
Po utvrzení toho všeho arcikníže Matyáš, s Jeho Milostí císařskou, panem bratrem svým, osobně jse neshledavše, I s týmž lidem svým vojenským pokojně navrátil a z království Českého vytrhl a vyjel; avšak Uhruov, kteříž tak brali a loupili, něco zbito a u vodách stopeno jest.
V Čechách v městečku Přelouči vyhořalo okolo 16 domů.
N. Čachovský zabil v svádě N. Dobřenského.
Valouni, lid vojenský cizozemní, jenž v Uhřích potřebováni byli, přitáhše do Čech o placení, vmluvili jse do města Kostelce nad Labem a tam jse na velikou škodu a soužení obyvateluov položili, až placením spokojeni a odtud vybyti jsou.
Umřel v Praze doktor Jindřich z Písnice, jsa místokancléřem království Českého, byv předtím nejvyšším prokurátorem Caesareae Majestatis, a z nízka vysoko vzešel.
Julius, postranní Austriacus, mladý v letech, jsa osazen na Českém Krumlově, když sobě divoce a vztekle provozoval, tam jako vězeň zavřín a opatřen jsa, umříti musel.
Pan Kryštof Harant vydal knihu tištěnou řečí českou o svém do země Svaté sem i tam putování, již Jeho Milosti císařské Rudolfovi připsal a dedikoval. Ve středu v noci na čtvrtek po památce Stětí sv. Jana vyhořalo 22 domuov v Starém Kolině, u Labe řeky ležíc.
Skrze mandáty císařské držáni jsou po krajích sněmové v království Českém o hotovost a veřejnost vojenskou, a sněmu stavuom evanjelitského vyznání víry osvobození jse odkládalo, nad čímž stížnost jměli a jse domlouvali.
Léta 1609
Pan Volf Novohradský z Kolovrat, jsa nejvyšším komorníkem království Českého, umřel na Lnářích, sídle svém.
V Starém Městě pražském v domě řečeném u Tisíců Voldřich Vostrovec, zabil v svádě o hru Racka Lažanského. Umřel také v Praze pan Ladislav z Lobkovic, jsa věku sešlého, kterýž mnoho těžkostí přetrpěl, a do Ledče, sídla svého, k pohřebu dovezen.
Sněm český držán jest valně na hradě pražském podle odkladu od Jeho Milosti učiněného, na kterémžto sněmu stavové, jenž jse evanjelitského religionu přidržali, tuze a předně o to stáli a žádali, aby jim náboženství jich, podle na onen čas přípovědi jim učiněné, osvobozeno bylo a dckami zemskými stvrzeno, žádaje při konfessí víry náboženství jich, na onen čas slavné paměti císaři Maximilianovi, králi českému, anno 1575 podané, zůstaveni býti, poněvadž ten milostivý pán císař Maximilian je při tom také zůstavovati ráčil, davše touž konfesí tisknutím obnoviti, i Jeho Milosti císařské podali. Ale strana protivná římského náboženství všelijak tomu odpory a překážky činili, pročež ten sněm opět odložen.
Mezitím stavové evanjelitští sjezd sobě na rathauz Nového Města pražského k nejprve přiští památce sv. Filipa a Jakuba ap. položili, ačkoliv jim to přísně Jeho Milost císařská zapovídal. Oni pak poselství k arciknížeti Matyášovi, panu bratru Jeho císařské Milosti, juž králi uherskému, i některým knížatuom germanským o přímluvu osvobození religionu učinili, a předce ten sjezd svuoj na novoměstském pražském rathauze v nemalém počtu vykonali a drželi. A tak když nijakž od svého upustiti nechtěli a odvedeni býti nemohli, ráčil jest Jeho Milost císařská k jich prosbě opěty svoliti a sněm k tomu skrze mandáty tisknuté odevřené a rozeslané v slova níže položená:
Rudolf Druhý, z Boží milosti volený řimský císař, po všecky časy rozmnožitel Říše, uherský, český, dalmatský, charvátský etc. král, arcikníže rakouské, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc. vysoce urozenému, urozeným, statečným, slovutným, poctivým, opatrným, pánům rytířuom, vladykám, Pražanuom a městuom i jiným všem obyvateluom a poddaným našim ze všech stavuov království našeho Českého, věrným Našim milým milost Naši císařskou a všeckno dobré vzkazujeme.
Věrní milí, jakož jsme mandáty Našimi pominulých dnuov v tomto království rozepsaným a do všech krajuov poslaným vám to v známost uvésti ráčili, že k tomu položenému sjezdu na rathauz Nového Města pražského k pondělku po svatých Filipu a Jakubu, již pominulému, z příčin v těch mandátích obsažených místa žádného dávati v mocnost Naši královskou a v to, což Nám, králi a pánu vašemu, vedle zřízení zemského a obyčejuov a pořádkuov chvalitebných náleží, nikoli sahati dáti neráčíme, milostivě poroučejíc, abyšte jse k témuž dni položenému nesjížděli, nescházeli, najíti nedali aniž toho před sebe nebrali a nejednali, nebo že na jiném býti neráčíme, než sněm obecní, všem stavům království tohoto v krátkém čase na hrad pražský položiti a rozepsati, jakož tíž mandátové Naši, jichž datum na hradě Našem pražském v pondělí po neděli postní, jenž slove Smrteldná aneb Judica, léta přítomného šestnáctistého devátého, to v sobě šířeji obsahují a zavírají. I jmajíce My od vás, pánuov, rytířův, Pražanuov i z obce a jiných vyslaných z měst pod obojí způsobou přijímajících, kteříž jste sobě ten den jmenovali a nyní zde v městech pražských zůstáváte, skrze poníženou a poddanou omluvu Nám, jakožto králi českému a pánu vašemu podanou, jistou správu dostatečně učiněnou, že jste týž den k uvážení toliko samé hotovosti pro obranu Nás, jakožto krále českého, též vás, manželek a dítek vašich před nebezpečenstvím, pokudž by jse jaké na toto království valiti chtělo, dobrým úmyslem, pro dobré Naše a tohoto království jmenovali a to na sněmu svobodném, od Nás prve rozepsaném, z společného našeho uvážení učinili, úmyslu žádného nemajíce Nám v mocnost naši královskou sahati, osvědčujíce sobě Pánem Bohem a svým dobrým svědomím, že Naši věrní a poslušní poddaní zůstáváte a nyní na rathauz Nového Města pražského ze dvou příčin, předně abyšte svou omluvu Nám učiniti a druhé posly od vás v jistá místa vyslané vyslyšeti mohli, najíti jse dali, poníženě a poddaně jse ohlašujíc, že uvažování té hotovosti do sněmu (za kterýž aby ihned z důležitých potřeb, bez dalšího odkládání rozepsán byl, prosíte) odložiti chcete, jakž táž omluva a snažná žádost vaše v obšírném spisu Nám k vlastním rukám Našim podaná plněji svědčí, kteroužto omluvu a žádost vaši My k sobě milostivě přijímati a jí místo dávati ráčíme, jsouce s vámi se všemi třemi stavy tohoto království, věrnými poddanými Našimi v tom ve všem dobře dokonce spokojeni, a poznávajíc, že s Námi věrně a upřímně míníte a takové věrnosti a poddanosti k Nám všech časuov jste poddaně dokazovali, což vše jmajíce My s nejvyššími ouředníky, soudci zemskými a radami Našimi v bedlivém uvážení, ráčíme předně ten spis, od vás ke dckám zemským v středu po neděli Laetare strany téhož sjezdu položený, v tom artikuli, co jse uvažování té hotovosti dotejče, čehož již od vás do sněmu odloženo a vám opatřením tímto mandátem učiněno jest, vyzdvihovati a v nic obraceti, a vy také od těch předešlých mandátů našich milostivě upouštěti, je vyzdvihovati, jich v ničemž užíti nežádati a vás všecky tři stavy, věrné poddané své, v tom milostivě opatřovati, že dotčení mandátové vám, kteří jste sobě ten den k uvažování hotovosti jmenovali a položili a nyní jsem do měst pražských, buď před vyjitím dotčených mandátův našich, nebo po vyjití jich přijevše, jse na rathauz Nového Města pražského najíti dali, všem společně ani žádnému z vás obzvláště k žádné nejmenší újmě a ouhoně věrnosti, poslušnosti, poddanosti a dobré pověsti vaší nejsou a bejti nemají, od Nás jakožto krále českého, ani žádného jiného, duchovního neb světského člověka, vám toho ničímž zlým spomínáno a na to jse více navracováno býti nejmá nyní, na časy budoucí a věčně. Nebo vás všecky tři stavy království tohoto za své věrné poslušné poddané pod milostivou ochranu naši ke všem řáduom; právuom, svobodám tohoto království náležející, na kteréž jse povinnost Naše královská vztahuje, jmíti a držeti ráčíme a jsouce prve toho jistého oumyslu sněm obecní rozepsati, poznávajíc stavuov žádost býti slušnou a prohlédajíc k tomu, že větší počet stavův zde v městech pražských nyní zuostává, kteříž téhož sněmu dočekati chtějí, protož ve jménu Pána Boha všemohúcího vám všechněm třem stavuom tohoto království, věrným poddaným Našim, týž sněm obecní rozpisovati a z velikých, nevyhnuteldných potřeb den k témuž sněmu v neděli, jenž slove Rogationum, jinak Křížovou nejprve příští, sem na hrad náš pražský jmenovati a pokládati ráčíme. Při kterémžto sněmu předně ten artikul o náboženství k zavření, na místě a konci postavení do proposicí sněmovní položiti, a kterak byšte všickni i jeden každý obzvláště, jak strany podjednou, tak i podobojí, a kteří jse k té confessí, Nám předešle od vás podané, přiznáváte, náboženství své beze všech překážek a útiskuov ode všech lidí buď duchovních anebo světských vykonávati mohli, vás v tom náležitě opatřiti chtíc. Mezitím vás při tom opatření na sněmu léta 1608 v pondělí po neděli Exaudi držaném, zcela a zouplna zůstaviti a zanechávati ráčíme. A dokadž týž artikul o náboženství, tolikéž artikulové obecní, předešlým sněmem léta 1608 drženém, odložení, zavříni, na místě a konci postaveni nebyli, dotud toho sněmu rozpouštěti chtíti neráčíme. Přitom také vám všem třem stavům království tohoto českého milostivě poroučejíce, abyšte všickni a jeden každý obzvláštně z vás žádného lidu vojenského najímati, verbovati, do země uvozovati, jich přechovávati, žádnému dopouštěti chtíti neráčíme. A protož vám všem i jednomu každému zvláště poroučeti ráčíme, abyšte na juž dotčený den do měst pražských tím příkladem za šťastného kralování našeho, předkuov vašich všech, jak pokojně a ničímž jse nezaměstnávajíce, ani zastírajíce, konečně jse sjeli a hned nazejtří ráno v pondělí beze všeho zanepráždnění k předložení sněmovnímu bez všelijakých odtahuov při nás na hradě pražském, na paláci podle starobylého chvalitebného obyčeje a pořádku najíti dali, kdež vědouce vy o tom a znajíc milostivou vůli i jisté poručení vaše, v tom býti; nepochybujem o vás všech a jednom každém, než že k témuž sněmu jse sjedete a v tom jse poddaně a poslušně zachováte a najíti dáte; jestliže by pak kteří z vás nepřijeli a doma přes toto Naše jisté a milostivé poručení (ač té naděje k žádnému býti neráčíme) zůstali, však nicméně proto ti, kteří jse tak sjedou s námi jednati a zavírati moc jmíti a jiní tomu všemu podle nich dosti činiti povinni budou. Z měst pak našich královských posly z prostředku svého k témuž sněmovnímu jednání, aby také ouplnou mocí vypravili, jináč nikoli nečiníce.
Dáno na hradě našem pražském v sobotu po neděli Jubilate léta 1609, království našich římského 34., uherského 37. a českého též 34.
Umřel v Praze na Hradčanech v domě svém pan Kryštof Popel z Lobkovic, jsa nejvyšším hofmistrem království Českého, pán obtlouštní, obstární, a ten od přirození vlasuov na bradě nejměl.
Ta nesnáz o religion v království Českém nepřestávala a evanjelitští jse rojíce, vždy na osvobození jim náboženství jich nastupovali, nechtěje k nižádným jiným artikuluom obecním, sněmovním prve přistupovati, skrze což záští od jedněch k druhým s nenávistí jse rozmáhalo a potupně psáno a mluveno bylo s pohrůžkami. Jeho Milost císařská Rudolfus, jsa na zdraví svém nedostatečný (a i domnění bylo, že by živ nebyl), žádostiv jsa pokoje, k tomu osvobození religionu svoliti a jim na to majestát dáti a do desk zemských vložiti, dokonce dovoliti ráčil, jenž zní v slova tato:
My Rudolf, z Boží milosti volený římský císař, uherský, český etc. král etc.
K věčné paměti známo činíme tímto listem Naším: Jakož jsou toho všickni tři stavové království Českého pod obojí tělo a krev Pána našeho Jezu Krista přijímající, věrní Naši milí, na sněmu, kterýž léta Páně 1608 v pondělí po neděli Exaudi na hradě Našem pražském držán a téhož léta v pátek po památce sv. Jana Křtitele zavřín byl, při Nás, jakožto králi českém, toho se vší ponížeností a poddaností snažně vyhledávali, aby při obecné confessí, neboližto suplikací Jeho Milosti císařské, slavné a svaté paměti císaři Maximiliánovi, panu otci Našemu nejmilejšímu, podané, a k též confessí přiložené, i při jiných svých, v témž sněmu zejména doložených a náboženství se dotejkajících žádostech zůstaveni byli a též náboženství své křesťanské pod obojí volně a svobodně bez překážky každého člověka provozovati mohli; to vše aby od Nás jim, stavuom, dostatečně potvrzeno bylo, jakž týž artikul a žádost jich, dotčeného sněmu, a týž sněm ve dcky zemské, do kvaternu sněmuov obecních zeleného, léta 1608 v pondělí Exaudi, pod literou A 8 slovo od slova vložený a vepsaný, to vše sobě šířeji obsahují a zavírají. My pak nemoha na onen čas pro jiné veliké potřeby, pro kteréž tehdáž ten sněm rozepsán byl, kteréž žádného odkladu trpěti nemohly, do budoucího sněmu, ke čtvrtku před sv. Martinem tehdáž nejprve příštím terminovanému, k dalšímu těch všech věcí zavírání jsme milostivě té žádosti odložili a mezi tím dokudžbykoliv o to tak na sněmě obecném jse nevykonalo, se stavy podobojí, aby své náboženství volně provozovati mohli a do vyřízení a na místě postavení téhož artikule k žádným artikulům, což by tak v proposicí od Nás stavuom přednášeno bylo, přistupovati, je uvažovati ani o nich jednati povinni nebyli, opatřiti ráčili, jakž též milostivé opatření Naše plněji svědčí. Podle kteréhožto předešlého zůstání sněmovního, když sněm k témuž dni, totiž ku čtvrtku před sv. Martinem položený, z jistých příčin od Nás odložen a potom jiný sněm ke dni budoucímu outernímu po sv. Pavlu na víru křesťanskou obrácení mandátem Naším rozepsán a na hrad pražský položen byl a dotčení stavové podobojí, podavše Nám znovu dotčené confessí a snešení své společné, nepřestávali toho při Nás, jakožto králi a pánu svém, netoliko skrze své snažné, poddané a ponížené prozby, ale také skrze znamenité a vzáctné přímluvy vyhledávati, abychom k žádosti týchž stavuov podobojích, věrných a milých poddaných našich, milostivě povoliti ráčili. Jmajíce My to s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a radami našimi království Českého v Našem císařském a královském bedlivém uvážení, nepominuli jsme na poníženou prosbu týchž pánuov, rytířuov, Pražanův a jiných vyslaných z měst, ze všech tří stavuov království Českého pod obojí tělo a krev Pána našeho Jezu Krista přijímajících a k té confessí jse přiznávajících, věrných poddaných Našich milých, všem třem stavům království tohoto sněm obecní ke dni pondělnímu po neděli, jenž slove Rogationum, jinak Křížová, léta tohoto 1609 mandáty svými královskými rozepsati a na hrad pražský položiti a v týchž mandátích vuobec vyšlých jiným toho zjevně doložiti, že při tomto sněmu ten artikul o náboženství k zavření, na místě a konci postavení do proposicí sněmovní položiti, a kterak by všickni i jeden každý obzvláštně, jak strana podjednou, tak i podobojí, a kteří jse k té confesí, Nám předešle od nich podané, přiznávají, náboženství své, beze všech překážek a outiskuov ode všech lidí, buď duchovních anebo světských, vykonávati mohli, je v tom náležitě opatřiti chtíti ráčíme, jakž tíž mandátové Naši, jichž jest datuom na hradě pražském v sobotu po neděli Jubilate léta tohoto 1609, v tom artikuli to v sobě šířeji obsahují a zavírají. K kterémužto tak od Nás obecnému rozepsanému sněmu, když jsou se všickni tři stavové poslušně a poddaně najíti dali, a My podle milostivé naší zámluvy v témž mandátu Našem doložené, jsme I v proposicí Naší sněmovní předně ten artikul o náboženství položiti ráčili, tu jsou často dotčení všickni tři stavové sjednocení podobojí žádost svou předešlou, v spisu Nám od nich podaném obnovili a za dostatečné opatření a jim toho dckami xemskými potvrzení poddaně prosili. I chtěje My tomu, aby v tomto království mezi všemi třemi stavy, jakž stranou podjednou, tak i druhou stranou podobojí všem věrným a milým poddaným našim nyní i budoucí časy láska a svornost všeliká, pokoj a dobré srozumění k vzdělání a zachování obecného dobrého pokoje zůstaviti, každá strana náboženství, v kterémž jse spasení svého důvěřuje, volně a svobodně bez utiskování a všech překážek jedni druhým provozovati mohli, a aby jse (jakž slušné jest) sněmovnímu snešení léta 1608 učiněnému i také mandátu tomuto Našemu vuobec vyšlému (v kterémž se dotčené sjednocení stavy podobojí, k též confessí přiznávajícími, za ty, kterýmiž vždyckny byli, totiž za své věrné, poslušné, pod milostivou ochranu Naši ke všem řáduom, právuom a svobodám tohoto království náležející, na kteréž jse povinnost Naše královská, práva a zřízení zemská vztahují, vyhlásiti ráčili a vyhlašujeme) zadosti stalo, prohlédajíce jakž k dotčeným znamenitým přímluvám, tak i k mnohým věrným a platným službám od nich Nám po všecken čas Našeho šťastného nad nimi kralování vskutku prokázaným. Z těch ze všech i jiných mnohých příčin, s dobrým rozmyslem Naším, jistým vědomím, mocí královskou v Čechách, s radou nejvyšších ouředníkův a soudcuov zemských a rad Našich, takto jsme ten artikul o náboženství při tomto nyní jse na hradě pražském držícím obecném sněmu se všemi třemi stavy království Českého ustanoviti, zavříti a je, stavy podobojí, tímto majestátem naším opatřiti ráčili a opatřujeme.
Předně: Jakož zřízením zemským A 32 utvrzeno jest, co jse víry dotejče, podjednou způsobou a pod oběma, aby se neutiskovali, než spolu byli za jednoho člověka, jako dobří přátelé, též strana strany aby nehaněla, toho jse při témž zřízení zemském v tom artikuli zouplna zůstavuje a tím sobě oboje strany na budoucí časy zavázáni jsou a býti jmají pod pokutou týmž zřízením zemským vyměřenou, a poněvadž strana podjednou v tomto království náboženství své volně a svobodně provozují, a strana podobojí k též confesí české jse přiznávající, jim v tom žádné překážky neb vyměření nečiní, aby tehdy v tom rovnost zachována býti mohla, protož jim k tomu povolovati, moc a právo dávati ráčíme, aby i dotčení evanjelitští stavové podobojí, jak stav panský, rytířský, tak i Pražané, Horníci i jiná města s lidmi poddanými jich a summou všickni, kteříž jse koliv k dotčené confessí české, někdy slavné a svaté paměti císaři Maximiliánovi, panu otci Našemu nejmilejšimu při sněmu obecném léta 1575 a nyní znovu Nám podané (při kteréž je milostivě zůstavovati ráčíme), přiznali a přiznávají, žádného nevymiňujíce, tolikéž náboženství své křesťanské podobojí podle též confessí a svého mezi sebou učiněného porovnání a sjednocení volně a svobodně, všudy a na všelikém místě provozovati, při víře i náboženství svém, též i při kněžstvu a řádu církevním, kterýž mezi nimi jest, nebo od nich nařízen bude, pokojně zachováni býti mohli, a to až do křesťanského dokonalého obecného porovnání o náboženství v Svaté říši, a compactaty juž prve na sněmu obecném léta 1567 minulými a z privilejí zemských i jinde vypuštěnými se spravovati povinni býti nemají, nejsou a nebudou. Dáleji také: Týmž stavuom podobojí tuto zvláštní milost činiti a jim všem třem stavuom podobojí k též confessí se přiznávajícím, consistoř pražskou v moc a opatrování jejich zase dávati a k tomu milostivě povolovati ráčíme, aby tíž sjednocení stavové podobojí touž consistoř kněžstvem svým, podle též confessí a snešení svého obnoviti a též kněžstvo, jak české, tak německé, podle ní říditi dáti, anebo řízené na své collatury bez všeliké překážky arcibiskupa pražského anebo kohokoliv jiného dosazovati a přijímati mohli, nicméně i Accademii pražskou, od starodávna k straně podobojí náležející, kterouž jim stavům, se vším jejím příslušenstvím tolikéž v moc jejich dávati ráčíme, tak aby ji muži hodnými a učenými osazovati, dobré a chvalitebné řády nařizovati a nad tím obojím z prostředku svého jisté osoby za defensory naříditi mohli. A mezitím, dokudž by jse to koliv od nich nestalo a nevykonalo, mají nicméně tíž stavové podobojí všickni při tom, což svrchu psáno jest, aby náboženství volně a svobodně provozovati mohli, zanecháni zouplna býti a kolikkoli osob tíž sjednocení stavové podobojí z prostředku svého za defensory nad tou svou consistoří a Accademií pražskou z společního svého snešení ze všech tří stavuov v rovném počtu nařídí a je Nám, jakožto králi a pánu svému, zejména poznamenané podají, chceme a máme ty všecky osoby, kteréž nám tak poznamenané podané budou, žádného z nich nevypouštějíc a mimo tu povinnost, kteráž jim od stavův svěřena bude, jim žádných jiných povinností nebo instrukcí nedávajíc, ode dne podání Nám téhož poznamenání ve dvou nedělích pořád zběhlých, k tomu potvrditi a je za takové defensory vyhlásiti. Pakli bychom pro jiná zaneprázdnění Naší nebo jakékoliv jiné příčiny, v tom času prve oznámeném, jich potvrditi nemohli a nepotvrdili, tehdy jmají předce nad tím obojím za defensory zůstati, to vše říditi a konati, jako by k tomu od nás potvrzeni a vyhlášeni byli. A umřel-li by který z nich, tehdy na místě toho tíž stavové při tehdáž nejprve příštím sněmě budou moci jiného voliti a přidati, což jse i na časy potomní vždyckny, způsobem svrchu psaným, jakž od Nás, dědicuov Našich a budoucích králuov českých, taky od nich stavuov a defensoruov říditi a konati má. Jestliže by pak kdo z týchž sjednocených a všech tří stavů tohoto království podobojí mimo ty kostely a chrámy Boží, jichž v držení jsou a kteříž jim prve náležejí a při nich pokojně zůstaveni býti mají a zanecháni, ještě buď v městech nebo v městečkách, v vesnicích nebo kdekoliv jinde chtěl nebo chtěli víceji chrámuov neb kosteluov k boží službě anebo také školy pro učení mládeže vystavěti dáti, to jak stav panský, rytířský, tak Pražané, Horníci a jiná města, všickni společně i každý obzvláštně, volně a svobodně každého času učiniti moci budou bez překážky každého člověka všelikteraké. A jakž v jedněch městech královských Našich i Její Milosti císařové, jakožto králové české, z obojího náboženství, totiž podjednou i podobojí, spolu bydleti. Protož tomu obzvláštně chtíti a o tom poroučeti ráčíme, aby pro zachování lásky a svornosti každá strana náboženství své volně provozovala a jedna strana druhé v jejím náboženství a v řádích žádného vynucování nečinila, provozování náboženství, mrtvých těl v kostelích a na krchovích pochovávání a zvonění nebránila, také jich po dnešní den žádný, jakž z vyšších svobodných stavův, tak ani města, městečka i také selský lid od vrchností svých, ani žádného duchovního, světského člověka nemají a nemá od svého náboženství utiskovati a k náboženství strany druhé mocí ani nižádným jiným vymyšleným spůsobem přinucován býti, a to že vše, což svrchu psáno, od Nás pro zaehování lásky a svornosti věrně míněno a nařízeno jest. Protož: Přiříkáme slovem svým královským, že tíž všickni sjednocení evanjelitští stavové království našeho Českého, nynější i budoucí potomci jich při tom při všem, což jse svrchu píše, od Nás, dědicuov Našich i budoucích králuov českých zouplna, v celosti, bez přimíšení zůstaveni a chráněni býti mají, nebo je také v tom ve všem při tom pokoji v Svaté říši o náboženství, jenž Religionfryd slove učiněném, jakožto přední oud Svaté říše zůstavujeme a zanecháváme, v čemž nemá od nás, dědicuov našich a budoucích králův českých, ani od žádného duchovního nebo svčtského člověka překážky žádné činěno býti na časy budoucí a věčné: A proti tomu výš dotčenému, o náboženství učiněnému pokoji a jich stavuov podobojí od Nás stálému opatření žádná poručení a nic takového, co by jim v čem nejmenší překážku aneb změnění tohoto učiniti mohlo, od Nás, dědicuov a budoucích králuov českých, ani od žádného jiného vycházeno ani přijímáno býti nemá. A byť pak i vyšlo, anebo od kohokoli přijato bylo, tehdy nemá to žádné moci míti ani v té věci, buď právně neb neprávně souzeno, neb vyřknuto býti, za kteroužto příčinou předešlá všelijaká proti dotčené straně podobojí a kteříž k té confesí české přiznávají odkudkoli vyšlá poručení a mandáty vyzdvihovati, mořiti, kaziti a v nic obraceti ráčíme, takže to vše i nynější i předešlé jich stavuov při nás o potvrzení téhož artikule vyhledávání a cožkoliv mezitím až posavad se zběhlo, není a býti nemá všem sjednoceným třem stavuom evanjelitským tohoto království společně i obzvláštně k nižádné ouhoně a újmě jich dobré pověsti, a jakékoliv obtížnosti, což jim také od Nás i budoucích králuov českých ničímž zlým spomínáno, zjinačováno býti nemá na časy budoucí a věčné. Protož přikazujeme všem nynějším ouředníkuom, soudcím zemským a radám svým, též všem stavuom a obyvateluom království tohoto, věrným milým, nynějším i budoucím, abyšte je, pány, rytířstvo, Pražany, Horníky, i všeckna města, všeckny tři stavy královstvi tohoto se všemi lidmi poddanými jich a summou všecknu stranu evanjelitskou, podobojí, k též confesí české se přiznávající při tomto našem opatření a majestátu ve všech artikulích, zněních a sentencích zůstavili a ochránili, žádných jich v tom překážek nečiníce ani komu jinému činiti dopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti Naší. A kdož by čeho toho koliv, z duchovních nebo světských lidí, k přerušení tohoto majestátu se dopustil, jmáme a povinni býti ráčíme s dědici a budoucími králi českými a stavy království tohoto k takovému každému jakožto k rušiteli obecného dobrého pokoje hleděti a stavy přitom chrániti a obhajovati, tak a~ jim vším spůsobem, jakož artikul v zřízení zemském o obhajování země, řádu a práva vyměřuje. Naposledy přikazovati ráčíme větším i menším ouředníkuom desk zemských království našeho Českého, aby pro budoucí paměi tento majestát náš s relací sněmovní, kteráž při tomto sněmu ode všech tří stavův království tohoto ke dckám zemským učiněna býti má, ve dcky to.a zemské vložiti a vepsati a potom tento originál I k jiným svobodám neb privilejím zemským na Karlštejn položiti dali. K tomu na svědomí pečet naši císařskou k tomuto listu a majestátu našemu přivěsiti rozkázati jsme ráčili. Dán na Hradě našem pražském ve čtvrtek po sv. Prokopu, léta šestnáctistého a devátého a království našich římského 34., uherského 37. a českého též 34.
Nota: K tomu majestátu pan Zdeněk Popel z Lobkovic, jsa nejvyšším kancléřem království Českého a religionu římského, do něhož mnoho stěžováno bylo, jse podepsati spečoval. I podepsal jse pod podpisem císařským Adamus de Šternberk, supremus purgravius pragensis. Dole podepsáno bylo: Ad mandatum Caesarae Majestatis proprium, nížeji, Paulus Michna.
Všemohoucí Pán Buoh nás račiž každého k pravému poznání sebe i syna svého milého, Pána Jezu Krista, darem Ducha svého svatého osvítiti a spravovati, pokoj, svornost a lásku křesťanskou dáti a nedostatky naše svou božskou milostí nahražovati pro a skrze téhož syna svého, vykupitele našeho, amen. Víra jest dar boží.
Dáno znáti do Prahy Jeho Milosti císařské, že baše, legát turecký, slavně jede k Jeho Milosti v poselství a s dary. I vysláni jsou proti němu někteří páni čeští oupravně, kteříž sjevše jse s ním, vedli jej tak ku Praze skrze kraje Čáslavský a Kouřimský.
Ernestus, rodilé kníže bavorské, arcibiskup kolínský, churfiršt, přijel do Práhy k Jeho císařské Milosti.
Léta 1610
Po smrti N. Theodora, knížete mozkevského, kterýž žádného plodu nepozůstavil, trvala vždy nesnáz o successí a nápad k témuž knížectví, a skrze to protivenství i mordové. A Sigismundus Švéda, král polský, jenž jse v to také vojenaky přičinil, od Mozkvanuov nemalou škodu vzal, nebo i Karel, král švédský, proti němu byl.
Též po smrti Johannesa Wilhelma, knížete klevského, kterýž léta předešlého (žádných dětí nepozůstavivše) umřel, některá knížata germanská, říšská, o nápad k zemím jeho jse nesnadili a sobě odporovali.
V království Českém pan Ferdinand z Donína, byv presidentem nad apelacími, učiněn jest nejvyšším hofmistrem; nejvyšším komorníkem pan Jan Jiří z Švanberka a na Orlíku; presidentem nad apelacími pan Jan Zbyněk Zajíc z Haznburku.
Sněm držán na hradě pražském, jenž jse začal léta jminulého 1609 v pondělí po neděli Rogationum, jinak Křížové, a zavřín léta tohoto 1610; v outerý masopustní jest dokonán. Ale hned po uzavření téhož sněmu osoby týmž sněmem nařízené na zámek Karlštejn jsou vypraveny k přehlídnutí majestátův zemských a přiložení k nim majestátu nového, přízepsaného, od Jeho Milosti císaře Rudolfa, uherského a českého krále, na religion stavuom evanjelitským, večeři Krista Pána pod obojím spůsobem přijímajícím, daného.
Na žádost a citací od císaře Rudolfa sjeli jsou jse k Jeho Milosti do Prahy knížata říšská germanská, totiž Kristian churfiršt, kníže saské; N. churfiršt, arcibiskup mohutský; Ernestus churfiršt, arcibiskup kolínský; Maximilian, arcikníže rakouské, bratr Jeho Milosti císařské; Ferdinand, arcikniže rakouské z Štýrska; N. kníže z Anhaltu; N. N. dví landkrabat z Hes etc. Jiní někteří své legáty poslali. A tu o potřeby křesťanské se radíce, slavně jse ctili, hodovali a pangetovali, skrze což velká drahota v potravách vznikla, zvláště v pokrmích slavných; jak za jisto rozprávěno, že tetřev pták platil 25 kop, bažant 12, koroptva 2 kop míš., což prve v Čechách slejcháno nebylo. Co pak od drahého, nádherného šatstva a nákladných, světských šperkuov, zvláště při fraueimoru, to přitom. Někteří páni čeští s svými pangety knížata převyšovali. Vanitas vanitatum! A na to lidem poddaným šacuňky, chudým pak bída a nouze!
Ta nesnáz v Germanii říši o knížetství Klevské jse vždy rozmáhala, pročež Jeho Milost císařská vypravil tam Leopolda, arcikníže rakouské, strejce svého, jenž vojenský zůstával v Pasově. Jménem ochrany království Českého lid jeho vojenský, tam zůstávaje a nic tam nedovedše, hrozili a jse pobízeli táhnouti do Čech pro placení, a k pokoji jse neschylovalo. A vše mistrně vuobec vyprávěno a vykládáno.
Henricus Navarreus, dux Borbonius, král franský, zůstáitaje vždy u velikém nebezpečenství hrdla, života svého, jest předce v městě hlavním království Franského Paříži zrádně zamordován v pátek po neděli Cantate, měsíce máje 1610 od jakéhosi Francouza, Franciska Raveiralta, jenž přiskočiv k témuž králi na voze jedoucímu, nůž do něho vrazil a tak krále zabil. A tu ten mordéř hned jat jsa, nejprve mučen a potom čtyřmi koňmi roztržen a tak ohavně usmrcen jest. Po takové nenadálé smrti téhož krále Hendricha syn jeho Ludovicus, mladý pán, jest králem franským od stavuov téhož království učiněn. - Zle a nebezpečně jest na totn světč, zvláště potentátům světa tohoto.
Při konci roku tohoto umřel v Praze pan Ferdinand purkrabě z Donína, jsa nejvyšším hofmistrem království Českého, který byv prve religionu evanjelitského, k římskému náboženství přistoupil.