Přemyslovci/Vyhnanci

Přemyslovci Jan Erazim Vocel
Poznamenání	Vyhnanci[1]	Mlynář doupovský

Údaje o textu
Titulek:	Vyhnanci[1]
Autor:	Jan Erazim Vocel
Zdroj:	VOCEL, Jan Erazim. Spisy J. E Vocela. Svazek druhý. Přemyslovci. Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 215–217. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

„Plačte, dítky, plačte,
Slzy vylévejte;
„S Bohem“, navždy „s Bohem“
Vlasti otcův dejte!“

Ženy tak plakaly,
Hořce bědovaly,
Dítky však po luhu
Kvítečka trhaly.

„„Hle, i tady roste
Milolibé kvítí,
A slunéčko na nás
Zlatou září svítí.““

„Ach, to českých luhů
Nejsou květy více;
Slunéčko to svítí
Na cizinců líce.“

Muži tak upěli,
Robátka zdvihali,
Aby naposledy
Vlast svou obzírali.

„Hle! Orlice v levo
Bystrou vlnou spěje,
Za horou se tmavou
V Labe modré leje.“

„Tam, kde slunce blesky
K západu klesají,
Kuňákovské báně
Hrdě se zdvihají.“

„A za hrdou bání
V daleké modrosti
Praha věže slavné
Zdvihá do výsosti.“

„Za Prahou, milenkou
Národa českého,
Věžily se hrady
Rodu vršovského.“

„Rodu vršovského
Síla zahynula,
Sláva otců našich
V krvi utonula.“

„S Bohem, hroby otcův!
S Bohem, drahá země!
Do ciziny bloudí
Vršovské teď plémě.“

„Plačte, dítky, plačte,
Země lem líbejte;
Často si na Čechy
Milé zpomínejte!“

Ach, tu dítky smutné
Kvíteček nechaly, —
Ony v pláč rodičů
Hořce zaplakaly.

---

1. Tvořili v 1. vyd. III. část Vršovců.