Přeskočit na obsah

Přehled dějin literatury řecké/Provozování her divadelních

Přidat odkazy
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přehled dějin literatury řecké
Gabriel Šuran
Divadlo athenské Provozování her divadelních Části tragedie
Údaje o textu
Titulek: Provozování her divadelních
Autor: Gabriel Šuran
Zdroj: ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

§ 21. Provozování her divadelních.

1. Původ her divadelních z kultu Dionysova dokazuje i to, že provozovány byly pouze o slavnostech Dionysových. Svátků těch vůbec bylo do roka čtvero:

  1. Venkovské nebo malé Dionysie (Διονύσια τὰ κατ᾿ ἀγρούς, τὰ μικρά), slavnost to konaná po vsích v zimě, v měsíci poseideonu (prosinec — leden).[1]
  2. Λήναια (n. Διονύσια ἐπὶ Ληναίῳ) slavila se v měsíci gamelionu (leden — únor) na počest Dionysa zvaného Λήναιος, t. j. Ochránce lisování vína (ἡ ληνός = vinný lis).
  3. Ἀνθεστήρια, slavnost květinová, oslavující ke konci února (v měs. anthesterionu) příchod Dionysa do města, t. j. jarní procitnutí přírody.
  4. Městské Dionysie (τὰ ἐν ἄστει Διονύσια, τὰ ἀστικά, Διονύσια τὰ μεγάλα) v druhé polovici března (v elafebolionu), nejskvělejší to slavnost Dionysova. K ní přicházelo do Athen mnoho cizinců; zvláště spojenci přijížděli platit poplatek.

Ale hrálo se toliko o třech svátcích. O velikých Dionysiích hrály se výhradně kusy nové, a to po tři dni každodenně dopoledne tři tragedie a satyrské dráma, odpoledne komedie; o Lenaiích kusy nové i staré; komedie měla v nich první místo; o malých Dionysiích hrály se po venkově kusy v Athenách už obehrané.

2. Provozování kusů bylo věcí státní. Pročež básník, chtě skladby své provozovati (διδάσκειν δρᾶμα), obrátil se k archontovi (ο velikých Dionysiích k archontu eponymovi a o Lenaiích k basileovi) a žádal na něm choru (χορὸν αἰτεῖν). Povolil-li mu archon sbor (χορὸν διδόναι), odkázal ho k některému bohatému občanu (χορηγός), který svým nákladem chor vybral, dal vycvičiti a slušně vypraviti. (Byla to λειτουργία zvaná χορηγία. Mimo chor občan musil zjednati i hudebníky, již bývali dva: flétnista řídil pohyby pochodové a zpěvy sborové, kitharista byl pro monodie.

3. Herce poskytl a platil stát. I ženské úlohy hráli muži. Herci měli drahocenná roucha. Postavu zvyšoval κόθορνος a ὄγκος (viz § 16. 2). Tvář se pokrývala škraboškou (πρόσωπον). Mimo herce vystupovaly němé osoby (κῶφα πρόσωπα, naši statisté) a družina (θεράποντες, δορυφόροι).

4. Sbor vcházel do orchestry a tam stál sestaven jsa ve čtverohran tak, že členové jeho (χορευταί) stáli buď po 3 vedle sebe v 5 řadách za sebou (κατὰ ζυγά), buď naopak po 5 ve 3 řadách (κατὰ στοίκους). Uprostřed první řady stál náčelník (κορυφαῖος). Choreuté stojící od něho na pravo i na levo sluli παραστάται a byli ve sboru patnáctičlenném vůdci polosborů.

Rozestupoval se pak sbor za hry, aby nepřekážel divákům, na dvě proti sobě stojící oddělení (ἀντιπρόσωποι) a v tomto postavení zpíval pravidlem στάσιμα ve strofu a antistrofu rozdělená.

5. Písně čistě lyrické (στάσιμα a πάροδος) byly zpívány za průvodu flétny a provázeny rhytmickými pohyby, tancem (ὄρχησις). Anapaesty (∪∪—́), dochmie (∪—́—́∪—) ve zpěvích ἀπὸ σκηνῆς i v kommech a spojená s nimi metra lyrická i jambické trimetry nebyly zpívány, nýbrž recitovány s průvodern flétny. Trimetry jambické ve vlastním dialogu byly přednášeny bez průvodu hudebního.

6. Provozování dramat bylo zároveň zápasem (ἀγών) obyčejně tří básníků. Rozhodovalo pět soudců zvláštních, odkud pořekadlo ἐν πέντε κριτῶν γούνασι κεῖται. Básník, jehož kus soudcové uznali za nejlepší, dostal od archonta před tváří celého divadla věnec břečtanový. Téže ceny dostalo se vítěznému choregovi a protagonistovi, jehož hra byla nejlepší.[2]

Všichni básníci, kteří se účastnili závodu, dostali mzdu (μισθός), jejíž výška řídila se místem, na kterém kus byl jmenován. Také herci byli placeni. Choregům bylo zase dovoleno, na památku svého vítězství věnovati Dionysovi desku s věnovacím nápisem. O rozdělení cen sepsala se listina (διδασκαλία), která se uložila do státního archivu. Aristoteles prvý sebral tyto památky a vydal je ve dvou spisech: Νῖκαι Διονυσιακαὶ ἀστυκαί καὶ Ληναϊκαί a Διδασκαλίαι. Tyto spisy se nám sice nezachovaly, ale za to našly se v posledních dobách dosti četné zbytky desk a zápisů věnovacích.

  1. ↑ Rok attický počinal se prostřed léta, prvým novoluním po letním slunovratu, tedy asi v polovici července. Měl 12 měsíců o 30 a 29. dnech, tedy celkem 354 dni. Jména měsíců byla: ἑκατομβαιών (VII—VIII), μεταγειτνιών (VIII—IX), βοηδρομιών (IX—X), πυανεψιών (X—XI), μαιμακτηριών (XI—XII), ποσειδεών (XII—I), γαμηλιών (I—II), ἀνθεστηριών (II—III), ἐλαφηβολιών (III—IV), μουνυχιών (IV—V), θαργηλιών (V—VI), σκιροφοριών (VI—VII).
  2. ↑ Od tohoto zápasu zváni herci také ἀγωνισταί: prvý πρωταγωνιστής, druhý δευτεραγωνιστής, třetí τριταγωνιστής.
Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Přehled_dějin_literatury_řecké/Provozování_her_divadelních&oldid=284694“