Přeskočit na obsah

Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898/II.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: II. Novellistika
Autor: František Bačkovský
Zdroj: BAČKOVSKÝ, F. Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898. Praha: Dr. Frant. Bačkovský, 1898. s. 65-104.
Online na Internet Archive
Vydáno: 1898
Licence: PD old 70

Za let čtyřicátých novellistice české dařilo se již velmi dobře. Ale rok 1848. zarazil její rozkvět, a vyskytla se toliko knížka novell od V. Furcha „Barvy a zvuky“ (1848), pověst od V. Kl. Klicpery „Věnceslava“ (1849) a povídka od Pr. Chocholouska „Všeobecné rukojemství“ (1849). Avšak již rokem 1851. vzešel obrat, a stkvělým úkazem byly Fr. Pravdy „Povídky z kraje“ (5 svazků 1851 — 1853), kteréž až i dosud jsou četbou velmi oblíbenou. Brzo pak značně ještě více osvěžila tehdejší belletrii českou Božena Němcová svoji „Babičkou“ (1855), a také Prokop Chocholoušek platně prospěl oboru tomu, vydav romány „Privitan, kmet staropražský“ a „Rodina Harambašova“ (oba 1855). Kromě toho vedle mnoha překladův od různých spisovatelů se vyskytnuvších Hermenegild Jireček vydal své „Novelly“ (1853) a Josef Jiří Kolár své „Sebrané romány“ (1854—1861). Od těch dob sbor českých novellistů víc a více se množil.

Prostomluvou psané práce novellistické, jsouce co do vnější podoby lehčí a zábavnější i srozumitelnější obecenstvu širšímu, jsou oblíbenějšími a mají více čtenářstva nežli veršované básně. Proto také v oboru novellistickém jest pracovníkův i plodův a to jak původních tak i přeložených z jazyků všemožných nejvíce ze všech oborů krásného písemnictví. Za let osmdesátých přibylo nám i humoristů znamenitých několik.

Co do látky původní naše novellistika jest skoro veskrze česká, zabočujíc do ciziny toliko měrou nepatrnou. Ze žijících nad jiné vyniká Alojs Jirásek a z ženštin Karolina Světlá. K těmto dvěma v řadě druhé druží se co nejčestněji Jakub Arbes, Svatopluk Čech, František Herites, Ignát Herrmann, Jan Lier, Ferdinand Schulz, Václav Vlček a Julius Zeyer a z ženštin Věnceslava Lužická, Gabriela Preissová a Božena Viková Kunětická.

Ze sbírek vycházeti přestávších uvedeny buďte: „Bibliotéka českých původních románů historických i novověkých“ (1855—1862), „Spisy výtečných českých básníků novověkých“ (1860—1864), sbírka románů původních a překladů ze všech jazyků slovanských „Slovanské besedy“ (1861 — 1863), výbor prací čelnějších spisovatelů čéskoslovanských „Národní bibliotéka“ (1868—1894), „Knihovna pro český lid“ (1880-1884), „Nová bibliotéka spisů veršem i prosou“ (1883 — 1888), „Album výtečných povídek českých i přeložených“ (1884—1886), výbor nejlepších novell a povídek písemnictví slovanských i západních „Česká bibliotéka rodinná“ (1884—1890), „Sborník illustrovaných románů“ (1884 — 1892), „Bibliotéka překladů vynikajících děl cizojazyčných“ (1891—1894), „Naše knihovna“ (1892 až 1895) a „Levné svazky novell“ (1893—1896). Ze sbírek nyní vycházejících uvedeny buďte kromě „Matice“, „Libuše“ a „Dědictví“ (viz na str. 15.): „Zábavná bibliotéka“ (odr. 1870. vydává knihtiskárna benediktinská v Brně), sbírka původních i přeložených povídek a románův „Ottova Laciná knihovna národní“ (od r. 1872.), „Salonní bibliotéka“ (od r. 1876. vydává J. Otto), „Zábavy večerní“ (od r. 1880. vydává knihkupectví Cyrilomethodějské), „Ústřední knihovna“ (od r. 1881. vydává I. L. Kober), „Moravská bibliotéka“ (od r. 1884. vydává J. F. Šašek a jinou od r. 1888. J. F. Kubeš), sbírka nejlepších spisů veršem i prostomluvou „Kabinetní knihovna“ (od r. 1884. vydává F. Šimáček), knihovna prostonárodní „Přítel domoviny“ (od r. 1885. vydává E. Beaufort), „Románová knihovna Světozora“ (od r. 1887. vydává F. Šimáček), „Ruská knihovna“ (od r. 1888. vydává J. Otto), „Vilímkova Illustrovaná knihovna rodinná“ (od r. 1890), „Vzdělávací knihovna“ (od r. 1890.), Slezská kronika“ (od r. 1891.), „Modrá knihovna“ (od r. 1892. vydává Dr. F. Řezníček), „Vilímkova knihovna románů cizojazyčných“ (od r. 1892), „Šolcova Illustrovaná knihovna“ (od r. 1893.), „Knihovna Zlaté Prahy“ (od r. 1893. vydává J. Otto), „Verneovy Dobrodružné cesty“ (od r. 1893. vydává J. R. Vilímek), „Illustrované romány pro lid“ (od r. 1894. vydává J. R. Vilímek), „Knihovna Besed lidu“ (od r. 1894 vydává J. Otto), „Moderní knihy“ (od r. 1895. vydává J. R. Vilímek), „Poklad zábavy“ (od r. 1895 V. Kraus v Táboře), „Knihovna našeho lidu“ (od r. 1897. vydává benediktinská knihtiskárna v Brně), „Světová knihovna“ (od r. 1897. vydává J. Otto) a j.

K novellistice řadí se dosti vhodně populárně psaná díla cestopisná, z nichž otiskla mnohá illustrovaná bibliotéka novell a cestopisů „Z našich a cizích vlastí“ (vydával J. Otto v l. 1881 — 1890, red. Ferd. Schulz) a „Všeobecná zajímavě poučná knihovna“ (od r. 1890. vydává Dr. Frant. Bačkovský).

Z velice nepřehledného zástupu novellistů českých z let 1848—1898 buďtež uvedeni zde tito:

Václav Kliment Klicpera (1792—1859) narodil se 23. list. 1792 v Chlumci n. Cidl., byl professorem v Král. Hradci a potom v Praze při Akademickém gymnasiu, jehož posléze stal se ředitelem a zemřel na odpočinku v Praze 16. září 1859. Vynikl hlavně jako básník dramatický, ale sepsal i některé povídky, a to První mlýn v Praze (1847), Věnceslava (1849), Příchod Karla IV. do Čech (1855), Karel IV. před Frankenšteinem (1856), Král Jan Slepý (1858), Tajný pověrec (1859), Točník (2. vyd. 1863; prvně 1828) a j.

Antonín Hansgirg (1806—1877) narodil se r. 1806. v Králové Hradci a zemřel jakožto professor gymnasijní v Praze r. 1877. Přeložil z frančtiny romány Novověký rozervanec a Kulhavý ďábel a z polštiny Kraszewskébo Na východě.

Josef Kajetán Tyl (1808—1856) narodil se 4. ún. 1808 v Kutné Hoře. Zanechav studií filosofických, oddal se činnosti divadelní, byl hercem a potom dramaturgem v Praze, až posléze byl ředitelem kočující společnosti a zemřel 11. čce 1856 v Plzni. Pěstoval obor belletristický s velikým zdarem již od počátku let třicátých. V letech 1857—1859 vyšly jeho Sebrané spisy obsahující Kusy mého srdce, Rozina Ruthardova, Pouť českých umělců, Dekret kutnohorský, Drobnější povídky novověké, Poslední Čech, Drobnější povídky historické, Dva bratři aneb Český jazyk moje škoda a Drobnější povídky prostondrodní. Nové rozmnožené vydání Jos. Kaj. Tyla Sebraných spisů vyšlo v „Národní bibliotéce“ a nejúplnější o 15 dílech péčí J. L. Turnovského v l. 1890 — 1892. Upraveny pro mládež vyšly jeho Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha (1895).

Jan Formánek Činoveský (1809—1878) narodil se r. 1809. v Činovsi u Klatov a byl ředitelem vyšší divčí školy v Táboře, kde zemřel r. 1878. Sepsal dějepisné romány Bitva u Nýrska (1858), Smířená vina (1860), Ctiboj z Dolan (2. vyd. 1890), Vystěhovalci v Americe (1868) a j.

Jakub Malý (1811—1886) narodil se 4. srp. 1811 v Praze. Dokončiv studie právnické, věnoval se spisovatelstvi a zemřel v Praze 1885. Redigoval „Slovnik naučný“ a „Stručný všeobecný slovník věcný“. Přeložil volně z angličtiny román Posledné dnové Pompeje a povídku Undina, z polštiny román Kraszewského Záhuba pohanův na Litvě (1886) a vydal Národní báchorky a pověsti. Byl činným i v oboru dramatickém a hlavně v oboru dějepisném i také v literárně dějepisném jakož i v mnoha jiných oborech.

František Nečásek (1811—1889) narodil se r. 1811. ve Vysokém nad Jizerou, byl finančním úředníkem a zemřel ve výslužbě v Praze 8. září 1889. Vydal povídky: Sňatek na smrtelném loži (1867), Mileva (1869), Jitrocí (1872), Malvína, Tři habry (1870), Ruská kněžna, Marie (1883) a j.

Josef Jaroslav Křičenský (l812-1886) narodil se 1812 v Holici, byl městským důchodním v Nov. Bydžově, kde zemř. 16. dub. 1886. Jsou od něho romány Zmatkové života, Kamarádi (oba 1856), Lichvář a pokoutník, Jak se Koprnický Vávra dostal z rychtářství (oba 1857), Statkář a jeho láska (1858), Pravda ve lži (1860) a j.

Josef Jiří Kolár (1812—1896) kromě básní (viz na str. 31.) vydal již v letech 1854 — 1861 své Sebrané romány v 6 svazcích, později pak Muzikanti čili Ďábel ve fraku (1867), román z uměleckého života českého hudebnictví. V „Národní bibliotéce“ vyšel spisů jeho svazek prvý, v němž obsaženy jsou tyto romány a povídky: Pekla zplozenci (poprvé r. 1862. v Hálkových „Slovanských besedách“), Libuše v Americe, Malíř Reiner a Povídky veselého studenta s červenou karkulkou. Vydal i sbírky kulturních obrazů V staré Praze (1887) a Světem bludů (1889).

Karel Sabina (1813—1877) narodil se 26. pros. 1815 v Praze. Nedokončiv studií právnických, věnoval se výhradně činnosti literární a politické, až konečně byl usvědčen jakožto tajný agent policejní, po čemž žil v Německu, odkudž brzo vrátil se tajně do Prahy, kde žil v zapomenutí a zemřel 8. list. 1877. Činnost literární začal ihned za let třicátých a stal se zasloužilým v různých oborech literárních. Z oboru novellistického vydal román Blouznění (1857), Hedvika (1858), novellu Jaroslava (1859, 2. vyd. 1868), novellu Hrobník (1862, třetí vydání), humoristický román Věčný ženich (1863), román Jen tři léta (1860 a podruhé 1872), Na poušti (1863 v Hálkových „Slovanských besedách“), povídku Bratři (1866), Oživené hroby (Mat. lidu 1870) a j. Byl činným i v oboru dramatickém a literárně dějepisném.

Josef Bojislav Pichl (1813—1888) narodil se 23. srp. 1813 v Košířích u Prahy, byl doktorem medicíny a zemřel v Praze 11. bř. 1888. Přeložil ze španělštiny díl I. humoristickosatirického románu Cervantesova Don Quijote de la Mancha (1866.; díl II. přeložil Kristián Stefan) a z Herlošových povídek a románů tyto: Husité čili Čechy od r. 1414 — 1424 (5. vydání), Benátčan, Valdštýn, Poslední Táborita aneb Čechy v XV. století, Černohorci a Uhry od roku 1414 — 60 (vše v 2. vydání).

Václav Svatopluk Štulc (1814—1887) kromě básní (viz na str. 33.) vydal dva svazky sbírky spisů zábavných a vzdělavatelných v duchu katolickém s názvem „Besedy katolické“ (1860-1861), jež obsahují jeho povídky Cesty milosti boží.

Josef Ehrenberger (1815—1882) narodil se 22. čce 1815 v Korouhvi u Poličky a zemřel jakožto kanovník kapitoly vyšehradské v Praze 7. ún. 1882; pochován jest na Vyšehradě.[1] Jsou od něho povídky Kaplička pod lípami (1862), Invalida (1863), Ostruha krále Václava, Tataři na Moravě (obě 1863 v druhém vydání), Dar Arnošta z Pardubic (1865), Čermáková rodina (1867), Vlasta a Markéta (1870), Boj a vítězství pravdy boží v Čechách (1872) a jiné povídky, které souborně vyšly v letech 1875—1876 (některé z nich poprvé již před r. 1848).

František Pravda (1817— ), vlastně Vojtěch Hlinka, narodil se 17. dub. 1817 ve vsi Nekrasíně u Jindřichova Hradce. Bohoslovecké studie vykonal dílem ve Vídni dílem v Praze. Žije na Hrádku u Sušice v Písecku, maje pensi vychovatelskou a zaměstnávaje se hlavně spisovatelstvím. K povídkám svým obral si látky prostonárodní, podávaje ve formě prosté rozkošné obrázky ze života venkovského. Jeho Sebrané spisy vyšly v „Národní bibliotéce“ o čtyřech svazcích (1871 až 1877), z nichž uvedeny buďte tyto povídky: Voják nováček, Sládek a jeho schovanky, Vávra kuřák, Pán z Podlesí a děvče vesnické, Krejčí Fortunát, Štěpánův Vit učí se na kněze, Matěj sprosťák, Hapala - Tonička a Matka študentů. Mimo to vycházejí jeho Sebrané povídky pro lid (od r. 1877; dosud 15 dílů) a povídky pro mládež v „Kytici“, sbírce zábavného i poučného čtení pro mládež.

Prokop Chocholoušek(1819—1864) narodil se 18. ún. 1819 v Sedlci v Táborsku. Vystudovav gymnasium, jal se studovati v Praze ranhojičství, ale brzo věnoval se výhradně spisovatelství. Zemřel v Nadějkově u Selčan 5. čce 1864, jsa tam návštěvou. Začal otiskovati povídky své za let čtyřicátých. Nejlepším dílem jeho jest sbírka historicko-romantických obrazů z dějin jihoslovanských, vyšlých s názvem Jih (poprvé r. 1862—1863. a podruhé r. 1877—1878). Sebrané spisy jeho vyšly r. 1870. v osmi dílech, mezi které jest pojat i „Jih“, a znova začaly vycházeti r. 1886, ale vyšel dosud toliko díl I., jehož obsah jest: Vanda, Templáři v Čechách, Travič a Dcera Otakarova. V „Ústř. knihovně“ vyšla povídka Harač (1881), prvně otištěná r. 1861., Drak Notjaiský (1882), prvně otištěná r. 1846., kteréž obě jsou také v „Jihu“, a Oldřichovy námluvy (1888). Z ostatních buď uveden román Přivítaný kmet staropražský, Rodina harambašova, Dvě královny (všechny tři r. 1855.), Kola die Rienzi (1856), Hrad (1860) a Dimitri a povídky Pan Simon z Vrchotic, Křižáci a Poprava českobrodská (vše 1867) jakož i pověsti Soběslav, Dvůr krále Václava a Všeobecné rukojemství (v jedné knize 1868).

Václav Vilém Trnobranský (1819—1883) kromě básní (viz na str. 34.) napsal i Povídky, tvořící svazek III. jeho „Vybraných spisů“.

Božena Němcová, vlastně Barbora Panklová (1820-1862) narodila se 6. ún. 1820 ve Vídni z otce Rakušana a matky Češky. Později přestěhovali se do Ratibořic u Náchoda. Otec byl většinou na cestách, tož vychování její bylo svěřeno matce a babičce. Provdala se za komisaře nad stráží finanční a zemřela v Praze 21. led. 1862; pochována na Vyšehradě. Sepsala hojné povídky a obrazy ze života venkovského, obrazy cestopisné a národopisné, pohádky atd. Vynikla zvláště Babičkou (1853 a 8. vyd. 1896, r. 1890. vyšlo též illustrované vydání), kterou zvěčnila svou pěstounku a která jest přeložena do mnoha jazyků, líčíc velmi lahodně a vroucně upomínky z jejího vlastního mládí, při čemž zobrazen jest národní duch a mrav spůsobem dosud nepředstiženým. Podobně vyniká také Pohorská vesnice (1856 a 4. vyd. 1894; r. 1892. vyšlo též illustrované vydání), z ostatních pak povídek uvedeny buďte: Chýše pod horami, Karla, V zámku a podzámčí, Chudí lidé, Divá Bára, Dobrý člověk, Baruška, Pan učitel (r. 1895. povídka ta vyšla též upravena pro mládež) aj. Též jsou od ní Národní báchorky a pověsti (2 svazky), z nichž také pro mládež upraveny některé vyšly, na př. Pohádky (3 sv. 1893—1894) a Tři pohádky (1895). Sebrané spisy její vyšly v l. 1862—1863 a znova úplněji v „Národní bibliotéce“ v l. 1869—1891 o 9 dílech; od r. 1896. vycházejí sebrané spisy ty illustrované. „Babička“ vyšla také pro školy (2. vyd. 1892) v úpravě Fr. Bartoše, který též upravil Vybrané spisy o 4 dílech (1893—1896).

Eduard Herold (1820—1895) narodil se r. 1830. v Praze a byl malířem tamže. Zemř. 6. srp. 1895. Vydal romány: Povídky u verpánku (1874), Alchymista (1873), Čertova krčma a v „Mat. lidu“ povídky dějepisné: Stavitel Karlova (1880) a Markvart z Vartemberka (1885). Byl činným i v oboru zeměpisném (cestopisy).

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) kromě básní (viz na str. 34.) napsal Obrazy z Rus a Satyrické črty, přeložil N. V. Gogola Plášť, Pověst o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem, Nos, Starosvětská šlechta (vše vyšlo znova v druhém vydání 1892 — 1893) a Mrtvé duše (Mod. knih. 1894; prvně otištěno) a Voltaireovy Některé pověsti (2. vyd. 1897).

Vincenc Vávra Haštalský (1824—1877) narodil se 4. říj. 1824 v Praze, kde zemřel jakožto člen redakce „Národních listů“ 6. srp. 1877. Přeložil romány Viktora Huga Bídníci (1863, 2. vydáni 1886—1888) a Chrám Matky boží v Pařiži (1868) a Meissnerův román Černožlutí (1868), knihu pro lid českoslovanský Arnošta Hellmutha Císař Josef II. (1863) a překládal i divadelní hry.

Hermenegild Jireček (1827— ) narodil se 13. dub. 1827 ve Vysokém Mýtě. Jest bratrem Josefa Jirečka, doktorem práv, byl odborným radou v ministerstvě vyučování, potom ředitelem c. k. školního knihoskladu ve Vídni a byl jakožto majetnik řádu železné koruny povýšen i do stavu rytířského s přídavkem „ze Samokova“, nyní žije na odpočinku v Praze, obdržev tytul odborného přednosty ministerského. Jest i řádným Členem České akademie. V „Národní bibliotéce“ vyšly jeho Spisy zábavné a rozpravné o dvou svazcích, z nichžto prvý obsahuje „Spisy zábavné“. Více proslul v oboru literárně dějepisném a právnickém.

Alois Gallat (1827- ) narodil se 8. června 1827 v Novém Bydžově a jest ředitelem městských úřadů v Chrudimi. Napsal Humoresky (1860 a 3. vyd. 1893), Chrudim z doby kouzel a strašidel (1889) a j.

Josef Václav Frič (1829—1890) kromě básní (viz na str. 36.) sepsal Povídky a fantasie, jejichžto část I. tvoří druhý díl a Část II. čtvrtý díl jeho „Sebraných spisů“.

František Göbl-Kopidlanský (1829- ) narodil se r. 1829. v Kopidlně a žije v Praze, jsa korektorem „Národních listů“. Vyšly od něho Povídky a arabesky (1864) a sbírka památných a zajímavých procesův a zločinů Ze žalářů (2 díly, 1867 a 1868).

Karolina Světlá (1830 — ), vlastně Johanna Mužáková, rozená Rottová, narodila se 24. ún. v Praze, jest chotí professora Petra Mužáka v Praze a sestrou Žofie Podlipské. Jest nejlepší českou novellistkou a náleží k nejznamenitějším novellistům vůbec. Z novell a románů, jichž napsala asi 100 po většině ze života venkovského českého lidu, uvedeny buďte: Několik archů z rodinné kroniky, Ještě několik archů z rodinné kroniky (obé v „Ústř. knihovně“). Láska k básníkovi, První Češka (1861 v Hálkových „Slov. besedách“), Na úsvitě (1865), Rozcestí (1866), Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868, oba v „Mat. lidu“), Kantůrčice (1869), Frantina (1870), Ten národ (1872), Nemodlenec (1873), Lamač a jeho dítě, Skalák (obé v „Ottově Lac. knih. nár.“), Zvonečková královna, Konec a počátek, Na bludné cestě, Kresby z Ještědí a mnohé jiné. Většinou vydány několikráte. Spisy její některé vyšly v souborném vydání o sobě v pěti svazcích (1874 — 1880), jež obsahují: Kříž u potoka, Poslední paní Hlohovská, Černý Petříček, Kantůrčice, Nemodlenec, Ten národ, Okamžik a Frantina a jiné v „Národní bibliotéce“ (1874-1894, 6 svazků, mezi nimi jest i Vesnický román). Mimo to v „Sal. bibl.“ vyšly její Povídky a novelly. Zejména horaly z Poještědí vybrala si za předmět svých povídek, a všechny jsou prodchnuty láskou k vlasti a snahou po duševním pokroku. Nejnověji vydala novellu Jitřenka (1886 v „Moravské bibliotéce“) a povídku V Hložinách (Kab. kn. 1887). Také napsala některé výborné povídky pro mládež, jako Škola mé štěstí (3. vyd. 1890).

Jan Bohumil Janda (1831—1875) kromě básní (viz str. 37.) napsal tři dějepisné povídky Pod Vyšehradem (1869), Anna Městecká (1870) a Boček (1881), tvořící jakousi trilogii, jež obsabuje děje slavného rodu Poděbradského za dob husitských; druhé dvě vyšly v „Mat. lidu“ a všechny mají cenu značnou. Jest od nebo také román Jaroslav (1857) a dějepisná novella Za Krčín Jaroměř (1869).

Gustav Pfleger Moravský (1833—1875) kromě básní lyrických a epických (viz na str. 57.) napsal romány Ztracený život, Z malého světa (oba vyšly v Hálkových „Slov. besedách“ a potom v Ottově „Lac. knih. nár.“) a Paní fabrikantová, které jsou velmi oblíbenou četbou a byly vydány několikráte; prvé dva vydány také v „Národní bibliotéce“ jakožto šestý a sedmý svazek jeho „Sebraných spisů“, kdež i svazek čtvrtý a pátý obsahuje jeho práce novellistické, z nichž uvedeny buďte ještě romány Dvojí věno a Dva umělci. V „Ústř. knihovně“ vyšla kromě románu „Dvojí věno“ novella Alex (1881). Romány ze života společenského, jichžto jest v českém písemnictví zakladatelem, vyznačují hlavně jeho význam literární, a souborně Romány Gustava Pflegra Moravského začaly znova vycházeti r. 1898.

Antonie Melišová Körschnerová (1833-1894) narodila se 18. září 1833 v Buda-Pešti a byla chotí spisovatele Emanuela Meliše, s nímžto posléze žila v Melišovce u Pardubic, kde zemřela 8. ún. 1894. Napsala Humoresky a přeložila román Tři dni v Číně.

Žofie Podlipská (1833-1897) narodila se r. 1833. v Praze, byla vdovou po doktoru Josefu Podlipském a sestrou Karoliny Světlé a zemř. v pros. 1897 v Praze. Napsala romány Osud a nadání (v Ženské bibliotéce“, kterou redigovala; 2. vyd. 1898), Příbuzní, Nalžovský (v „Ženské bibl.“ i v „Sal. bibl.“ 1878), životopisný román Peregrinus, v „Libuši“ otiskla romány Anežka Přemyslovna (1879), Jaroslav Šternberk (1881), Právo lásky (1890), Pozemský prach (1891), Přemysl Otakar II. (1893), Stará píseň (1895) a Dvě novelly (1896), v „Knihovně pro český lid“ román Žíti nebo nežíti a v „Ústř. knihovně“ obrázek Vrtochy pana Pětihorského a pověsť Svědomí a přeložila z frančtiny román Sandové Konsuelo (1864 — 1867). Po její smrti vyšel román Mír (Přít. dom. 1898). V „Nár. bibl.“ vycházeti začaly její Spisy v souborném vydání (4 svazky). Napsala také povídky pro mládež a byla činnou i v oboru dramatickém.

Jan Neruda (1834—1891) kromě básní (viz na str. 37.) vyniká v oboru novellistickém jmenovitě tím, že stal se v pravém, slova smysle tvůrcem feuilletonu v novinářstvě českém a že i jinak upravil stkvěle půdu novověkému vypravovacímu slohu našemu. Nejprve vydal sbírku vážných i humoristických povídek, líčících život malostranský, s názvem Arabesky (1864), k nimžto ve vydání druhém (1880) přidány jsou cestovní episody Různí lidé, vytištěné před tím (1872) o sobě. Později, mimo jiné jal se vydávati souborně své Feuilletony (1876 — 1881, 5 svazků), z nichžto prvé dva svazky obsahuji Studie krátké a kratší, svazek třetí Žerty hravé a dravé, čtvrtý Menší cesty a pátý Obrazy z ciziny, vyšlé prvně r. 1872., kterými jest zakladatelem belletristického cestopisu českého. Velezajímavy jsou také jeho Povídky malostranské (1878 a podruhé 1884). Z jeho „Feuilletonu“ znova vyšly o sobě Báby i baby a Žerty hravé i dravé (obé 1886). Sebrané spisy obsahují v prvých 10 dílech: Drobné klepy (3 díly), Arabesky, Obrazy z ciziny, Menší cesty, Studie krátké a kratší (2 díly), Žerty hravé i dravé a Malostranské povídky.

Vítězslav Hálek (1835—1874) kromě básní (viz na str. 38.) byl činným se zdarem znamenitým i v novellistice, a zejména ty jeho povídky, které mají látku z lidu venkovského, došly obliby veliké, jako na př. Na statku a v chaloupce (1871 a 2. vyd. 1885), Na výminku (1872), Pod dutým stromem (1872), Pod pustým kopcem (1874) a j. Napsal i román Komediant, vydaný jakožto prvý a druhý svazek sbírky románů původních a překladů ze všech jazyků slovanských, kterou s názvem „Slovanské besedy“ po tři léta (1861 — 1863) redigoval, a v „Ústř. knihovně“ vyšlo od něho: Muzikantská Liduška (1881), Humoresky (1882) a Pět povídek (1883). V jeho „Spisech“ obsaženy jsou povídky a romány v díle V. — IX.

Eduard Rüffer (1836-1878) narodil se 27. pros. 1835 na zámku Liebenwerdě v pruské Lužici a byl členem redakce německé „Politik^ v Praze, kde zemřel 16. list. 1878. Napsal romány Král poctivec, Spiknutí židů v Praze, Děti soumraku, Zrádce národa, Na dušičky a j. Byl činným i oboru dramatickém a dějepisném.

Josef Svátek (1835-1897) narodil se 24. ún. 1835 v Praze, byl redaktorem „Pražského denníka“ a zemřel 9. pros. 1897. Napsal romány Železná koruna (Mat. 1. 1888), Hrabě Špork (Přít. dom. 1889), Don César a Salomena (1894), Poslední Budovec (Mat. l. 1894), Anna z Kunštátu, Marie Terezie a Karel VI., Sasové v Praze r. 1631., Pomsta cikánova, Majestát Rudolfa II., Švédové v Praze, Vězeň na Křivoklátě, Bitva bělohorská, Paměti katovské rodiny Mydlářův v Praze, Astrolog, Poslední Vršovec, Pád rodu Smiřických a j. R. 1895. začaly vycházeti jeho Sebrané dějepisné romány a vyšel román z roku 1848. Tajnosti pražské, román ze století XVI. Praha a Řím, román z dob Marie Terezie Sedláci u Chlumce a román ze století XIII. Pasovští v Praze. Byl činným i v oboru dějepisném.

Ferdinand Schulz (1835—) narodil se 17. led. 1835 v Ronově v Čáslavsku a jest professorem při Českoslovanské obchodní akademii v Praze a byl redaktorem „Zlaté Prahy“, „Poesie světové“, „Salonní bibliotéky“ a illustrované bibliotéky novell a cestopisů „Z našich a cizích vlastí“. Do „Matice lidu“, jejímžto také byl redaktorem, napsal povídky Starý pán z Domašic (1878), Čeští vystěhovalci (1876), Povídky (1880) a dějepisnou novellu Česká Magdalena (1886); v „Salonní bibliotéce“ vyšly jeho Povídky (2 sv. 1883 a 1886), Dvorské panstvo (1887), V pozdních letech (1889) a Moderní novelly (1892), v bibliotéce „Z našich a cizích vlastí“ Šlechtické novelly (1886), v Ottově „Lac. knihovně“ dějepisná povídka Doktor Johánek (1887), Nymburská rychta (1889), Mžikové fotografie a figurky (189l) a Povídky olšanské (1895). O sobě vydal větši povídku Latinská babička (1886). Jest činným i v oboru dějepisném, literárně dějepisném a jazykovědném.

Věnceslava Lužická (1835 — ), vlastně Anna Srbová, narodila se 6. pros. 1835 v Hořovicích, jest vdovou po úředníku a žije v Praze. Napsala do „Libuše“ Povídky z malého města (4 díly, 1878—1884), román Na zříceninách (1878), Výš a výše (1881), Saloména (1887), Polednice (1891), novellu Vřesová víla (1893) a román V bílém dvorci (1896), pohorské obrazy, črty a pověsti s názvem Chlumy (3 díly 1886 — 1890), román U kamenného lomu a j. V „Ústřední knihovně“ vyšla její povídka Mařenka (1883), v „Moravské bibliotéce“ povídky, obrazy a črty s názvem Květiny a ženy (1887; s týmž názvem další dva díly vyšly také v „Libuši“ 1892 a 1895), ve „Sbírce spisů pro mládež vynikajících českých spisovatelův“ Opuštěná (1894) a Babiččiny loutky (1895) a j.

Eduard Just (1836—1879) kromě deklamací (viz na str. 42.) sepsal román Antikrist (1869), Humoresky (1867), Žert a pravda (1865), poučné povídky pro mládež Utěšené večery a přeložil rozličné povídky pro mládež. Také přeložil Hackländrův román Evropské otroctví (1864—1865).

Alojs Vojtěch Šmilovský (1837—1883) kromě básní (viz na str. 42.) vynikl znamenitě v oboru povídek a románův, osnovaných na poměrech maloměstských anebo venkovských vůbec. Jeho Spisy výpravné, jichžto vyšlo 10 dílů (1880 — 1896; r. 1898. začalo vycházeti 3. vydání), obsahují: Parnassie, Starý varhaník, Setník Dřevnický, Starý Měchura, Krupař Kleofáš, Za ranních červánků, Starohorský filosof, Nebesa, Proeul negotiis, Rozptýlené kapitoly, Bez lásky, Vesnické povídky, Povídky z města, Na čerstvém vzduchu, Martin Oliva a Kmotr Rozumec. V „Matici lidu“ vyšel od něho mudroslovný román Kmotr Rozumec (1872) a mravopisný, tragický obrázek z Pošumaví Martin Oliva (1874).

Hynek Jaroslav Mejsnar (1837-1895) kromě básní (viz na str. 42) přeložil Selské novelly, které sepsal básník norský Bjornson Björnstjerne, a novellu F. M. Dostojevského Aninka Nezvanova (1882).

Jiljí Vratislav Jahn (1838— ) kromě básní (viz str. 43.) přeložil s Vilémem Kienbergerem a Primusem Sobotkou Herlošovy povídky s názvem Svět a lidé (1863 a podruhé 1873), z nichžto v jeho překladě povídka Sestra a nevěsta vyšla také v „Ústř. knih.“ (1882).

Josef Ladislav Turnovský (1838 — ) narodil se r. 1838. v Sobotce a jest ředitelem „Ústřední Matice školské“ v Praze. Vydal Z potulného života hereckého (1882), kus to autobiografie příspěvkem k době, kdy kočující herectvo byla jedním z nejpůsobivějších činitelů našeho oživení národního, Povídky a humoresky (2 díly, 1883), Putování do vlasti (1883), Z naší doby (1884), Kresby (1887) a vypravování o životě v pustinách amerických, Zlaté údolí (2. vyd. 1887). Byl činným i v oboru dramatickém a literárně dějepisném.

Františka Stránecká (1839—1888), vlastně Františka Körschnerová, narodila se 9. března 1839 ve Velikém Meziříčí na Moravě a zemřela 27. května 1888 v Brně, kde manžel její jest radou vrchního soudu zemského. O sobě vydala Pohádky z Moravy (1868), Z našeho lidu (1883), Některé črty (Lib. 1885) a Z pohoří moravského (1886). Souborně vyšly její Povídky, obrazy a črty (Mor. bibl. 1889 - 1892).

Emanuel Vávra (1839-1890) narodil se 1839 v Praze, jest bratrem Vincence Vávry Haštalského a byl učitelem gymnasijnim v Rize v Rusku. Přeložil do Hálkových „Slovanských besed“ z ruštiny román Gončarovův Oblomov a román Gogolův Mrtvé duše. Byl činným i v oboru dramatickém.

František Zákrejs (1839-) nar. se 7. května 1839 v Poličce, vystudoval práva a jest okresním tajemníkem v Karlíně u Prahy. V „Ústř. knihovně“, kterou založil a které byl redaktorem, vyšel jeho žertovný románek rázu satyrického Mezinárodní nevěsty (1882) a Novellky z veselého péra (1883). Více jest činným v oboru dramatickém a literárně dějepisném.

Václav Vlček (1839— ) narodil se 1. září 1839 v Střechově v Táborsku a od r. 1871. jest redaktorem i nakladatelem časopisu „Osvěta“. Žije v Král. Vinohradech u Prahy. Veškera jeho činnosť literární nadchnuta jest horlivým vlastenectvím, a proslavil se i několika romány národními, které jsou nejobsáhlejší z novellistických plodů českých a které náležejí k nejpřednějším českým výtvorům vůbec. Buďtež uvedeny z nich dějepisné: Po půlnoci (1863), Dalibor (1868 a 2. vyd. 1888), Ctibor Hlava (1869 a 2. vyd. 1874), Jan Hvězda z Vícemilic (1869 a 2. vyd. 1874) a společenské: Věnec vavřínový (1872 a 3. vyd. 1885), Zlato v ohni (1876, 2. vyd. 1882), Samohrady (1884—1886, 2. vyd. 1889) a Černé jezero (2. vyd. 1893). Z menších, ačkoli také dost obsáhlých jeho prací novellistických buďte připomenuty: Ondřej Puklice (1867), Jan Švehla (1868 a 3. vyd. 1898), Jan Pašek z Vratu (1868) a Paní Lichnická (1870); poslední dvě vyšly v „Matici lidu“. Skoro všechny vydány několikrát, a to tak, že v novém vydání jsou přepracovány a zdokonaleny co nejsvědomitěji. Jeho Romány a novelly souborně vycházeti začaly v „Národní bibliotéce“ (od r. 1871. dva svazky); v „Libuši“ vyšel „Věnec vavřínový“ ve vydání třetím, „Zlato v ohni“ a „Černé jezero“ ve vydání druhém a „Samohrady“ ve vydání čtvrtém: v „Libuši“ také vyšel román Setník Halaburd (1892) a v „Ústřední knihovně“ dějepisná povídka „Ondřej Puklice“ s názvem Ve jménu božím. Též oboru literárně dějepisnému poskytl své práce ja vyniká také jakožto básaík dramatický.

František Dvorský (1839-) nar. se 3. října 1839 v Sobotce v Boleslavsku a jest archivářem při zemském archivě království Českého v Praze. Vydal v „Matíci lidu“ dějepisné povídky Naše staré obrázky (1879 a 1880) a jest činným hlavně v oboru dějepisném.

Emanuel František Züngel (1840-1896) kromě básní (viz na str. 43) napsal i Drobotiny, arabesky, humoresky a novelly (1876), dějepisnou povídku z dob Karla IV. Růže ratolesti (1886), přeložil z frančtiny novelly Příběhy zamilovaných a román z angličtiny Za nočních stínů (1886).

Jan Karel Hraše (1840-) narodil se 2. dubna 1840 v Ratajích na Táborsku a jest ředitelem škol v Náchodě. Vyniká jakožto sběratel pověstí a pohádek národních, vydav Povídky našeho lidu (1869), Pohádky národní (1873), Výbor národních povídek, Národní pověsti a pohádky, České pověsti, pohádky a báchorky, Kytice z českých národních povídek a pověstí, Z naší minulosti, Z vypravování našeho lidu (1886), Zkazky z našich vod a lesů (1896), Vodník z Podkrkonoší (1897) a j. Jest činným i v oboru dějepisném.

Jakub Arbes (1840—) narodil se 12. června 1840 na Smíchově u Prahy a žije ve svém rodišti, jsa pouze spisovatelem a vynikaje ohromnou svojí plodností a zručností. Jest i členem České akademie. O sobě vydal Romanetta (1878—1884, tři díly), jejichž obsah jest „Svatý Xaverius“, „Sivooký démon“, „Newtonův mozek“, „Ukřižovaná“, „Ďábel na skřipci“, Akrobati“, „Zázračná madonna“, „Elegie o černých očích“ a „Můj přítel vrah“, Mravokárné románky (1880), povídku Moderní upíři (1882), veliký román Mesiáš (1883 o dvou dílech v „Ottově Lac. knihovně nár.“), Předměstské arabesky (1883), Štrajchpudlíci (román nedokončený), Povídky a kresby, Záhadné povahy (obé 1884), novellu z uměleckého života Český Paganini (1884), Idylly utrpení a bídy (dva sv. v „Salonní bibl.“), Dva barikádníci, Ve službě umění (vše 1885), Ethiopská lilie (1886 a 2. vyd. 1891), Kandidáti existence (1886 ve „Sborníku illustr. románů“), Miniatury (Kab. knih. 1886), Silhouetty (Ott. Lac. knih. nár. 1887), drobné črty, povídky a studie divadelní Ze zákulisí (1888), román Anděl míru (1889), Démantová garnitura (Kab. knih. 1889), Povídky a kresby (1889), Drobnokresby (1890), povídky a črty ze života umělců Z martyrologie umění (1892), Pro bratra socialistu, Z romantiky všedního života (obé 1894), Poslední dnové lidstva (1895), Akrobati (Svět. knih. 1898) a j. Také zčeštil román S. Koliše Košut a Metternich (1894). R. 1885. počaly vycházeti Arbesovy Sebrané spisy, ale pro nedostatek odběratelů vyšly toliko dva díly, obsahující Povídky, novelly a kresby, r. 1895. pak jal se sám svým nákladem vydávati Sebrané spisy, kterých vydal také jen dva díly. Jest činným i v oboru dramatickém, dějepisném a literárně dějepisném.

Emanuel Bozděch (1841-1889) narodil se 21. července 1841 v Praze. Vystudovav práva, byl nějaký čas vychovatelem. Žil v Praze, až 10. února 1889 odešel z bytu svého a zmizel beze stopy. Vydal Novelly (1877), hlavně však vynikl jakožto veleznamenitý básník dramatický.

Julius Zeyer (1841— ) kromě básní (viz na str. 44.) jest znamenitě činným i v novellistice a libuje si zvláště v oboru fantastickoromantickém. Napsal Novelly (2 díly 1879 a 1884), Báje Šošany (Sal. bibl. 1880), Ondřej Černyšev (1875, 1880 a 1886), Román o věrném přátelství Amise a Amila (1881), román Dobrodružství Madrány (1882), Fantastické povídky (1883), Gompači a Komurasaki (1885), povídku Rokoko, Sestra Paskalina (1887), Jan Maria Plojhar (Sal. bibl. 1891), Stratonika a jiné povídky (1892), Obnovené obrazy (Sal. bibl. 1894), Tři legendy o krucifixu (1895), Maeldunova výprava (1896), Amparo a jiné povídky (Sal. bibl. 1896), Dům u tonoucí hvězdy (1897) a V soumraku bohů (1898), k nimžto látka vzata ze všech končin světa a jest většinou zcela smyšlena. Výtečný román „Ondřej Černyšev“, mající látku z doby Kateřiny II., přeložen i do ruštiny.

Primus Sobotka (1841-) kromě veršovaných překladů (viz na str. 44.) přeložil z angličtiny román Tom, Jones čili Příběhové nalezence a z němčiny s Jiljím Vratislavem Jahnem a Vilémem Kienbergerem povídky Herlošovy Svět a lidé.

Václav Petrů (1841— ) narodil se r. 1841. v Klenovicích a jest ředitelem gymnasijnim v Pelhřimově. Přeložil množství prací novellistických, z nichž uvedeny buďte Kristiána Elstera Vybrané novelly (2 sv., Mat. lidu 1884) a román Jiřího Ohneta Kníže Panin. Jest činným i v oboru literárně dějepisném.

Karel Tůma (1842-) narodil se r. 1842. v Králové Hradci a jest členem redakce „Národních listů“ v Praze a poslancem. Napsal humoresky Z českých mlýnů (1885). Jest činným i v oboru dramatickém, dějepisném a literárně dějepisném.

František Augustin Urbánek (1842—) narodil se 23. listopadu 1842 v Moravských Budějovicích a jest českým knihkupcem i nakladatelem v Praze. Přeložil z Herlošových spisů dějepisnou povídku Páni z Růže (1869), romány Augusta Petersa Záviš z Rosenberka a Vítkovici a povídku manželky Petersovy Poslední Přemyslovec (vše 1867—1872) a získal si zásluhy hlavně v oboru literárně dějepisném.

Čeněk Vyhnis (1842-1897) narodil se r. 1842 v Labském Kostelci, byl professorem gymnasijním v Praze. Přeložil Alfreda Meissnera obrázek z působení jesuitů Ke cti a slávě boží (1867) a také báseň dramatickou.

Václav Kosmák (1843—1898) narodil se 4. září 1843 v Martínkově u Moravských Budějovic a byl farářem v Prostoměřících u Znojma, byv jmenován i čestným radou konsistornim. Zemřel 15. bř. 1898. Sebrané spisy Václava Kosmáka vydány o třech velmi objemných dílech (1883—1884), a jsou v díle I. Drobné povídky, v díle II. Sláva a úpadek pana Jana Kroutila, pololáníka z Drukálova, Větší povídky a Eugenie a v díle III. Kukátko čili Život lidský v obrazích. „Kukátka“ vyšly později ještě 4 díly (pátý 1892 v „Dědictví sv. Cyr. a Meth.“). Napsal i povídku Chrt (1888 a 2. vyd. 1895), Cesta ke klidu, Jak byl Rapouch jun. vyléčen, Jak Martin Chlubil bloudil a na pravou cestu opět se vrátil, Ztracená (vše 1889), Dobrá rada. — Bída je, proto — juchu! (1890), Pošetilci (1891), Lidský zvěřinec (1892), Potkalo ji štěstí (1894) a j.

Ervín Špindler (1843—) mimo básně (viz na str. 45.) vydal i román Bělohorští mučedlníci (2. vyd. 1867) a Historické povídky (2 svazky).

Antal Stašek (1843 — ) kromě básní (viz na str. 45.) napsal román Nedokončený obraz (1878) a Blouznivci našich hor (1895).

Pavel Durdík (1843—) narodil se roku 1843. v Hořicích v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Josefa a Petra Durdíka a doktorem lékařství. Pobyl delší dobu v Rusku a na ostrovech východoindických, nyní zdržuje se v Praze. Přeložil z ruštiny povídku Vzteklý Jirka (1879 a 2. vyd. 1886), román Turgeněvův Šlechtické hnízdo (1886) a Lovcovy zápisky (Rus. kn. 1891), hraběte Lva Nikolajeviée Tolstoje Smrt Ivana Iljiče (1887) a j. Překládal i dramata a vyniká hlavně svými spisy cestopisnými.

Josef Jiří Stankovský (1844—1879) kromě přeložených básní (viz na str. 45.) napsal román: O slávě herecké (Lib. 1879), dějepisný román z dob třicetileté války Maxmilián Rumpál, prachatický primátor (v „Matici lidu“), Král a biskup, Vlastencové z Boudy, Z dob prvé persekuce, Dobrodruzi, maloměstskou povídku Milovský reformátor (1878), Drobné povídky a Starý pavouk (obé v „Ottově Lac. knih. nár.“). Souborně jeho Spisy výpravné začaly vycházeti r. 1897., a díl I. obsahuje historický román Dobrodruzi.

František Fahoun (1844–) narodil se 1844 v Sušici n. O. a jest professorem při reálce v Rakovníku. Přeložil román Jenije Sisolského Paní Sabina, povídku Aug. Šenoa V láznich, Jos. Aug. Tomiče Emin-agova láska a j.

Otakar Jedlička (1846—1883) narodil se 22. pros. 1845 v Hořiněvsi v Královéhradecku a byl lékařem ve Smiřicích, kde zemřel 27. čna 1883. Vydal Novellety (1873) a Novellety starší a novější (Sal. bibl. 1883). Byl činným i v oboru dějepisném a literárně dějepisném.

Servác Bonifác Heller (1845—) narodil se 12. kv. 1845 ve Vlašimi, jest doktorem filosofie, členem redakce „Národních listův“ a spoluredaktorem „Květů“. Vyšel od něho román Král stepi (v „Ottově Lac. knih. nár.“) a Bouře života (1885 v „Libuši“), Salomonida (Sal. bibl. 1888 a 2. vydání 1897), Román na moři, Na červeném dvoře (Modrá knih., oba 1892), Román cestujícího člověka (Modrá knih.), Pan Markýz („Ottova Lac. kn.“, oba 1892), Nástrahy (Přít. dom.), V ovzduší kláštera (obě 1894), V jižním kraji (Mod. kn.), Hermina (Lib., obé 1895), Na horách (1896), Za vlády Prusů (Přít. dom. 1897), Marie Šťastná (Ott. Lac. kn. 1897) a Firma Stocký a Spol. (1898). Jest činným i v oboru dějepisném a zeměpisném.

Josef Václav Sládek (1845—) kromě básní (viz na str. 45.) přeložil z angličiny Kalifornické povídky (1874), které sepsal americký novellista Bret-Harte, R. Kiplinga Obrázky z Indie (1896), T. B. Aldricha Tragedie Stillusaterská (Svět. knih. 1898) a ze španělštiny andaluzský román Juana Valery Pepita Ximenez (Svět. knih. 1898).

František Grešl (1845-) narodil se 1845 v Skalici a jest ředitelem gymnasijním v Praze. Napsal Staroklassické pohádky (1892) a Deset let před Trójou (1893).

Ivan Klicpera (1846—1881) narodil se r. 1846. v Praze, byl synem Václava Klimenta Klicpery, vystudoval práva, nemohl však věnovati se pro churavost praksi právnické. Zemřel r. 1881. v Praze. Sepsal romány: Jindra (potřetí 1898), Čeští vyhnanci, Bitva u Lipan (oba v „Mat. lidu“).

Vojtěch Pakosta (1846—1893) kromě básní (viz na str. 46.) napsal mnoho povídek pro lid v duchu Frant. Pravdy, a to jmenovitě do „Zábav večerních“, kteréž od r. 1878 redigoval; vyšlyť tu od něho Tmáři a osvětáři (1880), V sousedství, Zpomínky šedivé hlavy (obě 1881), Vesnická královna (1883), Tři povídky (1884), Dolorosa (1885), Venkovský reformátor (1887), Kovář Simon (1889) a přeložené povídky z polštiny, a to Paszlinského Na rozcestí (1880), Sienkiewiczovy Černé obrázky (1881), Kraszewského obrázky ze vsi Jermola (1880) a román U babičky (1882) a Lukaszkiewiczovu povídku Štěstí na vsi (1892), ze slovinštiny pak román Jurčičův Desátý bratr (1886). Mimo to vydal svazek povídek Z českých dědin (1880), povídku Otcové a děti (1886), povídky Ze statků a chaloupek (1889) a překlad z polštiny povídky Dzierzkovského Kluzká cesta do propasti (1877) a j.

Jiří Bittner (1846—) narodil se 23. led. 1846 v Milavči u Domažlic a jest hercem při Národním divadle v Praze. Napsal Z mých pamětí (1894) a Frašky a tragedie (1896).

Svatopluk Čech (1846-) kromě básní (viz na str. 47.) těší se též oblibě velmi veliké jako novellista, prosluv i v tom oboru důvtipnou vynalézavostí a snahou čistě uměleckou. Látku béře ze skutečného života a lahodí čtenářům zajímavým obsahem a milým humorem i jemnou satyrou. Povídky, arabesky a humoresky jeho vyšly v „Salonní bibliotéce“ o čtyřech dílech (1878—1883 a 2. vyd. 1885-1890; illustrované vydání 1896), z nichž vyňatá humoreska Jestřáb contra Hrdlička začala „Světovou knihovnu“ r. 1897. Kromě toho vydal humoristický román Kandidát nesmrtelnosti (1884), Kresby z cest (1884), Upomínky z Východu (1885), obrázky to z pouti básníkovy po Kavkaze a z cesty zpáteční, a Humoresky, satyry a drobné črty (1887), Různé črty, žertovné i vážné (1887), Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1887 a 3. vyd. 1896), Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1889 a 2. vyd. 1897), Pestré cesty po Čechách (2 díly 1891 až 1892) a Rozličná prosa (1897).

Josef Štolba (1846—) narodil se 3. kv. 1846 v Králové Hradci, jest doktorem práv a notářem v Pardubicích. Jest i členem České akademie. Napsal Humoresky, Klepy z cest (1873), Americké povídky (1882), Novelly (1884) a Prales (2. vyd. 1892). Do „Ústřední knihovny“ přeložil ze španělštiny povídku Justa a Rufina a napsal původní povídku fatalistickou Osud? (obě 1882). Jest činným i v oboru dramatickém a zeměpisném (cestopisy).

Bohuslav Čermák (1846 — ) kromě básní (viz na str. 49.) vydal sbírku povídek Z naší dědiny (1885) a Malé povídky (Přít. dom. 1895).

Zikmund Winter (1846—) narodil se 27. pros. 1846 v Praze, jest doktorem filosofie a professorem při Akademickém gymnasiu v Praze. Jsou od něho Starobylé obrázky z Rakovnicka (1886), Malé historie ze života staročeského (1889), Historické arabesky (1890), Dva obrázky rakovnické (Sal. bibl. 1891), Pražské obrázky (1892), Ze starodávného života (Ottova Lac. kn. 1892), Ze staré Prahy (1894) a Staropražské novelly ze XVI. a XVII. věku (Sal. bibl. 1896). Jsou to kulturní obrázky z dějin českých století XVI., a Winter jest opravdivým specialistou v českém písemnictví, spojuje v pracích svých dějepisnou věrnost se zábavným vypravováním, takže práce jeho lze řaditi jak do oboru novellistického tak i do oboru naukového, do oboru kulturních dějin. Jest činným i v oboru dějepisném. Jest i členem České akademie.

Emanuel Miřiovský (1846 — ) kromě básní (viz na str. 49.) napsal povídku Mezi vůlí a činem (1879), Povídky a kresby (1882), Kresby a povídky (1885).

Otakar Červinka (1846—) kromě básní (viz na str. 49.) otiskl s pseudonymem „F. X. Renatus“ povídku Márinka (1884) a Jarní bouře (1893, obě Ottova Lac. knih. národní).

Berta Mühlsteinová (1847—1887) kromě básní (viz na str. 49.) vydala Na březích Nežárky (Lib. 1882), Nové povídky (Lib. 1883), Povídky, novelly a arabesky (1884) a román Vlasti a Tobě (Lib. 1886).

Karel Bubník (1847-1887) narodil se 28. říj. 1847 v Bedrči u Benešova a zemřel jako učitel v Král. Vinohradech 6. list. 1887. Vydal romány Démon věku (1875) a V temnotách bludu (Knih. pro lid 1884) a povídku pro mládež Rozdílnou dráhou.

Antonín H. Sokol (1847—1889) narodil se r. 1847 v Neslovicích u Ivančic na Moravě a byl redaktorem „Moravské orlice“ v Brně, kde zemřel 14. kv. 1889. Jsou od něho povídky: Z doby komety, Tvrdé palice (obě v „Lac. knihovně nár.“), O živých a mrtvých (v „Knihovně pro lid“) a napsal i dramata.

Josef Kuchař (1847 — ) kromě básní (viz na str. 49.) napsal povídku Páterova Anežka (1895).

Eliška Krásnohorská (1847 — ) kromě básní (viz str. 60.) jest se zdarem činnou také v oboru novellistickém. Napsala obrázek humoristický Básník a básník (Ústř. knih. 1882), Povídky (Lib. 1885) a Náš druhý sbor (Lib. 1888). Pro mládež vyšly od ní Jiřinky, Pohádka o větru (1877), Tři pohádky (1884), Mladým srdéčkům, Z tajemných říší (obé 1886) a Domov (1887).

František Brábek (1848—) kromě básní (viz na str. 50.) přeložil román Julia Verneho Tajemný ostrov (Lac. knih. nár. 1879 a 2. vyd. 1896) a z maďarštiny „do Ústřední knihovny“ povídky Jókaiovy Emerich Fortunát (1881) a Žena padlého bojovníka (1882), do „Lac. knihovny nár.“ téhož romány Komedianti života a Zlatý muž, do „České bibliotéky rodinné“ barona J. Eötvöse Vesnický notář (1885), do „Matice lidu“ Kolomana Mikszátha Slavná župa (1886) a j.

Josef Miroslav Hovorka (1848—) narodil se 1848 v Statenicich, byl účetním knihkupeckým a jest ředitelem Všeobecné insertní kanceláře v Praze. Napsal: Různé listy, Poutí života, Z ptačí perspektivy, Nová sbírka prací belletristických, Kniha novell a j.

Jan Vincenc Diviš Čistecký (1848—) narodil se 1848 v Pardubicích a jest ředitelem cukrovaru v Přelouči. Přeložil s pseudonymem „J. Čeněk“ J. Verneho Dobrodružstvi tří Angličanů a tří Rusů v jižní Africe (Mat. l. 1875) a jest činným v oboru přírodovědeckém (cukrovarnickém).

Václav Beneš Třebízský (1849—1884) narodil se 27. ún. 1849 v Třebízi u Slaného, byl kaplanem v Klecanech u Prahy a zemřel 20. čna 1884 v Mariánských Lázních; pohřben jest na Vyšehradě. Sepsal za deset let, co byl spisovatelem, asi 80 povídek, z nichžto některé jsou značných rozměrův, a všechny těší se velmi veliké oblibě, vyznačujíce se vroucím citem vlasteneckým a směrem ideálným. Látku bral z veškerých dějin českých a byl nejpřednějším pěstitelem povídek dějepisných. K nejlepším náleží román z doby císaře Josefa II. Bludné duše (1879). Jeho Spisy sebrané vyšly v l. 1884-1889, a obsahuje dil I. Pod doškovými střechami, díl II. V červáncích kalicha, díl III. V záři kalicha (2 svazky), díl IV. Pobělohorské elegie (2 svazky) a díl V. Z různých dob (9 svazků). V letech 1892—1897 vyšly „Sebrané spisy“ ty znova v 16 dílech tak, že z dřívějších 5 dllů očíslováním svazků v díly učiněno 15 dílův, a jako díl XVI. přidán jest román Královna Dagmar (dříve v „Lib.“ 1883 a 1884). V „Ústřední knihovně“ vyšly povídky Na Štítném (1881) a Pan Zikmund z Boršic (1883), a jakožto výňatky ze „Sebraných spisů“ vyšly o sobě romány: V podvečer pětilisté růže (1885), Ušlapán (poslední práce Třebízského), Černí Španělé a Dokonáno jest (všechny čtyři 1886), povídky: Levohradecká povídka (druhé vydání), Z farních archivů, Ze zapomenutých pamětí (druhé vyd.) a Stezkami našich dějin (vše 1886), pověst dějepisná Bludaři (1886 druhé vyd.) a Národní pohádky a pověsti (1886).

František Adolf Šubert (1849— ) narodil se r. 1849. v Dobrušce u Opočna v Královéhradecku, byl žurnalistou a jest ředitelem Národního divadla v Praze. Vydal Povídky historické a jiné drobné (1879, 3 díly), román Král Jiří Poděbrad a Zajetí krále Václava, Z vesnic a hradů, Z českého jihu (v bibliotéce „Z našich a cizích vlastí“) a jest činným i v oboru dramatickém.

Jan Dunovský (1849—) nar. 1849 v Bavorově a jest professorem a okres. školdozorcem v Králové Hradci. Napsal Obrázky (Ott. Lac. knih. nár. 1881) a Žena v písni lidu slovanského (Sal. bibl. 1883).

Jan Ježek (1849—) kromě básní (viz na str. 51.) vydal sbírku povídek Z hor a z kraje (1881) a dějepisné obrázky Z bouře a míru (1883) a do „Ústřední knihovny“ přeložil z ruštiny Turgeněvovu povídku Punin a Baburin (1884), a v „Zábavné bibliotéce“ vyšlo od něho Kvítí z luhů slovanských (1884) a o sobě Novomódní švindl (1887 a 2. vyd. 1891).

Alois Kalenda (1849—) narodil se 1849 a jest členem redakce „Politiky“ v Praze. Napsal román sociální Člověk, který hledá myšlenku (1878), novellu Louisa, milosrdná sestra (1874), Novelly, povídky (1883), Dvě bludičky (Přít. dom.) a j.

František Ladislav Stroupežnický (1850—1892) kromě básní (viz na str. 51.) vydal román Cavani (1878), Povídky a novelly, Rozmarné historky, Humoristické čtení, Žalostný konec přátelství dvou přátel, satyrickou novellu Synové grafitového rytíře (1881 a podruhé 1891), sbírku humoresek s názvem Lidé směšní a ubozí (1884), sbírku povídek Po trnitých stezkách (Kab. knih. 1887) a Z Prahy a z venkova (1891).

Kolda Malínský (1850—) narodil se r. 1850. v Malíně, byl professorem gymnasijním v Slaném a nyní v Praze; pravé jeho jméno jest Josef Lacina, s kterýmžto vydal i spis dějepisný. Jsou od něho dějepisné obrázky s názvem Kronika (dva díly), Ze starých pamětí, Slánské obrázky (vše v „Ottově Lac. knih. nár.“), Zemani (Přít. dom. 1889), Jožka (Přít. dom.), Starý dluh (Sal. bibl.), Světlo a stín (Sborník illustr. románů; všechny tři 1890), Před pádem (Modrá knih. 1892), Na vsi (Mat. lidu 1895).

František Sláma (1850 - ) narodil se 1850 v Chotěboři, jest doktorem práv a radou zemského soudu v Brně i poslancem. Napsal Ze zápisků soudce (Ott. Lac. kn. 1889), Pán Lysé Hory, U Trúby Štramberské, Zvoňte na mraky (1890), Černá kněžna, Pletky (1891), Slezské pohádky a pověsti (1893), Z naší minulosti (1895), Od potopy světa (1898; vše v „Slezské kronice“, kterou od r. 1891. vydává). Také jest činným v oboru dějepisném a cestopisném.

Václav Beneš Šumavský (1850 — ) narodil se r. 1850. v Plzni a jest členem redakce „Hlasu národa“ v Praze. Vyšly od něho arabesky a kresby V mraku a světle, Povídky (Lib. 1884), román ze současného života Nad sopkou (1884) a humoresky Z komedie života (Mor. bibl. 1886), Mefistofela (Mat. l. 1890), novellistické črty a humoresky Z mojí galerie obrázkův (Lib. 1890), román Rodina Kavanova (Mat. l. 1890), obraz ze současného života moravského Brodkovský advokát (Ottova Lac. knih. nár. 1894), Listy ze všední kroniky (Přít. dom. 1895) a j. S pseudonymem „K. Sobička“ přeložil americký román sociální Ed. Bellamyho Pohled do budoucího ráje neboli Jaký asi bude svět, až zavládne všude rovnost, volnost a bratrství (2. vyd. 1893).

Josef Havlík (1850 — ) narodil se r. 1850. v Lichovech a jest úředníkem při magistrátě v Praze. Napsal Povídky a humoresky (Ottova Lac. kn. nár. 1889) a Z menšího obzoru (tamž 1898).

Karel Klostermann (1850—) narodil se 1850 v Hagu v Rakousích, ale již za nejútlejšího mládí dostal se do Čech do Sušice, kamž rodiče jeho se přestěhovali. Jest professorem při německé reálce v Plzni. Napsal V ráji šumavském (1893), Ze světa lesních samot (1894), Za štěstím (1896), V srdci šumavských hvozdů (1896), Skláři (1897), Domek v Polední ulici (1898) a Hostinný dům (1898). Také přeložil z vlaštiny román Bruna Speraniho Manžel (1897).

Josef Šmaha (1850— ) narodil se 1850 a jest hercem při Národním divadle v Praze. Napsal Americké táčky (1894) a Různí lidé a různé dojmy (1898).

Anna Řeháková (1850 — ) narodila se 1850 v Praze, kde jest učitelkou. Napsala Na Slovinsku (Mor. bibl. 1891), Povídky z cest (1896), Žena a život (1898) a pro mládež Povídky z hor (1893).

Čeněk Kalandra (1850—) narodil se ve Vys. Mýtě a jest říd. učitelem v Žeroticích u Jičína. Napsal Na kraji propasti (1885), Ze světa zvířecího (1889), Na praotců statku (1890), Jan Krátký v Kalifornii (Mod. knih. 1892), Pokání (1894), V proudu (1895), V dýmu a plamenech (1896), Dobré zažití (1897) a j.

František Herites (1851—) narodil se 27. ún. 1851 ve Vodňanech, kde byl lékárníkem a nyní jest členem redakce „Národní politiky“ v Praze. Byl spolupořadatelem sbírky básní omladiny jižních Čech s názvem „Anemonky“ a vydal Arabesky a kresby (Sal. bibl. 1883 a vyd. 1891), Tajemství strýce Josefa (Lib. 1885), Z mého herbáře (1882), Za dědictvím (1884), Psáno pod čáru (1885 a 1886, dva díly; sbírka feuilletonů rázu satyrického), Maloměstské humoresky (Kab. knih. 2 sv., 1885 a 1886), povídky Poslední a Pan kancelista Novák (obě Lib. 1887) a román Jan Přibyl (Ott. Lac. knih. nár. 1887 a 2. vyd. 1895), Povídky (Lib. 1890), Arabesky a kresby. (Sal. bibl. 1891), Bez chleba (Ottova Lac. kn.), Drobná prosa (Kab. kn.), Ze starých časů, Tři cesty (vše 1892), Dvě povídky z maloměstského života (Lib.), Všední zjevy (Ottova Lac. knih., obě 1894), Návštěvy (Sal. bibl. 1896), Bůh v lidu (1896), Měšťanská šlechta (Ott. Lac. kn. 1897), Vrásky duše (1898), Na niti humoru (1898). Plody ty dýší humorem opravdovým, a jmenovitě „Z mého herbáře“ jest plod naskrze nový obsahem i vnější podobou, svědčící o samostatné jeho tvořivosti; líčíť v něm, vyhledav podobu mezi bylinami a lidmi, pod tváří květin typy lidské společnosti, vybrané většinou z českých krajův, a to humoristicky i satyricky a sarkasticky. Jest i členem České akademie.

Alojs Jirásek (1851— ) narodil se 23. srp. 1851 v Hronově u Náchoda a jest professorem při gymnasiu v Praze, maje tytul školního rady. Jest i řádným členem České akademie. Jest nejpřednějším novellistou českým vůbec a dějepisným zvláště. V „Libuši“ vyšlo od něho Slavný den (1879), Sousedé (1884) a Poklad (1885), v „Ottově Lac. knihovně národní“ Z bouřlivých dob (2 části), román Na dvoře vévodském s druhou samostatnou částí, nazvanou Ráj světa, Skaláci, V sousedství, sbírka drobných povídek ze života lidu venkovského Povídky z hor a tři větší povídky z dějin českých století XVII. a XVIII. s názvy Psohlavci, V cizích službách a Pandurek (v „Libuši“) a dvě novellky Johanka a Z malých cest (vše 1886), v „Sal. bibliotéce“ Dvě povídky a Povídky a novelly (2 sv.), v „Kabinetní knihovně“ Povídky (1886) a Maryla (1887) a ve „Sborníku illustrovaných románů“ Starosvětské obrázky (1886), Zemanka (Lib. 1881), Nevolnice (Lib. 1888), Skály (Sal. bibl. 1887) a j. Od r. 1889 vycházejí jeho Sebrané spisy, a obsahuje díl I. Maloměstské historie, II. F. L. Věk, III. Za bouře a klidu, IV. Skaláci, V. Poklad, VI. — VIII. Mezi proudy, IX. Drobné povídky a obrázky, X. Sousedé a Pandurek, XI. — XIII. Z různých dob, XIV. Skály, XV. Na ostrově a Druhý květ, XVI. V cizích službách, XVII. Na dvoře vévodském a Ráj světa, XVIII. Zahořanský hon, Povídka přítelova a Povídka z archivu, XIX. Proti všem, XX. F. L. Věk (díl II.), XXI. Psohlavci, XXII. Rozmanitá prosa a XXIII. U nás. Z dílu I. vyňatá Filosofská historie vyšla také v „Světové knihovně“ (1898). Jest činným i v oboru dramatickém.

Čeněk Ibl (1851 — ) kromě překladů básní (viz na str. 61) přeložil i román Halévyho Vesnický farář.

Bohumila Klimšová (1851—) narodila se r. 1851. v Poličce a jest industriální učitelkou v Praze. Napsala Turnovské povídky („Ústř. knih.^ 1882) a překládá také dramata.

Bohumil Havlasa (1852—1878) narodil se 1. říj. 1852 ve Strunkovicích u Vodňan a skonal v Alexandropoli v Kavkazsku jako poddůstojník armády ruské 25. list. 1878. Napsal romány V družině dobrodruha krále (v „Lac. knih. nár.“ ; 2. vyd. 1892), Tiché vody (Sal. bibl.; 2. vydání 1887), Kněz Jan (Mat. lidu 1875) a j.

Jan Lier (1852—) narodil se 27. říj. 1852 v Kutné Hoře, byl ve službě železniční a nyní jest tajemníkem pražské „Jednoty průmyslové“. Jsou od něho Novelly (3 díly, Sal. bibl. 1883 až 1886), Arabesky a novelly (1886 a 2. vyd. 1895), novella Hra s ohněm (Lib. 1886) a Feuilletony (3 sv., Kab. kn. 1889—1891). Líčí hlavně život železniční. Jest činným i v oboru dramatickém. Jest i členem České akademie.

Jaromír Hrubý (1852—) narodil se 1852 v Kardašově Řečici a žije na Král. Vinohradech, jsa redaktorem „Ruské knihovny“ (od r. 1890) a „Matice lidu“ (od r. 1893). Přeložil román L. N. Tolstoje Anna Karenina (3. vyd. 1897), F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi (1894; obé Rus. knih.) a j. Také v oboru dějepisném jest činným.

Ignác Hošek (1852—) narodil se 1852 v Chromči na Moravě a jest professorem při reálce v Hodoníně. Přeložil do „Rus. knihovny“ Spisy Nikolaje Vasiljeviče Gogola (tři svazky, 1891 — 1893; jest mezi nimi také Dobrodružství Cičikova aneb Mrtvé duše), román Ivana Sergějeviče Turgeněva Otcové a děti (1894) a j.

Rudolf Pokorný (1853—1887) kromě básní (viz na str. 52.) vydal Povídky, arabesky a drobné kresby.

Jaroslav Vrchlický (1853— ) kromě básní (viz na str. 53.), aby zastoupen byl ve všech oborech krásného písemnictví, utvořil Povídky ironické a sentimentální (Nová bibl. spisů veršem i prózou 1885), které jsou však více básněmi v prostomluvě nežli povídkami, Barevné střepy (Kab. kn. 1887) a Nové barevné střepy (Kab. kn. 1892). Dvě povídky přidal i ke sbírce básní „Rok na jihu“.

Josef Holeček (1853—) kromě básní (viz na str. 56.) napsal kresby z bojů černohorských a hercegovských proti Turkům Za svobodu (1878—1880, 3 díly), Černohorské povídky (1879—1881, 2 díly), Rozmanité čtení (3 díly 1881—1893), Černá hora v míru (1883 — 1885, 3 díly), Junácké kresby černohorské (3 díly 1884 — 1889), vojenské humoresky s názvem Obžit (1886) a j.

Josef Thomayer (1853— ), pseudonymně R. E. Jamot, narodil se 23. bř. 1853 v Trhanově u Domažlic a jest doktorem lékařství a professorem při české universitě v Praze. Jest od něho Čtení o pěti smyslech člověka (Mat. lidu 1880), Příroda a lidé (1881 a podruhé 1895) a Vedle cesty (1895), kterýmižto pracemi stal se zakladatelem a dosud jediným vzdělavatelem novellistiky přírodnické u nás. Nyní jest činným hlavně v oboru lékařském. Jest i členem České akademie.

Tereza Nováková (1853— ) narodila se 1853 v Praze a jest chotí professora gymnasijního v Litomyšli. Napsala Z měst i ze samoty, Z naší národní společnosti, Kresby a črty a j.

Marie Červinková Riegrová (1854—1895) narodila se 9. srp. 1854 v Praze jakožto dcera Dra F. L. Riegra a provdala se za Václava Červinku, hospodářského ředitele v Malči u Chotěboře. Zemřela v Praze 19. led. 1895. Napsala povídku Lesní sen života (1894) a j. Také v oboru dramatickém a dějepisném byla činnou.

Otakar Mokrý (1854— ) kromé básní (viz na str. 56.) napsal Povídky a arabesky (1874) a Povídky a drobné kresby (Ott. Lac. knih. nár. 1886). Jest i členem České akademie.

Ignát Herrmann (1854— ) narodil se 12. srp. 1854 v Chotěboři, vyučil se kupcem a jako spisovatel jest samouk, jsa žákem Nerudovým; jest redaktorem „Švandy dudáka“ a členem redakce „Národních listů“ v Praze. Jest i předsedou spisovatelského spolku „Máj“. Náleží k nejlepším humoristům českým. Vydal Z chudého kalamáře (1880), Historii o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku (1884), Pražské figurky (dva svazečky 1884 a 1886; 2. vyd. 1895), humoresky Drobní lidé (podruhé 1894), Z pražských zákoutí (1889), U snědeného krámu (1890), Bodří Pražané, Domácí štěstí (obé 1893), Páté přes deváté (1895), Dvě pražské idylly (1896) a Otec Kondelík a ženich Vejvara (1898). Vydává také sebrané spisy J. Nerudy a pořádá „Čítárnu Švandy dudáka“. Vydal i výbor humoristických básni různých básníků „Humor českého Parnassu“ (1880) a jest i v oboru dramatickém činným.

Eduard Jelínek (1855—1897) narodil se 5. čna 1855 v Praze a byl úředníkem při magistrátě pražském a zemř. 15. bř. 1897. Jsou od ného Črty kozácké (1885), Črty litevské (1886), Dámy starších salonů polských (1888), Slovanské črty (1889), Črty varšavské (1890), Pro společnost (1895, vše v „Sal. bibl“.), Ukrajinské dumy (1888), Slovanské návštěvy (1889), Jasem i stínem (2 sv. 1890 a 1894), Nahodilosti (1895, vše v „Kab. knih.“), Z posledního polského hnutí (1892), Motýlek z norské pohádky (1893) a j. S pseudonymem „E. Pražský“ vydal Historické humoresky (Ott. Lac. knih. nár. 1884) a z polštiny přeložil povídku Smutná svatba (Ústř. knih. 1881) a také pokusil se v oboru dramatickém. Byl i členem České akademie.

František Kvapil (1855—) kromě básní (viz str. 57.) napsal Ženy a milenky básníků slovanských (Sal. bibl. 1893) a přeložil povídku I. J. Kraszewského Z denníku starcova (1883).

Irma Geisslová (1855 — ) kromě básní (viz na str. 57.) napsala romány Vlnobitím ku přístavu (Přít. dom. 1888) a Mračný a Hrabín (Přít. dom. 1894).

Gustav Dörfl (1855—) kromě básní (viz na str. 57.) přeložil Dickensovu povídku Cvrček na krbu, romány Collinsův Slepá láska, Braddonové Had na prsou a j.

Jan Klecanda (1855— ) narodil se 1855 v Praze, byl učitelem a jest redaktorem i nakladatelem časopisu „Vyšehrad“. Jest od něho Na bojišti, Všední příběhy a pro mládež Školou života. Jest činným i v oboru dějepisném.

Eugen Miroslav Rutte (1855— ) narodil se 13. srp. 1855 v Jičíně a jest notářem v Hořovicích. Napsal Klepy z cest (1897). Jest činným i v oboru dramatickém a zeměpisném.

Bedřich Frida (1855— ) narodil se r. 1855. v Slaném, jest bratrem Jaroslava Vrchlického, redaktorem „České bibliotéky rodinné“ a ředitelem při vyšší dívčí škole v Praze. Přeložil z frančtiny Meriméeho Novelly (Sal. bibl. 1887) a román Erckmanna-Chatriana Přeslavný doktor Matheus (2. vyd. 1892), Zolovu Zkázu, z italštiny Italské novelly, z němčiny Ebersovy romány Uarda a Dcera královská a j. Také dramata překládá.

Karel Šípek (1855— ) pravým jménem Josef Peška, jest učitelem v Praze. Napsal Žertem i do pravdy (1888) a Rub a líc (1893; obé Ott. Lac. kn. nár.).

V. L. Liberté (1855—), pravým jménem Frant. Cajthaml, narodil se 1865 a jest mistrem krejčovským v Liberci. Napsal povídky Z péra dělníkova (1893), V zápasech života (1894), Proletáři (1895) a j.

Alojs Hrdlička (1855— ) narodil se 1855 a jest soudním úředníkem v Praze. Napsal Veselé vojenské historky (2. vyd. 1891).

Josef Ladislav Hrdina (1856— ) narodil se 1856 v Královicích u Slaného, jest doktorem filosofie a úředníkem při místodržitelství v Praze. Napsal V ráji ďábla (1892), Hejtmanka Alena (Přít. dom. 1893), Z lidu vesnického (1887), Vesnické příběhy (1890; obé Mor. bibl.), Feuilletony, povídky a humoresky (1888), Tři povídky (1889; obé Záb. bibl.), Povídky, obrázky a humoresky (3 sv., 1892), Hradčanské povídky (Naše knih. l894), Turistické humoresky (1894) a j. Pro mládež jest od něho povídka Zapomenutý (1894) a j.

Jan Wagner (1856—) kromě básní (viz na str. 57.) přeložil bulharskou původní povídku V. Drumeva Nešťastná rodina (Ústř. knih. 1883), z ruštiny A. Michajlova Nad propastí a G. P. Danilevského Novelly (1883-1885, obé v „Bibl. rod.“), romány Danilevského Mirovič (1886 v „Bibl. světové“) a Uprchlíci na Nové Rusi (r. 1887. v „Mat. lidu“), D. L. Mordovceva Historické povídky (Mat. l. 1890), Sohajdačný (Mat. l. 1892), Socialista minulého století (1892), Juras (1893) a Morová rána (1894), V. I. Nemiroviče Dančenka Ku předu! (1888), Vl. Korolenka Sibiřské povídky (1890), S. A. Střetenského V dolech sibiřských (Mat. l. 1891), D. L. Sibirjaka Tuláci (1893), N. N. Karazina Dvounohý vlk (1895), z angličiny W. Scotta Bludný rytíř (1896), J. Marryata Příšerná loď (1896) a z frančtiny Emila Zoly Germinal (1885 v zábavné příloze „Dělníka amerického“, J. Verne Ocelové město, Plující ostrov (obé 1895), Tajuplný ostrov (1896), Do středu země, Vynález zkázy (obé 1897), O. Féré a D. Saint-Yves Baron Trenck (1897) a j. Některé z překladů těch mají pseudonym „A. Straka“ nebo „A. Koudelka“.

Jan Hudec (1856—) kromě básní (viz na str. 58.) přeložil z charvatštiny povídku J. E. Tomiče Drak bosenský, A. Šenoe Selská bouře a Diogenes, z polštiny H. Sienkiewicze Starý sluha a Hano, St. Gruziňského Ukrajinské povídky a j.

Emanuel Zítek (1856—) narodil se 26. list. 1856 v Brandýse n. L., jest doktorem práv a advokátem v Praze. Napsal román Drama rodiny pana Daniela (Ott. Lac. kn. nár.) a povídku Šlechticové. Také v oboru dramatickém a právnickém byl činným.

Božena Studničková (1856—) kromě básní (viz na str. 58.) napsala novelly Snění a život (1886) a povídky pro mládež Z dětského života (1895) a Pohádky (1898).

František Chalupa (1857—1890) kromě básní (viz na str. 58.) napsal povídky Naše ves jindy a dnes (Libuše 1886) a Poslední Přemyslovec (Přít. dom. 1887).

Jan Herben (1857— ) narodil se 1857 v Brumovicích na jižní Moravě, jest doktorem filosofie a redaktorem „Času“ na Král. Vinohradech. Napsal Do třetího a čtvrtého pokolení (1892); Moravské obrázky (Ott. Lac. knih. nár. 1889), Slovácké děti (Kab. kn. 1890) a Na dědině (Ott. Lac. kn. nár. 1893). Také jest činným v oboru dějepisném.

František Jiří Košťál (1857—) nar. v Solnici a jest farářem ve Skuhrově u Solnice. Vyšlo od něho: Povídky a kresby ze života českého lidu, Z našich hor (dva díly), Z dějin rodného kraje (vše 1889), Páni a horáci, Za vpádů Bedřichových (1893) a j. Pokusil se také v oboru dramatickém.

Oldřich V. Seykora Kostelecký (1857—) narodil se r. 1857. v Kostelci nad Orlicí a jest členem redakce „Katolických listů“ v Praze. Náleží k nejlepším humoristům českým. Vydal tři sbírky humoresek s názvy Na ledě (1882), Ze stráně (1884) a U splavu (1885) a povídky humoristické Radošinský pantatínek ze zámku (1886) a Kandidát šílenství (1889; obě v „Přít. domov.“), Veselé povídky (Lib. 1888) a Tři povídky (1898) i spisy literárně dějepisné.

Hugo Václav Wunsch (1857— ) narodil se 1857 v Hnilci v Spišské župě; vystudovav práva, jest magistrátním sekretářem v Praze. Jest od něho Encyklopedie humoru a vtipu (10 dílův) a spisky, na spůsob spisku Nerudova „Báby a baby“ napsané: Žena desetkrát horší muže, O hubičkách, O starých mládencích a pannách, Manželství a O ženitbě a vdavkách a Prach a broky. Také jest činným v oboru literárně dějepisném.

František Ladislav Hovorka (1857—) narodil se 1857 v Březnici u Pisku, vystudoval práva a jest členem redakce „Hlasu Národa“ a knihkupcem v Praze. Přeložil román Kraszewského Podivínové (2 díly, Mat. lidu 1880). Také redigoval časopis „Ruch“ (1879) a byl činným v oboru dramatickém.

Karel Škába (1858— ) narodil se 1858 v Praze, studoval bohosloví, ale pro povídku Na cestě křížové, která vyšla od něho v „Matici lidu“, byl ze semináře vyloučen. Jest úředníkem při obci města Prahy. V „Matici lidu“ vydal i s pseudonymem „Prokop Sázavský“ povídku Na počátku velké doby. Mimo to vyšlo od něho: Masopust, Pod kamenicí, Na kordonu a j.

Vlasta Pittnerová (1858— ) narodila se v Polné a jest chotí lesního Weymelky ve Žďáře na Moravě. Napsala Na rychtě, Ze žďdrských hor, Obrázky ze žďárských hor (Mat. l. 1897), Ze stínů i jasů žití (Lib. 1897), O chudých i bohatých (Ott. Lac. kn. nár. 1898) a j.

Alojs Dostál (1858— ) narodil se r. 1858. v Kvasinách v Královéhradecku a jest farářem v Křečhoři u Neveklova. O sobě vydal tyto povídky: Láska křesťanská (1884), Útočiště (1885), Obětovaná (1885), Za svatováclavskou korunu (1886), V ratejně (1887; všechny v „Zábavné bibliotéce“), S poctivostí nejdál dojdeš (1884 v „Urbánkově knihovně pro lid“), Poslední bašta českobratrská (1884 v „Moravské bibliotéce“), Dějepisné povídky, obrazy a črty (1887 tamže), Z proudu života (1898) a j. Pro mládež jsou od něho povídky Jen poctívě, Za vlast (obě 1897) a j.

Karel V. Rais (1859 — ) kromě básní (viz na str. 59.) jest novellistou velmi oblíbeným, vyšinuv se v krátké době mezi nejpřednější. Napsal Výminkáři (1891), Horské kořeny (1882); Potměchuť (Lib. 1892), Rodiče a děti (1893), Zapadlí vlastenci (1894), Kalibův zločin, Lopota (obé 1895), Za světem (1896), Pantáta Bezoušek (1897), Půlpáni (1898) a Mezi lidmi (1898). Dříve psal i spisy pro mládež, čehož bohužel zanechal.

Bohdan Kaminský (1859— ) kromě básní (viz na str. 59.) napsal Kresby (1888), Nová prosa (1889), Různé panstvo (1891), Črty humoristické a satyrické (1892), Mecenáš (Kab. kn. 1893), Nocturno (Ott. Lac. kn. nár. 1895) a Studie a povídky (1895).

Václav Štech (1859—) narodil se 29. dub. 1859 na Kladně a jest učitelem v Žižkově. Náleží k nejlepším humoristům. Napsal Maloměstský pepř (1893), Koleje (1895) a Hloží (1896). Jest činným i v oboru dramatickém.

Josef Krušina ze Švamberka (1859—) narodil se 6. čce 1859 v Lysé nad Labem a jest učitelem v Ďáblicích u Libně. Napsal Črty (Mor. bibl. 1892) a Starým pérem (Čítárna „Švandy dudáka“ 1898). Také v oboru dramatickém jest činným.

Ignác Hořica (1859— ) narodil se 28. čce 1859 v Brně; vystudovav vojenské školy, byl důstojníkem a nyní jest členem redakce „Národních listů“ a poslancem. Zbědovaný lid český v Slezsku našel v něm upřímného přítele a obhájce, o čemž svědčí jeho spisy Pamatujte na Slezsko, Obrázky ze Slezska a Listy z Čech, obrázky z Moravy a ze Slezska. Kromě toho napsal Drobné črty a povídky vojenské (2. vyd. 1893), Kresby a příběhy (Ott. Lac. knih. nár. 1894), Z vln života (1896), Z lidské bídy (Ott. Lac. kn. nár. 1896) a j. Také přeložil z frančtiny Em. Zoly Doktor Pascal (1893), M. Prevosta Polopanny (1895) a j.

Karel Leger (1859—) kromě básní (viz na str. 59.) začal i prostomluvou psáti, napsav satyrický obrázek Emancipovaná (1898).

Augustin Eugen Mužík (1859—) kromě básní (viz na str. 59.) napsal povídky Trosky života (Modrá knih. 1894) a Skvrny i paprsky (Ott. Lac kn. nár. 1898) a přeložil z němčiny Ottona Ludwiga Mezi nebem a zemí (Svět. knih. 1898).

Josef D. Konrád (1859—) narodil se 1859 v Mnichovicích u Prahy a jest úředníkem banky „Slavie“ v Praze. Napsal Dalmatské povídky (Sal. bibl. 1889), Z bratrských vlastí (Ott. Lac. kn. 1890), Na útěku (Ott. Lac. kn. 1892), Plavecké povídky (Sal. bibl. 1892), Čím, srdce, čím jsi zhřešilo (Lib. 1892), Poslední (Mat. l. 1892), Albatros (Naše knih. 1893), U dvou kocourů (Lib. 1895), Sázavské vlny (Ott. Lac. kn. 1895), Duhové barvy (1896), Světlo a tma, Do zbraně! (obě 1897), Jan Herodes (Lib. 1897) a Pohrobkové (Ott. Lac. kn. 1898).

Viktor Kamil Jeřábek (1859 — ) narodil se v Litomyšli a jest řídícím učitelem v Pošticích u Brna. Napsal Obrazy života (1891), Nové povidky a obrázky (1894), Z minulých dob (1894), Ze světa prostých lidí (1897) a román Anna Bystřická (Přít dom. 1898).

Matěj Anastasia Šimáček (1860—) kromě básní (viz na str. 60.) napsal do „Libuše“ povídky Z opuštěných míst (1887) a U řezaček (1888), které mají látky ze života cukrovarnického, novellu Bratři (1889), román Štěstí (1891) a o sobě romány Otec (1891), Dvojí láska (1894), Duše továrny (1894) První služka (1898). S pseudonymem „Martin Havel“ vydal Ze zápisků phil. stud. Filipa Kořínka (5 sv., Kab. kn. 1892—1896). K údajům jeho životopisným buď zde dodáno, že jest i knihovníkem na Král. Vinohradech a členem České akademie.

František Xav. Svoboda (1860— ) kromě básní (viz na str. 60.) napsal povídku Probuzení (Mat. l. 1893), Mladé představy, Náladové povídky, Románové paprsky (vše 1894), Směs žertu i žalu (Lib. 1895), Drobné příhody (Mat. l. 1896), Vzrušující hlavy ženské (Ott. Lac. kn. 1897) aj. Jest i členem České akademie.

Jan Antoš (1860—) narodil se 1860 v Praze a jest úředníkem v kanceláři Ústř. Matice školské v Praze. Napsal Drobné novelly, Skizzy a studie novellistické (obé 1889) a Všední příběhy (Ott. Lac. kn. nár. 1896). Také pokusil se v oboru dramatickém.

Karel M. Čapek (1860-) narodil se 1860 v Domažlicích a jest členem redakce „České politiky“ v Praze. Napsal Povídky (1892), Nejzápadnější Slovan (Ott. Lac. kn. nár. 1893); V třetím dvoře (1895) a Nedělní povídky (1897).

Josef Paulík (1860—) narodil se 1860 ve Svojšicích v Kolínsku. Vystudoval fakultu filosofickou a jest úředníkem v Praze. Přeložil z polštiny E. Orzeszkové Bene nati (Sbor. illustr. románů 1892), Mirtala (Románová knih. Svět. 1893), Romanová (1891), Mezi sedláky a pány (189 ) a E. Kumčiče Na druhém břehu moře (1892; vše Ott. Lac. knih. nár.) a j. Také jest činným v oboru jazykovědném.

František Roháček (1860—) narodil se 1860 ve Vedrovicích u Mor. Krumlova, jest doktorem práv a zemským sekretářem v Brně. V letech 1890—1896 redigoval časopis „Niva“. Vydal Malé povídky (Mor. bibl. 1884), První hřích (1893) a Několik povídek (Ott. Lac. kn. nár. 1895).

Luděk Archleb (1860—) narodil se 1860 a jest úředníkem při dráze na Smíchově. Napsal Vojenské humoresky, obrázky, novellky a povídky (1896). Také jest činným v oboru dramatickém.

Josef Laichter (1860— ) narodil se 1860, jest doktorem práv a úředníkem v Praze. Napsal román Sychrova éra (Ott. Lac. kn. nár. 1892) a Za pravdou (1898).

František S. Procházka (1861—) kromě básní (viz na str. 60. ) přeložil M. Prévosta Julinčiny vdavky, Jul. Verne Tajemný hrad v Karpatech a j.

Jan Červenka (1861— ) kromě básní (viz na str. 61.) napsal povídky Dětské kartony (1885) a Novelly (1887) a přeložil F. Caballera Tři andělské duše a Dolores a G. A. Becquera Paprslek luny a jiné novelly.

Antonin Pikhart (1861-) kromě básní (viz na str. 61) přeložil ze španělštiny Pedra A. de Alarcona Proroctví a jiné novelly, Rafaela Altamíra Osud a Tom. Carretera Posvátný úkol (vše Lev. sv. nov.), B. P. Galdósa Nazarin (Moder. kn.), Em. Pardo-Bazánové Kanárská svatba a jiné povídky (Knih. Besed lidu 1896) román Juana Valera Doňa Luz, A. P. Valdésa Povídky o dětech, Juana Valery Zelený pták (Lev. sv. nov.), povídku D. Armanda Palacia Valdésa Idylla nemocného (Ottova Lac. kn. nár. 1898), don Diega Hurtada de Mendozy Lazarillo z Tormer (Svět. kn. 1898) a j.

Pavel Albieri (1861— ), pravým jménem Jan Mucek, narodil se r. 1861 v Jaroměři. Vystudovav vyšší reálku, oddal se spisovatelství. Nyní žije v Americe. Vyšly od něho povídky většinou rázu vojenského s těmito názvy: A temno posud… (1882 v „Ottově Lac. knih. nár.“), 1866. Vojenské novelly ze sedmidenního tažení (1882 dvě vydání rychle za sebou), 1848 až 1866. (Rakousko v Italii.) Patero vojenských novell (1881), Na kastellu (1882 v „Ottově Lac. knih. nár.“), Z českých krajů, Z Čech a pro Čechy, Z české domoviny (tři tyto svazky historických a humoristických povídek vyšly r. 1883. v Reinwartově „Sbírce zábavných spisů“, kterou redigoval), Stráž na Rýně (1884 v illustrované bibliotéce „Z našich a cizích vlastí“), 1792 — 1794. Vojenské novelly z velké doby (1884), Toleranční patent (1884 v „Matici lidu“; povídka tato byla skonfiskována) a Utíkejte, Prajzi jdou (1885 a 2. vyd. 1894), Kukské povidky (1890), V zajetí Armidy, Když jsme táhli na Paříž (1891), Povídky patera Cyrina, Z různého šiku (obé 1892), Pod kolem (před tim vydáno r. 1890 v Americe), Nevěsta za 50 dollarů (1897), Z amerických toulek (Ott. Lac. kn. 1898). Z angličtiny přeložil román Gunterův Ďáblovo plémě (1894).

Václav Řezníček (1861— ) narodil se r. 1861. ve vsi Skaličce na Náchodsku, jest doktorem filosofie a úředníkem při Českém museu v Praze. Vyšly od něho povídky s těmito názvy: Léta spásy (1882), Na stará kolena, Z podhorských tradic, U českého lva (vše 1883), Po velké události, Za utrpení předků (v „Matici lidu“), Vesnické povídky (vše 1884), V dusném vzduchu, Z různých časů, Pod praporem naděje (vše 1885), Národní beseda (1886), Pro lepší budoucích, Za květu mladosti (obé 1887), Zámecké novelky (1891), Na ostatním penízi, Pod prameny sázavskými (obé 1892), Krví a železem (1893) a j. Od r. 1892. vydává sbírku povídek s názvem Modrá knihovna a píše také povídky pro mládež. Jest činným i v oboru dějepisném.

Jiří Guth (1861-) narodil se 1861 v Heřm. Městci; vystudovav universitu v Praze a Ženevě, stal se doktorem filosofie, byl vychovatelem v rodině hraběcí a nyní jest professorem gymnasijním v Praze. Přeložil z Lotiho Rybář islandský, Kniha o soucitu a smrti a Můj bratr Yves, z Theurieta Podzimní láska, z Verne Klaudius Bomharnak, z Bourgeta Z velkého světa, ze Zoly Paříž a j. Jest činným i v oboru zeměpisném cestopisy svými.

Jan J. Langner (1861—) narodil se 1861 v Králové Dvoře n. L. a jest redaktorem „Plzeňských listů“ v Plzni. Napsal povídku O Dru Václavu Hanušovi (1890) a přeložil z polštiny Bol. Prusa Palác a sbořenina (Ott. Lac. kn. nár. 1895), H. Sienkiewícze Pojďme za nimi (Lev. sv. nov. 1895) a Quo vadis (Přít dom. 1898), E. Orzeszkové Podivín (Lev. sv. nov. 1896) a j. Také jest činným v oboru dějepisném.

Gabriela Preissová (1862— ) narodila se 1862 v Kutné Hoře a žije v Praze. Napsala Obrázky ze Slovácka (3 sv., Mat. l.), Ideály (1889), Črty ze Slovácka (1890), Povídky (Kab. kn. 1890), Z mého alba (Mor. bibl. 1890), Nové obrázky a črty (1893), Korutanské povídky (Sal. bibl. 1895), Obrázky bez rámů (Ott. Lac. kn. nár. 1896) a Když hvězdy padaly (Kab. knih. 1898). Jest činnou také v oboru dramatickém.

Bohumil Brodský (1862— ), pravým jménem Boh. Zahradník, narodil se 21. srp. 1862 v Hostačově u Čáslavi a jest farářem v Ouběnicích u Votic. Napsal povídky Bouře na horách (1885), Pomsta Lollardů (1886), Tři povidky (1887), Dvě povídky (Mor. bibl.), Z našeho kraje, Číslo 1452, Husitské obrázky, Obrázky z vojny, Ze zručských matrik, Hlasatelé svobody, Pan poslanec, Příslušníci, Z vesnic a samot a j. Nejnověji vydal román Odumřelá ratolest (1898).

Růžena Jesenská (1863—) kromě básní (viz na str. 61.) napsala dospívajícím dívkám povídku Jarmila (1894).

Božena Viková-Kunětická (1863— ) narodila se 1863 v Pardubicích a jest chotí Josefa Vika, úředníka při cukrovaru v Uhříněvsi. Napsala Povídky (Mat. l. 1887), Drobné povídky (Lib. 1888), Čtyři povídky (Kab. kn. 1890), Justýna Holdanová (Kab. knih. 1892), Po svatbě (1892), Nové povídky (Lib. 1893), Vdova po chirurgovi (1893), Idyllky (Kab. knih. 1894) a romány Minulost (1895) či Medřická (1897). Jest činnou i v oboru dramatickém.

Vilém Mrštík (1863—) narodil se 1863 v Jimramově na Moravě a žije v Divákách, zaměstnávaje se toliko spisovatelstvím. Napsal román Santa Lucia (Mat. l.), Stíny (Ott. Lac. kn. nár.; obé 1893), Obrázky (Kab. kn. 1894) a román Pohádka máje (1897) a přeložil z ruštiny L. N. Tolstoje román Vojna a mír (1890) a Vláda tmy (1891), F. M. Dostojevského Uražení a ponížení (1888), A. Michajlova Zlatem a mlatem, J. A. Lejkina Kousek chleba (1888) a Humoresky (Knih. Bes. l. 1896), J. N. Potapenka román Láska (1894), Spisy Aleksěje Feoflaktoviče Pisemského (1894 — 1898, jest zde také román Rozbouřené moře), Vsevoloda Garšina Povídky (2 sv., Mat. l. 1896 a 1898) a Černý květ a jiné novelly (Lev. sv. nov. 1896), A. S. Puškina Piková dáma (Lev. sv. nov. 1897) a j., z polštiny V. Gomulického Poslední soud (1890) a z vlaštiny C. Mendesa Silhouetty. S bratrem Alojsem Mrštíkem napsal Bavlnkovy ženy a jiné povídky (Ott. Lac. kn. nár. 1897). Také v oboru dramatickém jest činným.

Josef Merhaut (1863 — ) narodil se 1863 na Zbirově a jest členem redakce „Moravské orlice“ v Brně. Napsal Povídky (1891), Had a jiné povídky (1893) a Černá pole (Ott. Lac. kn. nár. 1897).

Josef Václav Bohuslav (1863— ) narodil se r. 1863. v Radenicích u Nymburka, jest doktorem práv a advokátem v Praze. Napsal sbirku povídek Na cestách životem (2 části r. 1883. a 1886) a jest činným v oboru právnickém.

Josef Braun (1864—1891) narodil se 11. čce 1864 v Kutné Hoře a byl učitelem v Buštěhradě. Rozstonav se odešel do Kutné Hory, kde zemřel 28. srp. 1891. Náleží k nejlepším pěstitelům povídky dějepisné. Napsal Čtvero obrázků starohorských a Z pamětí krevních písařů (obé 1886), Paní Sibilla (Mor. bibl. 1889), Zašlými věky (Ottova Lac. knih. 1890), Chudý bohatec (Mor. bibl. 1891), Mezi vyhnanci (Lib. 1891), Z dob poddanství (1893), Ze zlatých a dobrých časů (Kab. kn. 1893) a Dvě historické povídky (Lib. 1894). Také vyšla od něho pro mládež povídka Pro Boha i vlast (1887), Hořanští synové (1893 a podruhé 1895) a Vítův robenec (1894). Také byl činným v oboru literárně dějepisném.

Josef K. Šlejhar (1864— ) narodil se 17. říj. 1864 v Staré Pace, vystudovav techniku, byl úředníkem v cukrovaru, ale nyní jest hospodářem na statku v Dolní Kalné. Napsal Florian Bílek, mlynář z Myšic (Přít. dom. 1885), Kuře melancholik (1889), Dojmy z přírody a společnosti (1894), Co život opomíjí (1895) Oba (Přít. dom. 1895) a Zátiší (1898).

Rudolf Jaroslav Kronbauer (1864— ) narodil se 1864 v Lichocevsi, vystudoval práva a jest členem redakce „Hlasu národa“ v Praze. Vydal Z posledních stanic (2 díly, 1889 a 1890), Alma (1890), Ze světa pro svět (Lib. 1894), Na pranýři (1898) a pro mládež Světlo v temnotách duševních (1895). Též jest od něho Naše jubilejní výstava (1891).

Gustav Narcis Mayerhoffer (1865— ) narodil se 1865 v Chrudimi a jest úředníkem v kanceláři Ústřední Matice školské v Praze. Napsal Z pevnosti a Za hradbami, přeložil z maďarštiny M. Jokaie Včera a dnes, Zlatá maska, Klub zamilovaných bláznů, Bezejmenný zámek, Sandora Brodyho Slečna don Quixote, Žena s dvěma dušemi (1898), Sněženka (Svět. knih. 1898) a j.

František Hejda (1865—) narodil se 1865 v Ml. Boleslavi a jest spisovatelem v Praze. Napsal Karikatury (1898).

Karel Švanda ze Semčic (1867 — ) narodil se 12. září 1867 ve Vršovicích u Prahy jakožto syn divadelního ředitele Pavla Švandy ze Semčic a herecky Elišky Peškové, jest doktorem práv a úředníkem při zemském výboru v Praze.[2] Napsal Fantastické povídky (1892) a Bizzarní povídky (1896). Také přeložil Artura Schnitzlera Anatol (1898).

Gustav Jaroš (1867 — ) kromě básně (viz na str 62.) napsal povídku Publikáni a hříšníci (1891).

Karel Mašek (1867— ) kromě básní (viz na str. 62.) napsal Domky z karet (1896).

Emanuel rytíř z Čenkova (1868— ) kromě básní (viz na str. 63.) přeložil z frančtiny Jeana Richepiua Bizarrní smrti (2 sv., Lev sv. nov.), M. Prevosta Polonevinné (Vzděl. bibl. 1895), román Vikt. Huga Bídníci (1893) a j.

Otakar Auředníček (1868—) kromě básní (viz na str. 63.) napsal Malířské novelly (1892), Pseudokontesy a jiné novelly (1894) a Intimní dramata (1895), přeložil z vlaštiny C. Mendésa Láska, jež slzí a se směje, z frančtiny E. Zoly Dílo, J. Brète Můj strýc a můj farář a j.

Václav Hladík (1868—) narodil se 1868 v Praze a jest členem redakce „České politiky“. Napsal Z lepší společnosti (1892), Z pražského ovzduší (Ott. Lac. kn. nár. 1894), Třetí láska (1895) a j. Přeložil Alf. Daudeta Lydiin hřích, G. de Maupassanta Miláček, J. Ohneta V záři milionů a j. Jest činným i v oboru dramatickém.

Karel Kamínek (1868- ) narodil se 3. listopadu 1868 v Praze a jest úředníkem při magistrátě v Praze. Vydal román Hřích (1895), povidku Dies irae (1897) a Dissonance (1898) a přeložil román Stanislava Przybyszewského Cestou (Vzděl. bibl. 1898).

V. P. Trnavský (1868 — ), pravým jménem Václav Plaček, narodil se 26. list. 1868 v Pacově a jest doktorem lékařství v Lukavci u Pacova. Napsal romány Evin hřích (1894) a Sestry (1897) a Tři povídky (Přít. dom. 1895).

Růžena Svobodová (1868 — ) narodila se 1868 a jest chotí spisovatele Frant. Xav. Svobody. Napsala Na písčité půdě (Lib. 1895), Přetížený klas (1895), Ztroskotáno (Kab. kn. 1896), Povídky (Lib. 1897) a V odlehlé dědině (1898).

Josef Vejvara (1869— ) narodil se 1. prosince 1869 v Semilech a jest členem redakce „Národních listů“ v Praze. Napsal Život utrpením (Mor. knih. 1892) a Opuštění lidé (Modrá knih. 1893).

Jiří Karásek (1871— ) kromě básní (viz na str. 63.) napsal romány Bezcestí (1893), Stojaté vody (1895) a Mimo život (1897).

Jan Osten (1871— ), pravým jménem Jan Ohrenstein, narodil se 23. bř. 1871 v Zdislavicich u Vlašimi a jest poštovním úředníkem v Praze. Napsal Drobné črty (Mor. bibl. 1895), Páni a sprosťáci (Přít. dom. 1896), Kancelářské obrázky (1897) a Na venku (1898) a přeložil J. H. Mackaye Lidé manželství (1898).

Karel Červinka (1872— ) kromě básní (viz na str. 64.) napsal Zhaslé oči a několik jiných drobných studií prózou (1895).

Z překladatelů buďte zde připomenuti ještě Hugo Kosterka (od r. 1897. vycházejí v jeho překlade Emilie Flygare-Carlenové Romány a novelly), V. Patejdl (L. Wallaceho román z dob Kristových Ben-Bur 1898) a K. Štěpánek, jejichž údaje životopisné jsou pisateli těchto řádků neznámy.

Také buď zde dodatečně uvedeno, že r. 1898. začala vycházeti „Vilímkova knihovna“, vzniklá tím, že sloučeny jsou v jedno tři belletristické sbírky, totiž „Knihovna rodinná“, „Knihovna románů cizojazyčných“ a „Moderní knihy“ (viz na str. 66. a 67.), které tedy přestaly vycházeti.


  1. Na náhrobní desce jest omylem vyryt rok úmrtí jeho 1881.
  2. Před tím byl v odboru censurním při policejnim ředitelství, a jeho rukou prošly bez konfiskace Čechovy „Písně otroka“.