Přehled dějin literatury řecké/Homerská otázka

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Obsah Odysseie	Homerská otázka	Rozšíření básní Homerových

Údaje o textu
Titulek:	Homerská otázka
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 5. Homerská otázka^[1]

1. Starověk považoval téměř bez odporu Iliadu a Odysseii za dílo jednoho básníka, Homera. Ale všechny zprávy o jeho osobě, rodišti i době jsou nejisty.

Co se osoby jeho týče, staří bájili, že byl slepý a že od něho pochází rod Homeroviců. Zemřel brý na Kykladském ostrově Iu (j. Naxu) utrápiv se, že nemohl rozřešiti jakousi hádanku.

Co se rodiště Homerova týče, sedm měst závodilo o slávu zváti Homera spoluobčanem svým, jak to vysvítá z epigramu:

Ἑπτὰ πόλεις διερίζουοιν περὶ ῥίζαν Ὁμήρου
Σμύρνα, Ῥόδος, Κολοφών, Σαλαμίς, Χίος, Ἄργος, Ἀθῆναι.

Ale i Ithaka, Pylos a jiná města prohlašovala, že jsou rodištěm Homerovým.^[2]

I co se týče doby, v níž žil, jsou zprávy sporny. Kdežto jej někteří považovali za souvěkého svědka trojské války (1193—1183), míní Herodotos ve svém dějepise,^[3] že Homeros i Hesiodos žili jen o 400 let před ním, tedy okolo r. 850. Zprávy ty rozcházejí se tedy o 400 let.

2. Za doby alexandrijské (323—30 př. Kr.) vyskytli se sice grammatikové, zvaní οἱ χωρίζοντες, kteří tvrdili, že Odysseia nepochází od Homera. Vycházeli od neshod mezi Iliadou a Odysseií a zvláště na to poukazovali, že manželka Hefaistova v Iliadě (Σ 382) jmenuje se Charis, v Odysseii (θ 267) Afrodite. Ale autorita slavného kritika Aristarcha (ok. 155 př. Kr.) podržela vrch. Ten tvrdil, že obě básně pocházejí od básníka téhož, míně, že Iliadu složil básník za mlada, Odysseii ve stáří.

3. V předešlém století byli to Angličané, kteří prví vystoupili s novým míněním o básních Homerových. Tak Blackwell už r. 1735 mínil, že Homeros nebyl umělým básníkem, než prostonárodním, a Wood vyslovil už r. 1769 poprvé mínění, že Homeros složil své básně bez pomoci písma. Co tito muži spíše tušili, to dokazoval Bedřich August Wolf ve spise roku 1795 vydaném: Prolegomena ad Homerum. V tomto spise Wolf z neshod a hrubých nedostatků komposice dovozuje, že ani jedno ani druhé epos není dílem jediného básníka, nýbrž několika pěvců, jejichž zpěvy byly sloučeny ve dva celky teprva mnoho století později od nepatrných lidi — pořadatelů Peisistratových.

Mezi přívrženci Wolfovými nejdůsledněji si vedl Karel Lachmann. Došed přesvědčení, že prostonárodní epická poesie vykazuje se jen jednotlivými kratšími písněmi, pokusil se vybrati z Iliady osmnáct písni (Liedertheorie).

4. Ale badáním nejnovějším dospělo se asi k těmto výsledkům:

1. Ilias i Odysseia spočívají na národních pověstech a písních aiolských pěvců, jejichž látkou byly boje Achaiů v Asii s dřívějšími pány země a smělé skutky Aiolů a Ionů na moři. Již v těchto pověstech a písních nový básník Homeros shledal postavy hlavních reků Agamemnona, Achilla, Nestora, Odyssea přesně vyznačeny.
2. Látka Iliady a Odysseie byla jistě spracována mnohými básníky, ale myšlenka, učiniti spor mezi Achillem a Agamemnonem v celém průběhu střediskem básně, vznikla ve hlavě jediného, skvěle nadaného básníka. Také myšlenka, dle které Odysseus vypravuje o svých bludných cestách na ostrově Faiaků a potom vrátiv se domů záletníky manželky své pobije, pošla od muže jediného.
3. Odysseia je mladší Iliady. To na jisto dokazují napodobeniny v Odysseii, pokročilejší kultura a ušlechtilejší názory náboženské i mravní. Ale ani tradice, ani všeobecná shoda v řeči a v umění nemůže na jisto postaviti, že složil obě básně týž básník.

4. K původní Iliadě, která byla mnohem menšího rozsahu než nynější, přibyly znenáhla nejen mnohé menší vložky, přechod sjednávající, nýbrž i celé zpěvy, jako zpěvy Β—Η, které obsahují celý den bitevní Achaiům příznivý, kusá bitva (Θ), poselství Agamemnonovo k Achillovi (Ι), Doloneia (Κ), kutí zbroje (Σ 369 n.), hry pohřební (Φ 257 n.), vydání mrtvoly Hektorovy Priamovi (Ω) a lodní seznam (Β 484 n.).

   Přídavky ty nepocházeji od jednoho básníka, nýbrž od několika druhů homerského zpěváckého společenstva. K tomu poukazuje veliká různost zpracování. Tak je na př. suché vypočítávání lodí (Β) daleko vzdáleno mistrného umění, jež se jeví v popisu štítu Achillova.

5. Odysseia byla už od počátku jednotnější a doznala tedy méně přídavků. Ale i zde jsou některé. Tak celá Telemachie (α 88 — ε 28) pochází od ruky cizí. Mimo to pozdější básníci přičinili ke starému návratu (νόστος) mladší (κ μ), opakovali v nových variacích staré motivy (na př. ten, že zpupní ženichové hodí po Odysseovi kostí a podnoží) a dle starší nekyie přibásnili druhou v poslednim zpěvu (ω, 1—202).
6. Obě básně vznikly mezi r. 900—700. Po této době vloženy do nich jen malé vložky, ale žádné celé zpěvy. Celkem lze tedy přisvědčiti Herodotovi, který mínil, že Homeros žil 400 let před ním, t. j. okolo r. 850 př. Kr.
7. Řeč, v jaké se nám homerské básně zachovaly, má ráz ionského nářečí. Ale čilý život digammatu, jež Homeros ještě vyslovoval, vede nás k tomu, hledati rodiště jeho na rozhraní mezi Ionií a Aiolidou. Zvláště poukázati lze na Smyrnu, v niž sídlili Aiolové, která se však později přidružila ke spolku měst ionských.

---

1. Srv. důkladný článek Josefa Krále: »O původě básní Homerových II.« ve Slovesnosti str. 347—353.
2. Srv. Cicero pro Archia poëta 19. Homerum Colophonii civem esse dicunt suum, Chii suum vindicant, Salaminii repetunt, Smyrnaei vero suum esse confirmant itaque etiam delubrum eius (svatyni ) in oppido dedicaverunt; permulti alii praeterea pugnant inter se atque contendunt.
3. II., 53. Ἡσίοδον γὰρ καὶ Ὅμηρον ἡλικίην τετρακοσίσισι ἔτεσι δοκέω μευ πρεσβυτέρους γενέσθαι καὶ οὐ πλείοσιν.