Příběhy Odysseovy/Vysvětlení jmen neznámějších

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vysvětlení jmen neznámějších
Podtitulek: (Abecední pořádek)
Autor: Jan Šafránek
Zdroj: ŠAFRÁNEK, Jan. Příběhy Odysseovy. Praha : Jos. R. Vilímek, 1887. s. 103–120.
Licence: PD old 70
Afrodita
dcera Dia a Diony; bohyně řecká původu orientálního; srov. Astarte, Militta. Vynořila prý se z pěny mořské (Άναδυομένη) na ostrově Kypru (Κυπρογένεια). Jako bohyně úrodnosti, krásy a lásky slula: zlatá, usměvavá. V pasu její kouzla milosti. Jsouc manželkou Anchisovou, byla matkou Aenea, zakladatele národa římského. Posvátnou byla jí myrta, růže, jablko.
Agamemnon
viz Atreovci.
Agelaos
viz Záletníci.
Achajští
slují tak u Homéra Řekové; netoliko z Achaie na Peloponnesu pošlí, nýbrž obecně rozuměni tím všickni.
Achilleus
viz Peleus.
Aias
1) syn Telamonův, zván věží, hradbou Achajských; s Hektorem trojským utkal se v souboji; mrtvého Patrokla vynesl ze vřavy válečné, po Achilleovi hrdina nejstatečnější. Staří udávají takto rodokmen:
Aiakos:
Telamon
manž. Eriboia
Peleus
m. Thetys
Aias
m. Tekmessa
Achilleus
(manž. Deidamea, dcera Lykoméda, krále na Skýru)
Eurysakes.Neoptolemos
(u Vergilia: Pyrrhos).
Ježto pak byl Achilleovým bratrancem, ucházel se po jeho smrti o zbroj. Ale marně. Soudcové přiřkli ji Odysseovi. Z pohany té hledaje pomsty na Atreovcích, stížen byl šíleností a zabil stáda. Poznav svou chybu, vzal si život. Achajští mu nasypali velikou mohylu. Sofoklés složil drama: Aias; přeloženo na jazyk český Jindř. Niederlem r. 1869.
2) Syn Oileův; zpupný bojovník, zhrdal pomocí boží, odvlekl Kassandru od oltáře, když Troja padla. Zahynul na zpáteční cestě hněvem Atheniným. Loď se rozkotala, on pak na úskalí naboden.
Aigis
štít Diův, zlatými střapci ozdobený. Zatřásaje jím působí bouři, zdvihá mraky, metá blesky. Mimo Dia někdy jen Athena neb Apollon aigidou jsou ozbrojeni.
Aigisthos
viz Atreovci.
Aigyptios
kmet na Ithace; jeden jeho syn utracen Kyklopem (IX. zp.), druhý, Eurynomos, záletničil. Dva nejmladší druzí ho živili.
Aiolos
král větrů na dalekém ostrově Aiolii, jenž na západní straně mořské byl pohybliv a dokola zdí obehnán kovovou. Jsa synem Hippotovým těšil se přízni boží. Pohostil také Odyssea (viz X. zp.)
Aischylos
syn Euforionův, narozen r. 525 př. Kr. v attické obci Eleusině. Bojoval za svobodu Hellady ve velikých bitvách u Marathonu, Salaminy, Platají. Maje věku svého 25 let, oddal se umění básnickému a skládal tragické trilogie. Zemřel r. 455 př. Kr. v sicilském městě Gele. Zachováno 7 dramat jeho: Peršané; Prosebnice; Sedm proti Thébám; Prometheus (přeložil česky r. 1862 Václav Nebeský); pak trilogie (t. j. 3 tragoedie látkou i základní myšlénkou združené): Oresteia: 1. Agamemnon, 2. Obětnice, 3. Eumenidy. (Poslední drama r. 1862 V. Nebeský přeložil; Oresteie celé překlad máme Mejsnarův, r. 1883.)
Aithiopové
národ v Libyi, jižně od Aigypta; pro svou zbožnosť byli miláčky bohů. Ti k nim často chodili na hostiny obětní. (Srov. Poseidon ve I. zpěvu Odyss.)
Alkaios
básník lyrický; narozen kol r. 610. př. Kr. na ostrově Lesbu. Z boje u Sigeia, kde od Athéňanův přemoženi byli jeho rodáci, utekl a zbroj svou pohodil. O tom zvěstoval svému příteli: Alkaios zdráv, ale zbraň jeho ta tam; pověsiliť ji Athénští v chrámě jasnooké bohyně. Podobný případ stal se Archilochovi a Horatiovi (tomuto v bitvě u Philippi). Heslem jeho písní byla: láska zpěv, vino. Strofy alkaiské je původcem. Zlomky Alkaiovy přeložili Jan Vondráček (Věnec) a Lad. Brtnický.
Alkinoos
viz Faiačané.
Alybas
krajina v Odyssei jmenovaná, jejíž místo udati není snadno. (XXIV. zp.) Snad Odysseem je to jméno vymyšleno, se zřením na verba ἀλάομαι, ἀλύω (blouditi, těkati, v nesnázi býti).
Amfinomos
viz Záletníci.
Amfitha
královna v okolí Parnassu; chotěm její byl Autolykos, lstivý syn Hermův. Dcerou její Antikleia, choť Laërtova, matka Odysseova.
Antifates
viz Laistrygoni.
Antikleia
viz Laertes.
Antilochos
viz Nestor.
Antinoos
viz Záletnici.
Apelles
nejslavnější malíř starého věku, syn Pythiův, okolo r. 360. př. Kr. byl měšťanem v Efesu. Žil na dvoře Alexandra Velikého. (Rodištěm jeho byl dle jedněch ostrov Kos, dle jiných Kolofón.)
Apollon
viz Foibos.
Areta
viz Faiáčané.
Aristoteles
syn lékaře Nikomacha ze Stageiry v Makedonii. Narozen r. 384. př. Kr. Maje 17 let věku svého, přišel do Athén a byl žákem Platonovým. R. 347. odešel do Bithynie, načež povolal ho Filippos, král makedonský za učitele syna svého Alexandra. Později dlel opět v Athénách a založil školu t. zv. peripatetickou (že vykládal, procházeje se). Se zálibou pěstoval vědy přírodní. Staří přičítali mu více jak 500 spisů. Zemřel r. 322 př. Kr. v Chalkidě na Euboji. Na jazyk český převedl Aristotelovy kategorie A. Vrťátko r. 1860; Knihu o básnictví: Pavel J. Vychodil r. 1884.
Argos
1.) krajina v Peloponnésu, zejména rovina jižně od Mykén, podél řeky Inachu. Synekdochou užíváno za celý Peloponnesos. 2.) jméno draka, jejž Hermés zabil; 3.) jméno Odysseova psa.
Artakie
pramen a studánka v zemi Laistrygonův.
Artemis
dcera Diova a Latonina; sestra Apollonova. Panenská bohyně světla měsíčního; výborná lovkyně, působitelka rychlé a náhlé smrti u žen. Provázena jsouc vílami, těkala po horách, lesích a stihala zvěř. Sluje „střelosypná“. Odznakem její luk a toulec. Jindy zobrazena, majíc na hlavě půlměsíc a v rukách pochodně.
Athéna
Pallas, dcera Diova; téhož zosobněná moudrosť. Panenská bohyně boje a vítězství, prací umělých, hlavně předení a tkaní. Vyobrazena s přilbou na hlavě, kolem prsou štít s hlavou Gorgoninou, v ruce kopí. Attice darovala olivu, zvláště pak města Athén ochránkyní byla vzácnou. Zřídila tam areopag. Slula: jiskrozraká, žarooká, nezmožená. Posvátným jí ptákem byla sova. Odtud přísloví: „nositi sovy do Athén“.
Atreovci
v básních Homerových hrdinové proslulí. Praotcem jejich byl Pelops, jenž v Pise Elidské pomocí zrádného Myrtila zvítězil v závodu jízdním nad Oinomaem králem a tím dostal jeho dceru Hippodameiu v manželství. Za odměnu uvrhl Myrtila Pelops do moře; ten proklel celý jeho rod. A věru svár z té rodiny nevymizel. Pelopův syn Atreus zabil syny bratra svého Thyesta, Tantala a Pleisthena, načež třetí jich bratr Aigisthos zabil zrádně Atreova syna Agamemnona, když se z Troje domů vrátil. Sám pokutován Orestem. Rodokmen:
Pelops — Hippodameia
AtreusThyestés
1. Agamemnon
m. Klytainmestra;
2. Menelaos
m. Helena.
Tantalos, Pleisthenes, zabiti Atreem;Aigisthos
zabil Agamemnona; sám utracen Orestem.
Chrysothemis, Elektra, Ifigeneia, Orestes; ten, zdědiv vládu v Mykenách i ve Spartě, spojil Peloponnesos.Hermioné
zasnoubena Orestovi.
Antolykos
viz Amfitha.
Boreas
viz Větry.
Čeleď Odysseova
jakož přirozeno byla velmi četná. Nejčastěji připomíná se Eurykleia, dcera Ópova, chůva Odysseova a věrná hospodyně; Eumaios spolehlivý a oddaný pastýř vepřového dobytka; Filoitios též věrný skotu i bravu pastýř; u otce Odysseova slynul Dolios a synové jeho, věrní a oddaní služebníci až na jednoho. Neboť Melanthios (nebo Melantheus) pastýř kozí stal se Odysseovi nevěrným, jakož i služky a zejména nestoudná Melantho.
Danaové, Doriové
viz Řekové.
Demosthenes
syn Demosthenův, narozen r. 384 př. Kr. v attickém dému Paianii. Vynikl jako řečník a státník, jenž bojuje proti nadvládě Makedonské a panství chtivému Filippovi II. činným byl při jednáních politických obce athénské. Zemřel 12. října r. 322. Zásluhy jeho o obec athénskou byly veliké. Výbor jeho řečí politických: proti Filippovi, olynthských, o míru, o záležitostech chersonnésských, ze soudních pak řeči o věnci překlad podal Ed. Novotný. V Praze 1863. Obšírným úvodem a výkladem opatřil řeči ty ve výborném komentáři Dr. Ed. Kastner. V Praze 1883.
Deifobos
po Hektorově smrti hlavní náčelník Trojský; po smrti Paridově byl manželem Heleniným.
Delos
ostrůvek v moři středozemním; rodiště boha Apollona a Artemidy. Ode dávna staré sídlo věštby. Za válek řecko-perských učiněn byl středem symmachie hellénské, když po návrhu Aristeidově spolková pokladna tam uložena. Stará báje (viz Ovid. Metam. VI. 190.) vyprávěla že ostrov zprvu plul po moři pevného nemaje sídla.
Demodokos
Faiáčanův pěvec slavný, jenž písně na dvoře Alkinově pěl (viz VIII. zpěv).
Dioklés
syn Orsilochův, vládce ve Férách messénských; u něho dvakráte noclehovali Telemachos a syn Nestosův Peisistratos.
Diskos
kolo kamenné nebo dřevěné, neb i měděné, rozličné velikosti, jímž, hrajíce o závod, házeli řemenem provlečeným, touš.
Diův
viz Zeus.
Dodona
město v Epeiru, od starodávna (město v Epeiru) věštírna Diova, nejstarší ze všech věštíren řeckých. Zprvu kněží, Sellové, kteří nohou neumývali, ze šelestění po svátných listí velikého dubu věštili, pak tři stařenky (Srov. Herod. II. 54 str.).
Dolios
viz čeleď Odysseova.
Dulichion
ostrov v ionském moři, jihovýchodně od Ithaky.
Družina Odysseova
byli to junáci, rekové, kteří s milovaným králem svým ku Troji pluli. Připomíná se: Eurybates, hlasatel Odysseovi nad jiné milý; Eurylochos, známý z udalostí na ostrovech: aiaiském a Thrinakrii; Elpenor, nebohý mladík, jenž zahynul spadnuv se střechy paláce Kirčina; Perimedes věrný spoludruh.
Dům Odysseův
(srov. Velišského „Život Řekův a Římanů“, str. 76.) Vně obehnán byl vysokou zdí s cimbuřím; vedla do něho vrata dvoukřídlá, před nimi kamenné lavice k hovoru mužů. Na dvoře oltář Diův. Chodbou vešlo se do síně mužské, jejíž práh byl ze dřeva jasanového, veřeje cypřišové a dvě řady sloupů dělily ji ve 3 lodi. Osvětlení padalo stropem. Nad síní tou bylo poschodí pro ženské; odtud sestupovala Odysseova choť Penelopa k záletníkům při hodech.
Efialtés
hrozný obr, syn Aloeův, bratr Ótův. Známi jsou z bájesloví ti bratři; nakupivše zajisté hory: na Olymp Ossu, na tu pak Pelion, útok učinili na vládu bohův olympských, ale šípy Apollonovými uchváceni, v podsvětí ku sloupu přivázáni a sovou mučeni za svoji zpupnosť.
Eidothea
viz Proteus.
Elpenor
viz Družina Odysseova.
Eos
viz Zora.
Epeios
syn Panopeův, výtečný zápasník v boji pěstním. Sestrojil dřevěného koně, do něhož náčelníci řečtí se ukryli. (Srov. Vergil. Aeneid. lib. II.)
Erebos
temnota podzemní, mezi zemí a Hadem.
Eumaios
viz čeleď Odysseova.
Euripidés
slavný básník tragický, narodil se r. 480 př. Kr. na ostrově Salamině, kam otec jeho Mnesarchos před Peršany se utekl. Dle zpráv starých památným byl den jeho narození; neboť tehdy právě 15letý Sofoklés zaváděl s kitharou v ruce slavnostní chor na oslavu vítězství salaminského a na počesť vítězů, mezi nimiž byl i 45letý Aischylos. Byl vyučencem Anaxagorovým a přítelem sofisty Protagora. Od 25. roku básnil. Zemřel v Makedonii r. 406. př. Kr. maje věku svého 75 let, roztrhán byv na lovu od psů. Z 75 jeho dramat zachováno jest na časy naše 17 tragoedií a jedno drama satyrské. Na jazyk český přeložili z Euripida: Hippolytos, Václ. Bakovský (Praha 1873. bibl. Klass. seš. 55.); Medeia, Petr Durdík (Praha 1878. bibl. Kl. seš. 71.); Kyklops, Dr. J. Král (Praha 1885.).
Eurykleia
viz čeleď Odysseova.
Eurybates, Eurylochos
družina Odysseova.
Eurydamas, Eurymachos
viz Záletníci.
Eurymedusa
viz Faiačané.
Euros
= Eurus, viz větry.
Faethusa
a sestra její Lampetié, dcery Héliovy, ostříhaly stád na Thrinakii. Byly nymfami. O stádech těch (viz Odyss. XII.) již Aristotelés vysvětloval, že 7×50 krav tolikéž dní a oněch 7×50 beránků tolikéž nocí ročních znamená, ježto měsičný rok Řeků jen 50 téhodnů po 7 dnech měl. Helios pak otec Faethusy nymfy byl bohem slunce a těšil se stádům těm, ubíraje se po dráze nebeské na voze zlatem zářícím, jejž bílí táhli ořové. A když sklonil se den na západ, tu Helios, koupaje v okeanu své koně zlatohřivé, na lodičce zase k východu plul.
Faiačané
národ bohům, zejména Poseidonovi milý, bydlili na ostrově Scherii, kamž se z Hypereie přestěhovali. Prosluli plavbou na moři. Králem jejich byl Alkinoos, syn Nausithoův, vnuk Poseidonův. Manželka Alkinoova slula Aréta; dcera pak její byla sličná Nausikaa, která Odyssea zachránila (viz zpěv VI. a VII.)
Faidimos
král v Sidonu, v zemi Foinické, kde, jak Odyssea vypravuje, i Odysseus byl hostem.
Feidias
nejslavnější sochař hellénský; žil za věku Perikleova v 5. století před Kristem. Od něho ze zlata a slonoviny zhotovena socha Dia v Olympii elejské, Pallady Athénské na Akropoli. Stavba Parthenonu také jím provedena.
Feidón
král Thesprotův, kteří obývali Epeiros od ionského moře až k Pindu a měli ve své moci město Dodonu, nejstarší hellénskou věštírnu.
Fémios
syn Terpiův, výtečný pěvec na ostrově Ithackém.
Féry
viz Dioklés.
Filoitios
viz čeleď Odysseova.
Filoktetés
syn Poiantův, dědic nezniknutelných šípů Herakleových, jeden z hrdinů trojských. Zavezen Odysseem na ostrov Lémnos, poněvadž od hada do nohy uštknut a hroznými bolestmi svírán byv, nářkem svým všecko vojsko soužil. Ale Troja nemohla jinak padnouti, nežli Herakleovými šípy. Proto Filoktétés zase ku Troji Odysseem přivezen.
Foibos Apollón
syn Diův a Létin; bůh slunce, světla; bůh věštby a básnického nadšení. Ozbrojen jsa lukem (a šípy jeho zobraz. paprsky), je též bohem náhlé smrti a moru. Sluje stříbroluký, dalekostřelný, spásonosný, světlodárný. Věštírna jeho v Delfech; zasvěcen mu byl vavřín, delfín.
Foibova lampa
slunce.
Foinikie
země obývaná národem téhož jména, severně od Palaestiny. Hlavní města Sidon, Tyrus.
Gorgóny
tři sestry, obdařené velikou mocí; zvířecí uši, sploštělý nos, rozšklebená ústa měly, z nichž vyčnívaly kly, ve vlasech hemžily se zmije. Byly okřídlené. Jména jejich: Sthéno, Euryalé, Medusa. Kdo na tuto pohlédl, zkameněl. Až Perseus pomocí zrcadla hlavu jí uťal a dal Athéně, která ji na svůj štít upevnila. Homéros v Odyssei o Gorgonách ničeho nevypravuje, ale zmínku činí o hlavě Gorgonině (XI. 634), a praví jinde (Iliad V. 783.), že tato hlava nalézá se na štítu Diově.
Hádés
syn Krona a Rhey, bratr Dia a Poseidona, manžel Persefonin. Vládce v podsvětí, neviditelný. Je pánem všeho, co země v nitru svém ukrývá, zejména drahých kovů. Obětována mu zvířata barvy černé a oběť konána s obličejem stranou odvráceným. Cypřiš a narcis mu zasvěcen.
Halithersés
Ithačan, přítel Odysseův, ptakopravec a věštec.
Hebros 
hlavní řeka v Thrakii, tekoucí od pohoří Skomijského směrem jihovýchodním a jižním do moře Aigejského (Marica).
Hefaistos
syn Diův a Héřin, bůh zářícího a zahřívajícího ohně; umělý kovář. Narodiv se dvojchromý (symbol plamene), svržen dvakráte s Olympu.
Helleni
viz Řekové.
Helena
viz Tyndareus.
Helios
viz Faëthusa.
Heraklés
největší rek národa hellénského, syn Diův a Alkménin; narodil se v Thébách, a slouživ Eurysthovi, vykonal dvanácte proslavených prací: 1. zápas se lvem nemejským; 2. s hadem lernejským; 3. jím překonán kanec erymanthský; 4. laň kerynejská; 5. ptáci stymfalští; 6. získán pás Hippolyty, královny amazonské; 7. vyčištěn chlév Augeiův; 8. zabit býk krétský; 9. zkroceni koně Diomédovi; 10. převedeny skoty Geryonovy; 11. přivezen z podsvětí Kerberos a 12. zlatá jablka Hesperidek.
Hermes
syn Dia a Maie, vnuk Atlantův; bůh změny světla a vzduchu, čilý posel Diův. Nálezce lyry; ochrance stád, veřejných hlasatelův, pocestných; průvodce duší do podsvětí; bůh tělocviku.
Hermioné
viz Atreovci.
Herodotos
otec dějepisu řeckého; narozen v Halikarnassu r. 484. př. Kr. Cestoval po Lydii, Troadě, prošel Frygii, Armenii, navštívil Babylon, Agbatany, procestoval celé Řecko a ostrovy, navštívil Aigypt, černomoří, jižní Italii. Výsledkem cestování toho je dílo jeho dějepisné, které později v 9 knih rozděleno jsouc, hlavně bojem Persie a Hellady se zabývá. Zemřel asi r. 424. ve Thuriích, osadě athénské v jižní Italii. Dějiny jeho přeložil výborně na jazyk český Jan Kvíčala r. 1863. ve 3 svazcích.
Homéros
viz Vstup. Básní Homérových překlady: Mejsnarův Ilias (díl I. 1878.; díl II. 1881. v Praze); Odysseia (v Táboře 1876.); Škodův (Iliady díl I. 1881., Odysseie 1883.). Výtečné ukázky metrického překladu podali J. Niederle, Velišský, Vinařický. Šebek oděl Iliadu v rozměr stancí.
Charybdis
(viz zpěv XII.), obluda mořská, jež dle obyčejného podání sídlela na severovýchodním pomoří Sicilském naproti Skylle, požírajíc plavce úžinou mořskou plující.
Chios
ostrov Jonský ve východním moři Aigejském, u maloasijského pomoří ionského, nyní Mastix nazvaný.
Chorizonté
viz Vstup.
Idomeneus
syn Deukalionův, vnuk Minoův, král na ostrově Krétě; statný rek, jenž s Achajskými také před Trojou bojoval.
Ifimedeia
dcera thessalského vládce Triopa. manželka Aloeova, matka dvou obrův Ota a Efialta. Viz Efialtés.
Ifthimé
dcera spartského Ikaria, sestra Penelopina, manželka Férského Euméla.
Ifitos
syn Euryta, krále v Oichalii eubojské, jeden z Argonautů, kteří pluli pro zlaté rouno do Kolchidy. Usmrcen byl Heraklem, když hledal u něho koně svého otce, kteří se ztratili. Mstivý Herakles vyvábil mladíka na vysokou věž svého hradu v Tiryntě a odtud ho dolů svrhl.
Ikarios
viz Penelopa.
Ilias
jmenuje se báseň, rozsáhlejší ještě než Odyssea. Také Homérovi přisuzována. Dělíc se ve 24 zpěvy, líčí události války trojské za posledního léta. Počíná morem Achajských a svádou mezi Agamemnonem a Achilleem a končí pádem rekovného Hektora. Viz Vstup; slovo Homéros.
Inó
dcera Kadmova, manželka Athamanta, krále v boiótském Orchomenu. Když šílený Athamas syna její Learcha zabil, ze zármutku vrhla se do moře a stala se mořskou bohyní. Zvána Leukothea = bílá paní. Zachránila Odyssea (viz zp. V.) tonoucího na moři.
Ionové
= Řekové.
Iris
dcera Thaumantova, rychlá poselkyně bohův. Jsouc větrorychlá letí jako bouře a vznáší se na křídlech zlatých, naplněna jest rosou, v níž slunce v tisícerých barvách se obráží. Odtud je bohyní duhy a duha spojujíc nebe i zemi, jest krásným symbolem vzájemnosti mezi bohy i lidmi.
Iros
v Odyssei žebrák ithacký, původně jmenovaný Arnaios, pro vyřizování rozličných poselství Iros přezděný.
Ismaros
město Kikonců na jižním pomoří Thrakie, nedaleko Maronie.
Ithaka
malý ostrov v ionském moři, nedaleko Kefallenie, ve směru k Akarnanií, skalná vlasť Odysseova. Nyní: Tiaki.
Kalypsó
víla, dcera Atlantova, bydlila na ostrově Ogygii, kde sedm let zdržovala Odyssea.
Kikonové
národ, bydlící ve Thrakii. Viz Ismaros.
Kirka
kouzelnice na západním ostrově Aia (Gaia = země) bydlící; dcera Heliova.
Kleisthenés
syn Megakleův a Agaristin, zákonodárce athénský po vypuzení Peisistratovců ku konci 6. století př. Kr.
Klytaimnestra
viz Tyndareus.
Kokytos
řeka lkání v podsvětí.
Kolofón
znamenité město ionské v Malé Asii na pomoří Lydském, sev.-záp. od Efesu.
Kos
ostrov v jižním moři aigejském naproti Karii, mezi Halikarnassem a Knidem; pak město na témž ostrově se slavným chrámem Asklepiovým.
Kreta
největší z ostrovů řeckých, svou starobylou vzdělaností znamenitý. V jižním střed. moři.
Kronovec
viz Zeus.
Ktesippos
viz Záletníci.
Kyklikové
sluli básníci, kteří vzdělávali kruh báji homerských, opěvujíce události před anebo po těch skutcích, jež velebil Homeros. Po roce 770. př. Kr. jmenují se: Arktinos, Kreofil z ostrova Samu, Stasinos, Lesches mytilénský a j.
Kyklóps
= Kyklópové, divocí a hrozní obři, nevázaně každý pro sebe jsa živ. Nejsilnější z nich byl Polyfemos, syn Poseidonův, jehož Odysseus oslepil (IX. zp.). Homeros v Odyssei též jeho prostě nazývá Kyklops.
Lakedaimón
viz Sparta.
Lampetié
viz Faëthusa.
Laertes
král Ithacký, syn Arkeisiův; za manželku měl Antikleiu, dceru Autolykovu. Synem jejich byl Odysseus; ten pojal v manželství Penelopu, dceru Ikariovu ze Sparty. A jich synem byl Telemachos.
Leiódés
viz Záletníci.
Leiókritos
viz Záletnici.
Livius Andronicus
z Tarentu, rodilý Řek, otrok. Propuštěncem jsa M. Livia Salinatora přeložil r. 240 př. Kr. Homérovu Odysseu na jazyk latinský. To byla první kniha v literatuře římské. Též tragoedie skládal.
Loď řecká
ze vzoru foinické lodi svůj vzala počátek. V době herojské byly to lodi přepravní a nákladní, nehluboké, hlavně vesly (20—52 veslaři), dílem též plachtami poháněné. Vesla přivázána byla řemeny ke kolům. Na stěžeň dvěma provazy ze přídy a zádi v rovnováze udržovaný, připevňovala se plachta a příčným ráhnem se řídila. Běh lodi určoval kormidelník. Místo kotvic užíváno za oněch dob těžkých kamenů, které s přídy do hlubiny pouštěli. Začasto lodi ty na břeh vytahovány a podvaly dřevěnými podpírány.
Lótos
strom; ovoce jeho, jímž pověstní Lotofagové se živili, bylo sladké, ovoci palmovému podobné. Herodot IV. 177. uvádí, že roste v okolí Kyrény (v nynějším Berbersku). V Aegyptě rostl jiný druh téhož stromu, jeho kořen velikosti jablka se pojídal.
Lykurgos
slavný zákonodárce spartský okolo r. 800 př. Kr. z královského rodu Herakloviců, poručník synovce svého Leóbota (nebo Chariklea).
Marathon
město v severovýchodní Attice, oslavené vítězstvím Miltiadovým nad Peršany r. 490 př. Kr.
Marón
kněz Apollonův a vládce v Ismaru, městě Kikonův; syn Euanthův.
Medón
viz Záletnici.
Megapenthés
viz Atreovci.
Melantheus, Melanthios
viz čeleď Odysseova.
Menelaos
viz Atreovci.
Mentés
král Tafiův, přítel Odysseův. Jeho podobu Athéna někdy na sebe vzala, chtíc dáti Telemachovi laskavé napomenutí.
Mentor
syn Alkimův, Ithačan, přítel Odysseův. I v jeho podobě zjevila se leckdy Athéna Telemachovi.
Messenie
krajina v Peloponnésu západním; jižně od Elidy, západně od Lakedaimonu.
Minos
král na ostrově Krétě, syn Diův a Europin, otec Deukalionův a Ariadnin, mocný vládce moře okolního, proslulý svou moudrostí a spravedlností soudcovskou a i po smrti v říši podzemní s Rhadamanthyem a Aiakem, soudce zemřelých.
Moly
bylina kouzelná, u kořene černá, v květu bílá.
Musa
bohyně připamatující; dcera Diova na Olympu sídlící, bohyně básnictví a zpěvu; od 8. stol. znali Řekové devět Mus: Kalliopé, bohyně epického zpěvu, vyobrazována s blankami navoskovanými a pérem; Euterpé (Utěšitelka) bohyně zpěvu lyrického, s flétnou; Melpomené (Pěvkyně), bohyně tragoedie, s tragickou škraboškou v ruce a s hlavou břečťanem ovinutou; Erató (Milostná), bohyně básnictví erotického; Polymnia (Oslavopěvná) musa hymnů; Thaleia (Květná) dárkyně žertovného zpěvu, veselohry, se škraboškou komickou, berlou pastýřskou a vínkem břečťanovým; Terpsichoré, musa tance, s lyrou; Kleió (Zvěstovatelka) musa dějepravy, se svinutým papírem v ruce; Urania (Nebešťanka) musa hvězdářství, s globem.
Mykalé
mys na pomoří Jónském v Malé Asii, nad ústím Maiandru, naproti ostrovu Samu.
Nausikaa
viz Faiačané.
Neoptolemos
viz Peleus.
Neriton
hora na Ithace.
Nestor
vládce v Pylu Messénském, nejstarší a nejmoudřejší z vůdců řeckých ve výpravě trojské, syn Neleův a Chloridin, otec Antilochův, Peisistratův a j., pravzor veleváženého a výmluvného stařečka a moudrého rádce.
Noemon
viz Záletníci.
Notos
viz Větry.
Odysseus
viz Laërtes.
Odysseia
viz Vstup.
Olympos
hora na severovýchodních hranicích Thessalie, na níž myslili si Řekové, že bohové sídli a najmě Zeus. Odtud Olympany zváni. Vrchol hory té pravidelně je v mlze nebo mracích. Sluje pak „velesněžnou, vrcholnatou“.
Ogygie
v Odyssei báječný ostrov, kdesi v západních končinách. Stálé sídlo Kalypsino, kamž Odysseus vraceje se z Troje a všechny své soudruhy ztrativ, sám jediný byl zahnán a odkud teprve v 8. roce domů se odebíraje sotva se zachránil k Faiačanům (srov. V., XII., XIII. zpěv).
Orestés
viz Atreovci. Při vraždě otce svého zachráněn byv Elektrou, vrátil se později domů a s přítelem Pyladem doma smrť otcovu pomstil, zabiv i Aigistha i máteř Klytaimnestru. Tím však porušil zákon přirozený. Stihly ho Erinnye a pronásledovaly k šílenství. Za pokutu měl obraz Artemidin z Tauridy přinésti do Attiky. A to vykonávaje setkal se s Ifigeneí sestrou, jež byvši otcem obětována, vysvobozena byla bohyní a učiněna kněžkou její v Tauridě. Na soudě v Athénách (na chlumu Areově) přičiněním Athéniným očištěn. Ujal se pak vlády na Peloponnesu. (Srv. Saskovu Mythologii str. 162. Vyd. 2. V Klatovech r. 1868.)
Ossa
viz Efialtés. Hora ve východní Thessalii od Olympu oddělená úžlabím řeky Peneia.
Orion
mýthický lovec náruživý; muž překrásný, rodem Boioťan. Bohyně Zory byl miláčkem, ale Artemis ho šípem proklála. Vznesen mezi hvězdy, nedaleko Seiria (psa).
Otos
viz Efialtés.
Oběti
s modlitbou spojené byly buď a) smiřovací, b) prosebné, c) děkovací. Co do předmětů rozeznává se 1. oběť kadidelná, kdy zapalována vonná dřeva, vonidla a kadidlo; 2. podar bohu a sídlu jeho učiněný; tak Aigisthos (srov. III. zpěv) získav Klytaimnestru obětoval bohům skvosty, roucha, zlato; 3. úlitba vína nesmíšeného; 4. oběť krvavá, někdy hekatomba kde až 99 kusův obětováno. Zvíře obětované bylo mladé, vyspělé, zdravé, bezvadné, k lidské službě tažní neužité. Druh zvířat určen byl dle bohův; tak známo, že nebešťanům obětována zvířata barvy bílé, podzemním bohům a dušem zemřelých zvířata barvy černé. Zvláštní byla oběť věstná. (Vzor její srov. XI. zpěv.)
Paris
jinak Alexandros zvaný, švarný sice, ale nezvedený syn Priamův a Hekabin, miláček bohyně Afrodity. Unesl Menelaovi Helenu ze Sparty a tak stal se původem neblahé války trojské.
Parnassos
znamenité pohoří v jihozápadní Fokidě, zasahující až do Lokridy. Na úpatí jeho prýštil pramen Kastalia, posvěcený Musám.
Patroklos
syn Menoitiův, z Opuntska; zabiv kdysi při hře syna Amfidamantova, utekl do Fthie Péleovi, kdež se stal nejvěrnějším druhem Achillea, jehož v trojské výpravě provázel. Když padl rukou Hektorovou, tu Achilleus z lásky k příteli odřekl se hněvu na Agamemnona a pomstil smrť přítele svého soubojem zabiv Hektora. (Iliad. XXII. zpěv).
Peiraios
Ithačan, syn Klytiův, věrný duch Telemachův.
Peisenor
průvodce a hlasatel Odysseův.
Peisistratos
viz Vstup.
Penelopa
dcera Sparťana Ikaria, věrná manželka Odysseova, máti Telemachova.
Peleus
syn Aiakův, bratr Telamonův (viz Aias). Zabiv na Aigině nevlastního bratra Fóka, uprchl do Fthie, kde se stal vládcem Myrmidonů a manželem Nereovny Thetidy; synem jeho byl Achilleus.
Pelion
viz Efialtes. Pohoří v jihovýchodní Thessalii.
Perimédés
viz Družina Odysseova.
Periklés
syn Xanthippa, vítěze Mykalského, a Agaristy, dcery Hippokratovy, byl velikým státníkem obce athénské. Po válkách řeckoperských přes 40 let stál v čele politických snah, aby se staly Athény metropolí celé Hellady. Za něho panoval zlatý věk umění řeckého; zvláště Feidias výtvory ducha svého athénský Vyšehrad vykrášlil. Zemřel na počátku války peloponnésské, když otčina jeho stížená byla morem. Řeči jeho známe z díla Thukydidova.
Pierie
nazývalo se západní pomoří zátoky Thermské, blíže Chalkidiky, mezi řekami Péneiem a Haliakmonem. V zemi té, v okolí Olympu, ctěny byly zvláště Musy, pročež Pieridkami slují. Obyvatelé končin těch přestěhovali se později do Boiótie k pohoří Helikonskému a tak i úcta a bohoslužba Mus s nimi se dostala do Hellady.
Pindaros
nejslavnější lyrický básník všech Hellénů, rodem Théban. Jsa synem Daifontovým žil mezi r. 521—441. př. Kr. Nejpěknější jsou jeho písně na poctu vítězů ve hrách Olympijských, Pythijských a Nemejských.
Platon
syn Aristonův, Athéňan, nejpodařenější žák velikého Sokrata. Žil mezi r. 429—349. př. Kr. Cestoval po Řecku, Aegyptě, Sicílii, Jižní Italii. R. 388. maje svého věku 40 let, začal v háji Akademově v Athenách učiti filosofii. Odtud škola jeho: akademická. Spisy Platonovy zachovány jsou všecky a jsou trvalým pomníkem půvabnosti slohu attického. Po většině mají formu rozprav (dialogův). Ze spisů Platonových přeloženy: Faidros (r. 1828. od Fr. Palackého), Obrana Sokratova, Laches (od Fr. Sasky r. 1862—1864.), Gorgias, Kriton (r. 1863—1865. od Jana Kosiny); Faidon, Protagoras, Euthyfrón (r. 1867—1871. od J. Desoldy); Laches, Kriton, Hostina (r. 1869—1872. od Fr. Velišského).
Plataje
město v Boiótii, ve středním Řecku, znamenité vítězstvím, jehož tu Řekové r. 479. nad Peršany dobyli pod vůdcovstvím Aristeida Athénského a Pausania Lakedaimonského.
Podsvětí
viz Pyriflegethon.
Polyfémos
viz Kyklóps.
Polykleitos
za věku Perikleova v 5. století př. Kr. po Feidiovi nejznamenitější sochař athénský, rodilý Sikyóňan, občanstvím Argejským obdařený.
Poseidón
bratr Diův, vládce moře, v jehož hlubinách zlatý má palác a v něm chová své oře zlatohřivné, letorychlé, Trojzubem bouří hladinu vodní. Nepřál Odysseovi, poněvadž tento syna jeho Polyféma oslepil. Teprve když Poseidon k Aithiopům byl odešel na hody obětní, přemluvil Zeus na přímluvu Athéninu ostatní bohy, by bloudění Odysseovu učiněn byl konec.
Pramnejské víno
červené, silné a trpké, pojmenované od hory Pramné na ostrově Ikarii. Užila ho Kirké ku kouzlům.
Praxitelés
slavný řecký sochař, který kvetl v Athénách kolem r. 364. př. Kr.
Proteus
věšteckým duchem obdařený kmet, jenž tuleně Amfitritiny (manželkou byla Poseidonovou) pase. Sídlem jeho Faros, ostrov nedaleko ústí Nilu. O jeho moci věštecké viz IV. zpěv. Dcera Proteova Eidothea poradila Menelaovi, jak by donutiti měl Protea ku věštbě.
Pylos
viz Nestor.
Pyriflegethon
řeka v podsvětí. Podsvětí slulo též Hádés a myslili si staří, že to hrůzný a temný prostor uvnitř země, v němž obývají duše zesnulých. Kolem prostoru toho prý obtékají řeky Kókytos (Lkání), Pyriflegethon (Ohnivá) a jiné. Vchod do podsvětí ostříhán je Kerberem. Byl to strašlivý, tříhlavý pes, který příchozí do vnitř sice pouštěl, ale těch odháněl, kteří chtěli odejíti odtud. Přes jezero acherússké převozník Charon převezl duše (proto dávali Řekové mrtvým převozné, dva oboly = 12 kr.) k soudu. Minós, Aiakos, Rhadamantys soudili. Duše spravedlivých pak puštěny do Elysia (ráj), duše bezbožných do Tartaru (peklo).
Pythagoras
narozen na ostrově Samu: žil r. 570—500 př. Kr. Byl filosofem a procestovav Řecko, Aegypt usadil se ve městě Krótónu v Jižní Italii, kde r. 530. založil školu pythagorskou. Proslul v arithmetice, jeho učení vrcholilo ve známé větě, že číslo je základem a podstatou všehomíra.
Rhodos
ostrov v Karpathském moři, které je částí moře středozemního.
Rhapsodové
viz Vstup.
Řekové
sluli též Achajští, Hellénové, Danaové. Kmeny: Doriové, Jonové, Aiolové, Achajští.
Salamis
ostrov v Sáronské zátoce jižně pod Eleusinskem, blíže Megarska; památný bitvou r. 480. př. Kr.
Samé
jinak Kefallénia, největší ostrov v ionském moři, poblíže Ithaky.
Sidón
hlučné město obchodní v jižní Foinikii.
Simonidés
syn Leokratův z města Julis na ostrově zvaném Keos. Žil r. 556—462. př. Kr. V Athénách žil na dvoře Peisistratovců; později opěval vítězství Marathonské a Salaminské krásnými básněmi. Také epigrammata skládal. Znám jest jeho náhrobní nápis na hrdiny řecké padlé v Thermopylách.
Seireny (Sirény)
zpěvné bohyně mořské, vábné, svůdné, potměšilé, mající podobu shora dívčí, zdola ptačí. Homéros zná sirény dvě, později vyskytují se tři, jménem: Thelxiepeia (čarozvuká), Aglaofémé (libohlasá), Aglaoopé (jasnooká); jsou dcery Forkyovy a Melpomeniny. Sídlem jejich byl květnatý luh na jakéms ostrově blíže Sicilie, kdež líbezným zpěvem svým lákaly k sobě plavce mimoploucí a přilákané požíraly. Jak Odysseus vyvázl z jejich tenat o tom viz XII. zpěv. Osudem bylo jim určeno, že budou dotud na živě, dokud mimo ně nepopluje, kdo se jejich zpěvem nedá okouzliti. Proto uvrhly se v moře, když Odysseus odeplul.
Sisyfos
syn Aiolův, zakladatel a vládce Korinthu, kterémuž městu dříve se říkalo Efyra. Byl nejzištnějším ze všech lidí. Jak za úskočnosť svou po smrti byl trestán, najdeš v XI. zpěvu ku konci.
Scherie
viz Faiáčané.
Skylla
(viz XII. zpěv) — strašná obluda mořská, dcera Krataiidina, mající 12 noh a 6 hlav a v každé trojřadě zuby hrozné, sídlela na jižním pomoří Italském ve sluji naproti Charybdě, plavce úžinou mořskou plující vždy požírajíc.
Skopas
z ostrova Paru, sochař a stavitel mezi r. 390—350. př. Kr., pracoval pro Malou Asii, Helladu ba i pro Řím.
Smyrna
pomořské město v západní Malé Asii, na hranicích Aiolska a Jonská; slynulo obchodem.
Sofoklés
syn Sofilův, narozen r. 496. př. Kr. v attické dědině Kolonu. Od 28. roku věku svého byl nejslavnějším básníkem tragickým v Athénách. Za živobytí svého dvacetkráte dostal při závodech básnických cenu první. Zemřel r. 406. Z jeho dramat zachováno nám pouze 7 tragedií: Antigona (přeložili r. 1851. a 1862. Dr. Fr. Šohaj; r. 1883. Dr. Jos. Král); Aias (přeložil v bibl. klass. r. 1868. Jindřich Niederle); Elektra (přeložil v bibl. klass. r. 1868. Jindřich Niederle); Filoklétés (z něho zlomky od K. Veselíka, L. Brtnického, V. Škalouda ve škol. zprávách gymnasií brněnského r. 1880., plzeňského r. 1881., jindřichohradeckého r. 1883.); Oidip Král (přeložil Dr. Fr. Šohaj r. 1856.); Oidip na Koloně (přeložil Jos. Končinský r. 1883.); Trachiňanky (přeložil Dr. Petr Durdík r. 1883.). Souborného překladu všech dramat Sofokleových, jejž vydala Filologická jednota v Praze r. 1883. vydán posud I. díl.
Sokrates
syn Sofroniskův, žil mezi r. 469—399. př. Kr. Jest otcem pravé filosofie; učitelem Platonovým. Odsouzen byv z bezbožectva zemřel v žaláři maje věku svého 70 let. Nevinná smrť Sokratova pohnula žáky jeho Platona a Xenofonta, že napsali Obrany a Paměti o něm. Xenofontovy Paměti o Sokratovi přeloženy Jednotou filologickou r. 1872.; Obrana Platonova pak J. Kosinou r. 1863., J. Saskou r. 1864.
Solón
známý zákonodárce obce athénské v 7. a 6. století před Kristem. Proslul také jako mudřec a lyrický básník. Životopis Solónův, jejž napsal Plutarchos, přeložil r. 1872. Alois Vaníček.
Sparta
hlavní město v Lakedaimónsku, u střední řeky Euroty. Nemělo hradeb žádných.
Styx
báječná, hrozná řeka v podsvětí, při níž dle Homéra bohové přísahali a přísaha ta byla neodvolatelna.
Tafiové
viz Mentés.
Tantalos
syn Diův, bohatý král v Sipylu v Lydii. Zváván byl k hostinám božským, ale zpyšněv prozrazoval tajemství sobě svěřená a odcizoval nektar s ambrosií. Jak potrestán, viz XII. zpěv.
Telemachos
viz Laërtes.
Telepylos
viz Laistrygoni.
Teiresias
slepý věštec Thébský, jemuž bohové i po smrti dar paměti a věštby nechali. Jak Odysseus od něho věštby došel, viz XI. zpěv.
Tenedos
malý ostrůvek při pomoří trojském; tam se utekli Řekové chtíce Trojanův oklamati, jako by byli již odtáhli domů.
Thalés
narozen r. 639. v Milétě př. Kr. Dle Hérodota (I. 170) z Foinikie pocházeli jeho předkové. Navštívil Aegypt a přiučiv se od kněží matematice pěstoval filosofii přírodní.
Themistoklés
syn Neoklův, Athéňan, vrstevník Aristeidův; znám je vítězstvím u Salaminy, kde r. 480. př. Kr. zástupy lodí Xerxových rozprášeny. Později upadl v podezření a uchýlil se do Persie Zemřel v Magnesii. Životopis jeho, jejž sepsal Plutarchos, převedl na jazyk český Al. Vaniček r. 1872.
Theoklymenos
slavný věštec Argejský, syn Polyfídův, jenž z vlasti prchnuv s Telemachem, otce hledajícím, do Ithaky přišel.
Thespróté
nejstarší ze čtyř kmenův Epeirských, obývající v jižním Epeiru kolem města Dodony, kdež měli staroslavnou věštírnu Divou.
Thetis
dcera mořského boha Nerea a choti jeho Amfitrity. Zasnoubena Peleovi (viz Peleus), byla matkou nejslavnějšího hrdiny řeckého před Trojou, Achillea.
Thrinakria
viz Hélios.
Thukydidés
syn Olorův, slavný dějepisec války peloponnéské, kterou v 8 knihách dle let a pragmaticky vypsal. Narozen byv v Athénách asi r. 471. př. Kr. zažil válečných útrap plnou měrou. Při dobývání Amfipole opozdil se s vojskem sobě svěřeným, začež trestán vyhnanstvím. Dvacet let žil v Thrakii a vrátiv se r. 404. do Athén, dokonal dílo své dějepisné, načež brzy, nejspíše r. 396., zemřel. Thukydidova sepsání války peloponnésské přeložil Jan Desolda (tiskem vyšla I. kniha r. 1885. v Pardubicích).
Tityos
obrovský syn Země, že bohyni Latonu na cestě do Delf ztýral, potrestán v podsvětí. Jak, viz XI. zpěv.
Tyndareus
vládce ve Spartě, manželkou jeho byla Léda. Synové Kastor a Polydeukés po smrti proměněni ve hvězdy (Dioskuroi) a střídavě na Olympu i v podsvětí pospolu žili; dcery jeho provdány za slavné hrdiny řecké; Agamemnon, král v Mykenách zasnouben Klytaimnestře, bratr jeho Menelaos pak Heleně; po jeho smrti vládl ve Spartě Menelaos.
Troia
město v západní Malé Asii, blízko řeky Skamandru, hlavní město říše Priamovy.
Úlitba
viz Oběti.
Větry
pokládali staří Řekové za bytosti božské, jež bydlí na ostrově Aiolii (viz X. zpěv). Homéros zná čtyři větry: Boreas, bouřlivý, ze severu vanoucí, Notos, plný deštěnosných mraků, z jihu, Euros, východní, Zefyros, západní. Tento byl dobrodincem a ochráncem rostlinstva.
Xenofón
syn Gryllův, třetí dějepisec řecký, narozen v Athénách r. 444. př. Kr. Byl žákem Sokratovým a proslul při výpravě Kýra mladšího proti Astaxerxovi. Když řečtí vůdcové zrádně byli usmrceni, tuť on jsa na to duší všech podniků dovedl voje řecké od Kunax až do Trapezuntu šťastně. Z Athén byv vyobcován žil nejprve ve Skylluntě, později v Korinthu. Tuto, ač trest vyhnanství později byl zrušen, zůstával na dále i zemřel r. 354. př. Kr. Spisy jeho: Anabasis, Kyrupaideia, Paměti o Sokratovi, Hellenika. Kyrupaideia přeložena Abrah z Günterodu a vydána v Praze r. 1605.; nově vydána Krameriem r. 1809.; J. V. Rozumem r. 1856. ve třech svazcích.
Záletníci
tím slovem rozumějí se z různých končin řeckých na Ithaku přišlí junáci, kteří ucházeli se o Penelopu za nepřítomnosti Odysseovy. Ve zpěvu XVI. napočetl jich Telemachos otci svému slušnou řadu (108 a 6 druhů). Výslovně se připomínají: Agelaos, Amfinomos, Antinoos, Eurydamas, Eurymachos, Ktesippos, Leiódes, Leiókritos, Medón, Noemón.
Zakynthos
ostrov v moři ionském, západně od Elidy.
Zefyros
viz Větry.
Zeus
(genit.: Dios) syn Kronův, nejstarší z bohův olympských a nejmocnější; bůh nebe, vládce osudův lidských, pán přírody. Sídlí na Olympu a jeho-li obrví se pohne, otřásá se mohutná hora ta ve svých základech. Sluje: deštný, dalekohlasný, silnoburácný, bleskomilovný, mrakosběrce, štítovládný.
Zbroj
za věku herojského u Řeků: oštěp, obyčejně ze dřeva jasanového, z hrotu na ratiště nasazeného, a obroučkem upevněného. Meč krátký, dvojostrý s jilcem, v pochvě nosen a na závěsníku přes rameno přehozeném. Luk složen z rohoviny a tetivy, na níž zářezem kladla se střela s ostřím hrotovým. Prak, sekery, palice byly celkem málo užívány. — Zbroj k ochraně: přilba k ochraně hlavy; brnění (nebo pancíř) k ochraně prsou a zad na ramenech spjaté, kolem slabin pasem obemknuté. Pod brněním a pasem nosili řečtí hrdinové sukni (kabátec). K ochraně nohou sloužily holeně od kotníků nad kolena, spínaly se na lýtku sponkami. Štít dovršoval ochranu, byl veskrze kulatý, vypouklý. Několik vrstev koží hovězích opatřeno kovovým lemem a u prostřed pukléřem. Po většině zhotovena byla zbroj z mědi, řidčeji z železa; hojně užíváno také spěže.