Před popravou vraha Bažanta

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Před popravou vraha Bažanta
Autor: Konstantin Sejk (jako —jk.)
Zdroj: Národní politika, roč. 45, č. 176, s. 7
Vydáno: 28.06.1927
Licence: PD old 70
Související: Trojnásobný vrah Bažant popraven

Jak jsme oznámili již ve včerejším odpoledníku, dojde dnes v úterý ve věznici krajského soudu v Kutné Hoře k popravě 34letého Jindřicha Bažanta, rozeného z Pardubic, jenž do kriminální kroniky se zapsal dvěma vraždami dokonanými a jednou nedokonanou, spáchanými vesměs na mladých děvčatech, jež podlehla jeho svodům. Výkon trestu smrti v tomto případě znamená, že Bažant, jehož loňský proces v Kutné Hoře vyvolal pochopitelnou sensaci, nebyl soudem doporučen k milosti a že president republiky potvrdil spravedlivý ortel, jejž nad bezcitným zlosynem vyřkli soudci z lidu. Rozhodnutí preasidentovo bylo sděleno odsouzenci včera o 10. hod. dopol. a dnes o 7. hodině ranní přikročí kat k provedení rozsudku.

Bažantovy zločiny.

Bestiální provinění Jindřicha Bažanta, rozeného 10. února 1893 v Pardubicích, svobodného, povoláním obchodního příručího, obšírně vylíčil žalobní spis, projednávaný 7. října loňského roku před porotou kutnohorskou a znějící 1. na zločin dvojnásobné vraždy dle § 278 uh. tr. zák. č. V. z r. 1878, 2. na zločin nedokonané úkladné vraždy dle §§ 8, 134, 135 tr. zák., 3. na přestupek dle § 38 zbrojního patentu, 4. přestupek proti bezpečnosti těla dle § 431 tr. z., 5. na přestupek falešného hlášení dle § 320 tr. zákona.

Vražedné děje odehrály se v podstatě takto:

Jak byl vrah dopaden a usvědčen.

19. září 1925 zadržen byl detektivy v pražské Staroměstské pasáži muž bez dokladů, který vydával se za Jaroslava Hegra z Mor. Ostravy a u něhož kromě hotových 1000 Kč a nabitého browningu s 19 záložními náboji nalezeno bylo několik různých ženských klenotů a dva lístky z úschovny Wilsonova nádraží na koš, jejž domnělý Heger dle vlastního tvrzení na nádraží byl ukradl. V koši, jenž byl ihned vyzvednut a na němž byla adresa Josefa Šafaříka ve Hrádku u Bohdanče, uloženo bylo ženské prádlo, různé potřeby a dopis bez adresy, psaný na „Pepu“ v němž „Jindra a Máňa“ oznamovaly, že „jedou na černo“ přes hranice, aby jich nečekal, že se již nevrátí. Vina toho spadá prý na rodiče obou stran, protože nechtěli prý Jindrovi a Máně dáti povolení k sňatku.

Dotazem u četnictva v Bohdanči zjištěno, že běží o Jindřicha Bažanta a Marii Šafaříkovou, dceru rolníka z Hrádku, kteří 18. srpna 1925 odjeli ná kolech z domova, ze Slovenska poslali mu pohlednice a od 4. září 1925 byli nezvěstni. Poněvadž byla v baťochu nalezena m. j. také zakrvácená blůza ze stanového plátna a v koši dámský kostým se zřejmými stopami krve, vzniklo podezření, že zatčený Jar. Heger jest Jindřich Bažant, stíhaný pro pokus úkladné vraždy, spáchané na Boženě Říhové z Kolny. A skutečně také, když detektiv Landa, jenž zatčeného předváděl, při vstupu do cely zavolal „Bažant!“, seskočil domnělý Heger s postele a postavil se zpříma. Uvědomiv si, že se prozradil, přiklopil sice oči, přes to však na dotaz detektivův doznal, že se jmenuje Bažant.

Bažant původně před vyšetřujícím úředníkem odpíral na otázky jakoukoli odpověď, později stavěl se choromyslným, nakonec však se přiznal.

Pokud se tkne

Marie Šafaříkové,

vykládal, že se s ní seznámil v r. 1923 a že s děvčetem, které jako jeho sestřenice bylo zprvu u Bažantů v domácnosti, po půldruhém roce měl důvěrné styky. Od prázdnin 1924, kdy byla u rodičů doma, Bažant za ní denně dojížděl, ač ani rodiče jeho, ani rodiče Šafaříkové této známosti nepřáli. Kromě Šafaříkové měl Bažant od r. 1922 známost s Josefou Pavelkovou, prodavačkou u jeho otce, s níž se rovněž stýkal důvěrně. Šafaříkovou měl prý rád upřímně, jako budoucí svoji ženu, Pavelkovou pouze láskou přátelskou. Také s Boženou Říhovou, která u rodičů jeho sloužila, měl Bažant důvěrnou známost. K roztržce došlo, když mu vyčetla, že má na svědomí její chorobu a když na něho podala u krajského soudu v Chrudimi žalobu na náhradu 7500 Kč, ježto prý peníze ty nemohl hned složit. Když Bažant od svého advokáta zvěděl, že sporu s Říhovou nevyhraje, a když i Pavelková a Šafaříková naléhaly na uzavření slibovaného jim sňatku, rozhodl se Bažant rozřešiti milostné své románky násilným odklizením nepohodlných milenek.

Jeho obětí stala se nejprve Máňa Šafaříková. Předstíraje děvčeti odhodlání ke společné sebevraždě, vypravil se s ní z Pardubic přes Opavu, Těšín a Žilinu do Trenčanských Teplic, odkud zároveň poslal Josefě Pavelkové do Pardubic dopis „poste restante“, dle něhož měla ho tato očekávati 7. září na nádraží v Trenč. Teplicích. Současně jí popsal cestu z Něm. Brodu do Trenč. Teplic. Se Šafaříkovou odjel 2. září na Štrbu, kde několik dní vyplnili výlety a poněvadž měl Pavelkovou objednánu na druhý den do Trenč. Teplic, provedl svůj vražedný plán ještě večer toho dne. Zastřelil Šafaříkovou několika náboji browningu, vypálenými u hlavy a svléknuv mrtvolu, polil ji lihem, který zapálil, načež zakryl oběť své zvrhlosti 80 kg těžkým balvanem a třemi jinými velkými kameny.

Zavražděni Josefy Pavelkové.

Druhá dívčí oběť zlosynova, kterou nazítří čekal obdobný osud, nastoupila do závodu otce Bažantova o prázdninách 1922 jako praktikantka a učila se tam až do 1. září 1925. Jindřich Bažant udržoval v oné době důvěrný poměr s její sestrou Marií Pavelkovou, kterou odměňoval různým zbožím. Když s ní již nechtěl nic míti, nabrala si Marie Pavelková v závodě zboží, jehož nezaplatila a jako cenu za toto zboží nabídla Bažantovi svoji sestru Josefu, kterou patrně už na vše připravila, neboť Pepička byla mladému Bažantovi asi po půldruhém roce služby po vůli. Od té doby — bylo to na jaře 1924 — Bažant ve svých stycích pokračoval. Aby odchod Pavelkové z domu rodičů nebyl nápadným, ujednal s ní, že Pavelková řekne doma, že má nastoupiti místo v Něm. Brodě a že 1. září 1925 po vystoupení ze závodu Bažantových odjede z domova. Na cestu na Slovensko dal prý Bažant Pavelkové, která byla těhotná, 300 Kč.

Zastihnuv ji 7. září 1925 skutečně na trenčansko-teplickém nádraží, kde si Pavelková po obědě na nádraží vyzvedla koš se šatstvem a prádlem, vydal se s děvčetem do Trenčína, sděliv mu, že Šafaříková je mrtva, ubytoval se s Pavelkovou v hotelu, kde se zapsal jako „Jindřich Bažant s manželkou“. Po dvoudenním pobytu vypravili se na výlet k Váhu, kde Bažant Pavelkové se zbavil právě tak, jako Šafaříkové. Aby mrtvola její nebyla nalezena, jelikož by její těhotenství a tím také pohnutka vraždy vyšly najevo, zohavil jí obličej a hodil mrtvolu do Váhu, odkud teprve po roce byla rybáři na mělčině vylovena. A aby ani velikost náboje neprozradila, že Pavelková byla zastřelena touž zbraní jako Šafaříková, zastřelil ji revolverem ráže 7.65 mm, kdežto Šafaříkovou sprovodil se světa revolverem ráže 6.35 mm; mělť s sebou revolvery dva, z nichž teden po usmrcení Pavelkové asi zahodil, kdežto druhý — značky OWA ráže 6.35 mm — jímž chtěl i Říhovou zastřeliti, byl u něho nalezen.

Vražedný útok na Říhovou

Po odklizení obou zmíněných milenek zbývala zlosynovi ještě jedna „láska“: služka Říhová. S Boženou Říhovou z Kalné, která v domácnosti Bažantových sloužila od podzimku 1923 do července 1924, zapředl důvěrné styky brzy po jejím nastoupení. Když na něm žádala 5000 Kč odškodného za přenesenou na ni chorobu, dal jí Bažant 1500 Kč a v důvěrné známosti i potom pokračoval. Říhová zvýšila později svůj nárok prostřednictvím pardubického advokáta dra Vítka na 7500 Kč. Na dopis advokátův odpověděl Bažant v červnu 1925, že by splácel po 100 Kč a že pro ten případ by zvýšil odškodné dobrovolně na 10.000 Kč, dr. Vítek však na tuto nabídku nepřistoupil a podal na Bažanta u krajského soudu v Chrudimi žalobu na zaplacení 7500 Kč. Obviněný dal se zastupovati tamějším advokátem drem Strassem, jenž ho poučil, že spor asi nevyhraje, protože svoji vinu uznal. Proto přijel Bažant 29. srpna 1925 z Trenč. Teplic do Pardubic a hned druhého dne ráno jel do Zruče, aby odebral se pěšky ke Kalné, kde chtěl se s děvčetem „vypořádat“. Již před tím vylepil v nedalekých Hulicích výstražné plakáty, napsané ve vlaku za jízdy ze Slovenska, v nichž upozorňoval mládence z Hulic a okolí, by se „chránili Boženy Říhové jako prašivého psa, že je nakažena, že to je vlastně zvíře v podobě ženy“.

Setkav se s Říhovou 17. září u vsi, a utkav se s ní v hádce, střelil ji zezadu do hlavy a do stehna, a pak zasadil jí kladivem do hlavy několik ran tak prudkých, že se topůrko přerazilo, načež polil těžce zraněnou benzinem, který sirkou zapálil… Říhová, jež opravdu jen zázrakem vyvázla se životem, má od ran kladivem podnes v hlavě píchání, cítí otupělost smyslů, má strašidelné sny a popálenina na rameni jí působí bolesti. V dásni má děvče zbytek náboje doposud.

Bažant simulantem.

Porotní líčení s Bažantem stanoveno původně na 29. dubna m. r., bylo však krátce po zahájení odročeno, protože obžalovaný k otázkám předsedajícího vrch. r. z. s. Zavadila soustavně mlčel a tvářil se pomateným. Poněvadž soudní lékaři na základě nedlouhého pozorování nemohli se vyjádřiti o otázce simulace, byl Bažant za účelem prozkoumání duševního stavu dopraven do pražského ústavu choromyslných. Při druhém líčení, konaném 7. října m. r., byl však autoritou v oboru soudního lékařství prof. drem Slavíkem podán posudek, dle něhož Bažant je plně příčetný a duševní chorobu pouze simuluje. Na základě jednomyslného výroku porotců byl pak Bažant po třídenním průvodním řízení odsouzen ve smyslu žaloby k trestu smrti provazem. Žalobu tehdy vedl st. z. p. Kořán, těžký úkol obhajoby konal kutnohorský advokát p. dr. K. Rosenfeld.

O popravě podáme zprávu v dnešním poledníku.

Publikace presidentova rozhodnutí.
Z Kutné Hory, 27. června.

Rozhodnutí o osudu trojnásobného vraha Bažanta již padlo definitivně a zítra dopoledne nebude již tohoto zlosyna mezi živými. Tyto konce nepodařilo se odvrátiti ani zmateční stížností, již po říjnovém rozsudku podal jeho obhájce dr.Rosenfeld. Zmateční stížnost byla letos 27. ledna Nejvyšším soudem v Brně pří veřejném líčení zamítnuta, rozhodnutí o otázce doporučení odsouzence milosti presidentově stalo se pak v sezení neveřejném. Odsouzený milosti doporučen nebyl, ale pro případ udělení její byl navržen trest doživotního žaláře. Žádost o milost, sepsaná drem Rosenfeldem, byla zamítnuta a rozsudek kutnohorské poroty 24. t. m. presidentem republiky potvrzen.

Dnes o 8. hod. ranní přivezl zvláštní posel od ministerstva spravedlnosti z Prahy soudní spisy a doručil je vicepresidentu krajského soudu p. Zoubkovi, u něhož ohlásil se již dnes ráno pražský kat Wohlschläger se třemi pomocníky, přibyvšími již včera večer k vykonání ortelu.

Vicepres. Zoubek sestavil neprodleně soudní komisi popravní, jeiíž předsedou místo onemocnělého předsedy porotního senátu v. r. dra Zavadila ustanovil v. r. Lešovského a dalšími členy v. r. Čapka a r. z. s. Krejčího. Spolu se stát. zástupcem p. Kořánem a zapisovatelem auskult. p. drem Haertlem odebrala se tato komise o 10. hod. dopol. do cely Bažantovy, aby mu oznámila rozhodnutí presidenta republiky. Bažant vyslechl je bez hlesu a klidně. Nato převeden byl do zvláštní cely, určené pro jeho pobyt až do zítřejší exekuce. Cela střežena je vězeňskými dozorci a četnictvem.

Kat Wohlschläger se svými pomocníky bvl dnes po celé odpoledne zaměstnán stavbou šibenice, která byla zřízena na prvém nádvoří soudu, hned za hlavním vchodem do soudní budovy, naproti vchodu ze strážnice.

Poslední poprava byla v Kutné Hoře v lednu 1888, kdy ruka katova ukončila život vrahů Augusty a Přenosila, kteří u Větrného Jeníkova zavraždili četníka. Popravu vykonal tehdy předchůdce Wohlschlägrův Piperger, jemuž Wohlschläger asistoval.

Bažant začal mluviti.

Odsouzenému Bažantovi, který po celý rok vůči svému okolí nepromluvil jediného slova, vrátila se řeč teprve včera odpoledne za návštěvy jeho bratra z Pardubic, telegraficky přivolaného obhájcem drem Rosenfeldem. Bažant, který před tím ani s obhájcem nechtěl mluviti, dal se jeho domluvami konečně příměti k obratu.

Zprvu sice stavěl se němým, když však jeho bratr dal se do pláče, pustil se do otázek, co dělají rodiče doma, co dělají příbuzní, jak jde obchod atd., a v souvislé řeči pak vykládal, že smrt je pro něho vykoupením, že si milosti nepřál a kdyby ji byl dostal, že by šel na hrob Máničky (zavražděné Šafaříkové, pozn. ref.) a tam se zastřelil. Lituje prý jen rodiny, která nevinně pro něho musí tolik vytrpět. Bažant pak doložil: „Jednal jsem bez zdravého rozumu a myslel jsem, že jednám šlechetně.“

* * *

Jak příjezd kata Wohlschlägra, tak i přípravy popravní nemálo rozrušily zdejší veřejnost.

—jk.