Přehled dějin literatury řecké/Jiní dějepisci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Jiní dějepisci
Autor: Gabriel Šuran
Zdroj: ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

§ 27. Jiní dějepisci.

Vedle tří největších dějepisců, jichž díla dosud se zachovala, známe dle jména i jiné slavné historiky, jejichž spisy se nám však nedochovaly. Z nich jsou nejdůležitější tito:

1. Ktesias (Κτησίας) z Knida v Karii dostal se do zajetí perského a strávil jako lékař 17 let v říši Perské. Za bitvy u Kunax byl v družině Artaxerxově a léčil krále, když byl poraněn od Kyra. Později býval od krále posílán jako důvěrník jeho k Euagorovi a Kononovi. Když r. 398 přišel opět do svého rodiště, nevrátil se více do Persie. Své bohaté vědomosti o orientu, kterých nabyl jednak pobytem na dvoře perském, jednak studiem domácích pramenů, uložil do svých Perských a Indických dějin (Περσικά, Ἰνδικά). Rád polemisoval v nich s Herodotem, nazývaje ho lhářem a báchorkářem, ač se mu hodnověrností nemohl nikterak vyrovnati. Ze spisů jeho zachovaly se výtahy Fotiovy a četné zlomky.

2. Filistos pocházel ze Syrakus. Mládí jeho spadá do peloponneské války. Byl horlivým přívržencem obou Dionysiů a protivníkem Platonovým, jehož vlivu se bál. Padl v bojích mezi Dionysiem ml. a Dionem. Sepsal dějiny Sicilské (Σικελικά) od nejstarších dob do Dionysia mladšího (367—357). Komposicí i slohem napodobil Thukydida.

3. Eforos z aiolské Kymy, váhavý žák Isokratův, byl prvý dějepisec řecký, který sepsal všeobecné dějiny Ἱστορίαι zvané od tažení Herakloviců (okolo r. 1100) do obleženi Perintha od Filippa (340). Báje sice zavrhoval, ale sám jich užíval, vykládaje je racionalisticky. Dílo jeho těšilo se za starověku veliké vážnosti a oblibě.

4. Theopompos (Θεόπομπος) narodil se okolo r. 380 př. Kr. na Chiu. Byl také žákem Isokratovým, ale nadanějším než Eforos. S oblibou pěstoval slavnostní řeči. Později věnoval se dějepisectví. Složil dvě díla:

  1. Ἑλληνικά byla pokračováním díla Thukydidova, líčíce události řecké od r. 410 do r. 394, čili po bitvu u Knida.
  2. Φιλιππικά líčila sice hlavně vládu Filippa makedonského, ale v četných a rozsáhlých episodách vypravovány byly dějiny tehdejší doby vůbec.

Ač díla tato nebyla prosta vad — Theopompovi vytýká se přílišná rhetorika, strannickost a neznalost válečnictví — patřila přece k nejznamenitějším dějepisným dílům řeckým. Pompeius Trogus, vrstevník Liviův, zpracoval Φιλιππικά latinsky pod názvem »Historiae Philippicae« a jakýsi Justinus (ok. roku 150—200 po Kr.) učinil z nich výtah.[1]

  1. Srv. Šuranův Přehled literatury římské, vyd. 2., str. 63.