Paměti/1601–1605

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: 1601–1605
Autor: Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj: citanka.cz
Licence: PD old 70

1601-1605[editovat]

Léta 1601
V království Českém nařízením vrchnosti mince zlatá, dukáty, a mince stříbrná, tolary, jsou zvejšeny tak, aby dukáty zlaté drážeji nežli kdy prve vydávány a brány byly. Tolaruom stříbrným přidáno po třech krejcařích, kteréžto předešle toliko po 70 krejcařích bity, dělány byly a platily. Ale přes to přidělával sobě, jak kdo mohl, mimo nařízení. V cizích pak zemích dobrou, střibrnou, českou minci na svou lehkou, drobnou minci předělávaje do Čech vpravovali a nemalý zisk sobě tím přivozoyali na škodu země České. Čímž sobě neupřímní handléři, vechslíři, šantročníci etc. naháněli, nic nedbaje na dobré svědomí.
Legát velikomocného krále perského, s kterýmžto králem císař turecký dlouho trvající války vedl, přijel jest do Čech na hrad pražský k Jeho Milosti císařské Rudolfovi, českému a uherskému králi, jsa od téhož krále perského vypraven o utvrzení přátelské společnosti proti témuž císaři tureckému, jakožto nepříteli a škůdci těch dvou potentátů.
Nařízeno v království Českém, aby opěty jistý počet lidu vojenského od stavuov téhož království vypraven byl do Uher proti Turkuom, při tom berně z obilí v mandelích; židé pro rozeznání od jiných aby nosili na hlavách svých půl klobouka žluté barvy, ale oni jse z toho posměchu raději vyplatili.
Zabit jest zrádně v nějakém háji jeden N. Kalenice z Kalenic a tak mrtvý, dopola zakopaný nalezen; skrze což dva bratří Dejmové těžkost jměli, a jeden z nich utekl a nějaký N. Voříšek v Praze jat, ku právu dodán, zmučen a sťat jest.
Pan Heřman z Říčan zabit v svádě na Slatiňanech od Zdislava Dobřenského, o čež soudy vzešly.
V Praze scepeněl N., řečený Mejzl, žid bohatý, po němž veliká suma peněz že zůstala a Jeho Milosti císařské, jakožto králi českému, jest přivlastněna.
V městě Litomyšli vyhořalo 60 domuov i s kostelem jezuvitův.
Místokancléřem v království Českém učiněn doktor Jindřich z Písnice a místosudím Jakub Menšík.
Hans Miller, jsa od dávna při kanceláři české na hradě pražském písařem a zbohatše, koupil sobě statek pozemský Mimoň od Karla Mazance.
Mnich jeden řeholy sv. Augustina v klášteře Menšího Města pražského řečený Gotfrid Raab, rozený Germanus, ušel z téhož kláštera, a dostav jse do Witmberka, k religionu evanjelitskému přistoupil, dav jse v spisy proti náboženství římskému, jehož jse prve přidržal. Pro kteréžto jeho od římského náboženství odstoupení od protivné jemu v tom strany apostatou a zrádcem nazván jest a proti jeho spisuom a doktoruom, witmberským theologům, jenž ho přijali a fedrovali, psáno a tištěno.
V městě říšském germanském Řezně knížata některá germanská, v religionu náboženství se nesrovnávající, dovolili a nařídili disputací mezi theology z obojí strany, od jedněch druhým odporné, nařídivše k tomu auditores a superintendentes. Hned pak jakž disputovati začali, učinili mezi sebou spor, kdo by té disputací soudcem a rozeznatelem býti jměl, na čemž by obě strany přestati povinny byly. Evanjelitští jmenovali Písma svatá; strana římského náboženství jmenovali a chtěli míti papeže, biskupa římského, jakožto summum pontificem a řiditele církve křesťanské, a na tom prej že jse přestati jmá, vedouce k tomu concilia a decreta a evanjelitští Písma svatá. I když v tom jedni druhým místa dáti nechtěli a sobě odporovali, jest ta disputací rozvedena a není nic skoncováno, až Pán Buoh sám skoncuje a vejpověď učiní svou spravedlností. Tak jse hádky a svárové o religion a náboženství v křesťanstvu nepřestávaly jitřiti od jedněch k druhým s nenávistí; nebo církev Kristova má trpěti protivenství do skonání světa.
Těch časuov v městech pražských dáli jse hanební a nešlechetní mordové v noci i ve dne, čímž Jeho Milost císařská, pohnut jsa, ráčil přísně poručiti a naříditi, že se ve všech třech městech pražských v ryncích hlavních dřevěné poloušibenice ustavěly a slouly Justicia. A jak by jse v tom zachováno býti jmělo, jest vuobec vytisknuto; a zrádné, tejné ručničky (jimž panditky od zrádných mordeřuov, tak řečených pandituov, přezděli) jsou zapověděny.
Avšak brzo potom Maximilian Černovec zabil v Menším Městě pražském na potkání jakéhosi řemesníka tkaničkáře, jenž jeho z nějakého dluhu upomínal. I vzat jest týž Černovec do vězení novoměstských Pražanuov. Strach mu byl oběšení na příze oznámené Justicii, ale že jse k odvodu toho a ku pořadu práva volal, jest jemu toho dopříno.
V Uhřích měsíce října lid křesťanský, vojenský, dobyli a vzali z moci turecké Bělehrad královský a s svými osadili, svedše bitvu krvavou s Turky, jenž přitáhli Bělehradu retovati, ale jsou poraženi, a tři bašové turečtí tu zahynuli. Zahynul tu také pan Kryštof Jaroslav Trčka z Čech a potomně mrtvý domů do Čech ku pohřbu přivezen.
Churfiršt saský Christianus dal stíti N. doktora, řečeného Grillus, protože jse přidržal a zastával religionu učení kalvinského a tím že by rozbroj činil.
V Drážďanech téhož churfiršta saského nějakou nešetrností vyhořal ohněm nákladný cejghaus, knížetcí armamentarium s nákladnými přípravami vojenskými.
Nařízením Ferdinanda, arciknížete rakouského z Štýrska, lid vojenský, Balouni, Vlaši, Španělové, oblehli v Uhřích pevnost Kanýž, jenž byla Turkuom vzdána, chtěje ji zase Turkuom odníti, ale jsa tu mrazem a hladem trápeni, mnozí z nich tu zhynuli, a nic nedovedše, ostatní odtrhnouti museli.
Pan Vilém Slavata, syn pana Adama Slavaty, pán mladý, jsa religionu sub utraque jako i pan otec jeho, přistoupil k náboženství římskému a tak N. panny šlechtičny z Hradce, téhož náboženství římského, k manželství s hojným statkem dostal.
Léta 1602
Sněm držán na hradě pražském, kterýrmž po berních svolení nařízeno jest, aby přátelé krevní bez dovolení papežské svatosti sebe k manželství nepojímali; item prokurátorové lidských rozepří právních, řečníci, aby u práva zbytečných odkladuov nebrali; vymlouval-li by jse kdo pak nemocí, to aby závazkem spravoval. Avšak potomně držel to, kdo chtěl.
V Praze N. Bechyně zabil v svádě Mikuláše Velemického, o čež potomně soudy vznikly, a tejž Bechyně jse smlouvati a těžké artikule podstoupiti musel.
Na soudu komorním v království Českém na hradě pražském některé rozepře od dávna zastaralé, od někdy prvnějších rad Jeho Milosti císařské krále českého nad apelacími na vlastní osobu Jeho Milosti odvolané, což revisí sluje, vyřizovány jsou teprva, a na to nastupováno jest skrz pana Kryštofa Popela z Lobkovie, tehdáž nejvyššího hofmistra téhož království, a nemálo peněz od toho vybráno. O což odpory vzešly, a mnohé ty revisí jako promlčené v nic přišly, a kdo co z toho dostati mohl, ten vzal.
Pět tureckých vojenských hejtmanuov v Uhřích jatých přiveaeno jest do Prahy a Jeho Milosti císařské a s pěknými tureckými koňmi jest presentováno.
Nějaký kejklíř v Praze provozoval své kejklířství, jako by nože požiral, i chybil tak, že nůž opravdu pozřel a do žaludku jse jemu dostal; od čehož jse roznemohše složil a smrti skončení živobytí svého beze vší k zdraví naděje očekával. I pokusil jse o to Florian, bradýř z Starého Města pražského, člověk letitý, a prořezav po straně tělo jeho až do žaludku, ten nůž jemu z žaludku vypravil a dobyl a toho kejklíře zhojil, že živ zůstal, mimo lidskou naději s podivením.
V kraji Bechyňském v Čechách pan Kryštof Skuhrovský, mladý člověk, jsa těžce v nějaké šarvátce zraněn a nemoha při hojení sebe bolesti snésti, do studnice vskočil, a tak jse utopivše mrtvý vytažen jest.
Opěty nevole a nesnáze byla v Čechách o religion a k toesb mu přivedeno, že jménem Jeho Milosti císařské vydány jsou mandáty proti bratřím boleslavským, tak řečeným, jež strana jim protivná nazývá pikharty. A schůzky, zbory jich jsou jim zapovědíny, ani práva aby takovým nesloužili; o čež odpory vznikly. Jiní chtěli a žádali, aby raději židé vypovědíni byli, ale židé to vždyckny uplatili a udarovali.
Turci pohané zase křesťanuom Bělehrad královský v Uhřích, an ho žádný neretoval, odňali. Křesťané, potom zhotovivše jse, oblehli hlavní pevnost uherskou Budín, a dobyvše města dolejšího, zámku nic učiniti nemohli; k posledku Turci z pevnosti do křesťanuov jse davše, velkou škodu jim učinili; a tu pan Jindřich Křinecký z Ronova, pán český, starý krigsman, jsa jednim hejtmanem nad rejtary křesťanskými, jest při jiných zahynul a mrtvý do Čech k pohřebu přivezen.
Umřel v Praze Václav Radnický, prokurátor, řečník při soudech vyšších, jenž tím uměním zbohatl.
Zikmund Batory, kníže sedmihradské, spokojen jest zase s Jeho Milostí Rudolfem; císařem křesťanským, a přijev do Čech, obejval na panství libochovickém.
V Štýrsku persekucí těžká dála jse proti těm, kteříž jse římským náboženstvím nespravovali.
Léta 1603
V městě Litoměřicích kněží vyháněli ducha zlého z jednoho mladého člověka posedeného. Divně o tom rozprávěno bylo, jak jse při tom dálo.
Klášter sv. Jakuba v Starém Městě pražském vnitř všicek vybilen a zmalován s erby rozličnými.
Jeden tisíc rejtaruov oupravných a dva tisíce pěchoty lidu vojenského, od knížete brunšvického vypraveného, táhli proti Turkům do Uher skrze Českou zemi.
Sněm říšský držán jest v Germanii v městě Řezně, na kterýž Jeho Milost císařská Rudolfus etc. arcikníže rakouské etc., pana bratra svého, na místě svém jest vypraviti ráčil.
Před svátky velikonočními v Praze vzata a zmučena jest při právě staroměstském jedna žena, jmenem Břízská, jsa obviněna pro páchání svodův, smilstva a cizoložstva, což se v městech pražských rozmohlo, a druhá s ní její v tom tovaryška; a vyznavše své nešlechetnosti a jsa ortelovány, vyvedeny jsou k popravě za město a jsou zutraceny. Jiné některé jim v tom podobné na ten čas se ukryly, některé i zutíkaly, nebo ty dvě jiné v tom pomazaly. Nejisto, bude-li to těmi dvěma přetrženo.
Umřel v Praze pan Řehoř Pátek, jsa kancléřem a sekretářem při appelacích na hradě pražském. Od dávna trvající věrný pitel vína dobrého.
V Engelandu, království Britanském, umřela jest Elisabet, královna téhož království, kterážto jsa v hojných letech věku svého a zůstávaje v stavu panenském, šťastně kralovala. Po smrti nadepsané Elisabety, královny englické Britanie, ujec její Jacobus, dědic království Šotského, pán mladý, jsa za živobytí jejího od ní a stavuov englických zvolen, jest na to království dosazen a utvrzen.
V Hispanii dokonala jest také život svuoj Maria, paní manželka slavné paměti císaře Maximiliana II., jenž tam v Hispanii se dvěma syny svými nejmladšími Albrechtem a Václavem, arciknížaty rakouskými, zůstávala.
Kostel Tejnský v Starém Městě pražském zevnitř všicek vybílen jest a mnohými erby a štíty světskými zmalován. Toho také roku dostaven jest nákladně kostel v Starém Městě pražském u špitálu blízko mostu velkého, kdež jse fratres mnichové ordinis Jesuitarum osadili.
V městě Benešově N. Trmal zastřelil nechtě, jakž pravil, Adama Byšického, ujce svého, o čež těžkost jměl; a potom to smluveno.
Svatba slavná konala jse v Praze při vstoupení v stav manželský pana Zdenka z Lobkovic se paní Polyxenou z Pernštejna, zůstalou vdovou po dobré paměti panu Vilémovi z Rožmberka.
V Frankrejchu Hendricus, král franský, dal stíti Karla Gontault, pána z Bironu, že lest nějakou (jenž jse na něj vyjevila) o témž králi, pánu svém, skládal.
Léta 1604
Klášter pustý, obořený, jenž sluje u Matky Boží, v Novém Městě pražském, staven jest znovu nákladně a mniši do něho jsou uvedeni, čehož Pražané (jenž toho náboženství nenávidějí) neradi viděli.
Umřel pan Joachym Voldřich z Hradce, de Nova domo, poslední toho rodu po meči mužského pohlaví.
Sigismundus Batory, z Sedmihradské země jsa osazen v království Českém, přijat jest za obyvatele téhož království, a to do desk zemských položeno jest takto:
V kvaternu trhovém, zlatém, desk zemských království Českého léta tohoto 1604 v sobotu po sv. Matěji 28/2 E. 29.
Zikmund Batory de Somlio přiznal jse před ouřadníky pražskými, jakož jest přijat za obyvatele tohoto království toliko za osobu stavu panského do země a koruny České s povolením nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II., voleného římského císaře, uherského a českého krále etc. Jeho Milosti, jakožto krále českého, ode všech tří stavuov a koruny České, že jest jse přiznal a tímto zápisem přiznává, že podle zapsání svého listem pod pečetí jeho přivěšenou ke dckám zemským složeným chce právo trpěti, jeho obhajovati i také dopomáhati, a toliko za pána odbejvati, a titule stavu panského a nejiného v tomto království Českém užívati, a to všeckno, jako jiní obyvatelé toho království Českého činiti povinni jsou, učiniti, a žádného jiného za pána dědičného jmíti nemá nežli Jeho Milost krále českého korunovaného, a to má zachovati pod těmi všemi pokutami, jakž zřízení zemská ukazují.
Také toho roku přijat jest do stavu panského v témž království Českém pan Přech Hodějovský z Hodějova.
Umřel v Praze pan Erhart Doupovec z Doupova, zůstávaje neženatý starobylým písařem v kanceláři české na hradě pražském.
Mauricius, princ z Orangie, hrabě Nassovius, správce v Holandu a Selandu, zemích nydrlandských, s svými společníky odňali Španěluom pevnost řečenou Šluis, mocí vojenskou, na kteréž obojí straně platně záleželo.
Třinácte set knechtů lidu vojenského přitáhlo do Čech z Sedmihradské země, byvše tam z Čech proti Turku vypraveni a drahný čas tam zůstávaje, mnoho vystáli. I položivše jse v městě Brodě Německém, je osadili, o záplatu jse domlouvaje, až potomně jsou spokojeni.
V Praze nějaký opovážlivý lotras, jenž jse naoko pošetilým ukazoval, dal jse zavřítf v kostele Tejnském v Starém Městě, a vlezše vrch téhož kostela mezi věže, vylomil a vzal meč pozlacený v rukou obrazu Jiřího, krále českého, za starodávna zadělaný při kalichu velkém pozlaceném, naproti rathauzu a Velikému rynku staroměstskému, a ten meč odnesl. Kterýžto meč dostal jse vrchnosti na hrad pražský, aniž jest k tomu lotrasu jakým proto trestáním přikročeno. Ještě jse chlubil, že i ten kalich odloupí a vezme. Domnění bylo, že by jse to nějakým návodem a na posměch a potupu Čechům evanjelitského religionu jse přidržejícím stalo.
Též v Praze pan N. z Šumburku, pán přespolní, zabit jest (nepovědomo vuobec proč a jak a od koho) v domě pana Adama Galle z Lobkovic. Praveno, že by jse za příčinou freje opovážlivě do téhož domu dostal a tak o hrdlo své přišel. Tožť ten frej!
Vojáci křesťanští, Němci; kterýmiž v Uhřích Pešť proti Budínu z druhé strany Dunaje osazen byl, opustili Pešť beze všeho jich dobejvání. A tak jse to Turkuom zase dostalo. Po čemž Turci oblehli Vostřehom, ale nemoha dobýti a ztrativše nětco lidu, zase odtrhli.
Léta 1605
Hvězda nějaká nová ukazovala jse na obloze nebeské, o kteréž astronomi, oblační hádači, podle smysluov svých bádali a spytovali.
V Uhřích veliká nesvornost povstala mezi křesťanskými a domácími vojáky. Nebo jmaje odolávati a odporovati Turkům, sami sebe sužovali, zvláště v náboženství religionu. A Uhři pozdvihli jse proti Georgiusovi Bastovi, Italianovi, od císaře Rudolfa nařízenému hejtmanu vojenskému, zvolivše sobě hejtmana a správcí pana Štefana Bočkaje z národu svého uherského a ním jse spravovali a řídili.
Zběř uherská Štefana Bočkaje, Uhra, proti jiným cizozemním vojákům křesťanským zbouřená, zmocnili jse města Skalice, na pomezí uherském a moravském ležícího, odkudž jiným okolním, zvláště v Moravě, škodu činili.
Po smrti papeže, biskupa římského, Clementa toho jména Osmého, vyvolen a učiněn od kardinálův papežem Leo, toho jména Jedenáctý, z rodu vlaského, florenského, de Medices. Ale živ byl toliko po tom sebe na papežství zvolení dnův 26 s domněním otrávení. Po němž neobmeškali jiného voliti, také rozeného Italiana z města Senis, davše jemu jméno Paulus Quintus; nebo sobě předtím nařídili a ustanovili, aby nižádný papežem býti nemohl nežli rozený Vlach, Italian.
Za příčinou Turka nepřítele a Uhruov s Štefanem Bočkajem, hejtmanem jich, pozdvižení nadepsaném sjeli jse k císaři Rudolfovi Matyáš, Maximilian, bratří Jeho Milosti, a Ferdinandus z Štýrska, strejc jich, vše arciknížata rakouská, do království Českého na hrad pražský.
V Novém Městě pražském domácí s přespolními učinili mezi sebou šarvátku v příbytku nevěstek, řečeném Na bráně, práva střeleckého. I zabiti jsou tam někteří; pročež jeden z těch domácích jmenem Jiřík, řemesla ševcovského, utracen a hospodář toho příbytku utekl.
Zemřeli v Praze pan Adam Gall z Lobkovic, praveno, že od otrávení, a doktor Matouš Kremer z apelací, Němec berný.
Podle sněmovního nařízení á mandátu císařského lid český vojenský, jízda a pěchota, táhli ku pomezí uherskému proti Uhruom, jenž jse pro nátisky jim od cizozemního lidu vojenského činěné pozdvihli a za rebelles vyhlášeni jsou. Kteréhožto lidu českého nařízen byl jenerálním polním hejtmanem pan Adam z Šternberka, jsa nejvyšším komorníkem království Českého.
Nadepsaný Štefan Bočkaj, hejtman těch pozdvižených Uhruov, dal bíti a dělati minci svou vlastní, tolary stříbrné, na kterýchž z jedné strany vyraženo bylo Panny Marie obraz s děťátkem, z druhé strany štít jeho, totiž lev na skále drží šipku v jedné noze, okolo štítu had se vijící; text takový: Stephanus Boczkaj, Dei gratia dux Transilvaniae et comes Siculorum, primus pares Ungariae.
Umřel v Praze pan Hendrich Trčka, syn nebožtíka pana Jaroslava Trčky, zůstávaje v arestu pro dluhy a panuom strejcuom svým v nemilosti.
Heřman Kryštof řečený Roswurm, jenž také jedním nařízeným v Uhřích vojenským polním hejtmanem byl, a tím nabyvše a v Praze na ten čas zůstávaje, pohodl a svadil jse s jedním vlaským hrabětem, N. Belliosa řečeným, jenž tu také na ten čas obejval, a učinivše na se půtku, jest ten hrabě Belliosa od téhož Roswurma s pomocí čeládky jeho zabit a Roswurm s tou čeládkou svou vězením ujištěni a arestováni jsou nařízením od vrchnosti.
Český lid, pěchota, na větším díle lid selský, sprotivili jse svým.hejtmanuom, jsa v Moravě proti Uhrům pozdviženým; nebo nimi chtěli bezděčně Brod Uherský, město moravské, osaditi; ale oni hejtmanuom do toho nechtěli, a tomu jse zpíčivše, N. Zásmuckého, jenž jim práporec vzíti chtěl, zastřelili, a jiní hejtmané jse před nimi ukrejti museli. Potom tejž lid český veden jest s jinými k Skalici, kdež jse byli Uhři protivni zavřeli. Ale Uhři vida, že jse neobrání, dali jse v rokování a jsou odtad puštěni a lid ten český, nic tam jiného nespůsobivše, domů jse vrátili.
Pod tou nesvorností křesťanského vojenského lidu Turci pohané, oblehše zase pevnost uherskou Vostřehom, an retunku nebylo, snadno zase opanovali a dostali, pro kterouž bylo, nežli od křesťanuov dobyta byla, mnoho naloženo a lidí ztraceno.
U Žďáru na pomezí českém a moravském rejtaři vojenští, Němci, pod N. Teiwlem hejtmanem, vracujíce jse také z Uher a nic tam nedovedše, dali jse - pro neplacení, jakž oni pravili - po Moravě v loupení, braní, drancování a šacování nebohých, prve soužených lidí. A tu u Žďáru do dvou set lidu selského, jenž jse jim opřeli, zmordovali. O, zvěsit takové krigsmany!
V Nydrlandu po dlouhém obležení od Španěluov pevnosti Ostende jest jim accordem, však všecka zkažena a splundrována, vzdána, při níž Španělové mnoho škod vzali a hrdel ztratili; nebo obležení dlouhý čas jse udatně bránili a mnohými nástroji odpírali.
Tak v těch nydrlanských zemích jse ty vojenské dlouhotrvající války rozmohly a v zvyklost přišly, že sobě to juž obyvatelé za kratochvíl pokládali a Nydrland, totiž Belgia, nazvána jest školou vojenského umění a cvičení, nebo i odtad zkušení a vycvičení krigsmané do jiných zemí k válkám vojenským jsou povoláváni a potřebováni.
V pátek po památce sv. Martina po 24. hodině celého horologie v Novém Městě pražském na Široké ulici u Cukrářů stala jse věc hrozná a žalostivá. Jeden mladý pražský synek, zoufalý a marnotratný, dobrých rodičů, jménem Martin od Tří myslivcův v Starém Městě pražském, davše jse v navštěvování Lidmily, dcery nebožtíka Martina Cukráře a Voršily matky její, vdovy, do nadepsaného domu jich, jako by touž dceru chtěl jmíti k manželství, k němuž jse uctivě chovaly. On pak lotras, přišedše tam nadepsaného dne, když Voršila matka ještě na krámě svém seděla, dcery očekávaje, a táž dcera ven z domu pro něco odešla, hned ten nešlechetník Kateřinu děvečku, čeledína jich, motykou hrozně zamordoval, hned pak dceři Lidmile, jenž jse zase do domu vrátila, učinil tolikéž. Máti na krámě jsoucí a nemoha jse dcery dočka,ti, s hněvem domů pospíšila, a jakž do domu vešla, hned jest také od toho zrádce zamordována. A on pobravše v témž domě, co mu jse vidělo, preč jse dal. Sousedé, nevida z toho domu žádného jako prve vycházeti, a duom ten že zavřený zůstává, odevříti dali, a tu ty tři zamordované našli různo ležící, a žalostivě pohřbeni jsou.
Heřman Kryštof Roswurm, zůstávaje v vězení některý čas, jest ku právu podán a k smrti ortelován, a jmaje sobě koliksi dní ku pokání lhůty dáno, jest v staroměstském pražském rathauze mečem sťat a v klášteře Matky Boží v Novém Městě pražském pohřben.
Tištěno vuobec, kterak Jacobus, král englický, od k tomu zrádných, tejných puntovníkův i s královnou jeho a synem jich měl prachem ručničným, pod stavením královským nastrojeným, z světa sprovozen býti, ale to že mistrným spůsobem najevo vyšlo a ti puntovníci někteří zjímáni a hrozně zutraceni jsou, jiní zutíkali, po nichž mandátové královští jsou rozepsáni.