Písně otroka/XXI.

Písně otroka Svatopluk Čech
XX.	XXI.	XXII.

Údaje o textu
Titulek:	XXI.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Písně otroka. Praha : F. Topič, 1895. s. 70–71. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ó jinochu, tys nadchl hrstku druhů,
by vzepřela se hrdě strážcům svým,
dlaň povysmekla z železného kruhu
a trapičovi zahrozila jím;
leč pán tu zařval: „Kate, měj se k dílu,
by ohromil vše rabstvo bledý strach!“
Moc jeho snadno zlomila tvou sílu
a pod mečem tvá hlava klesla v prach.

Teď na tvém pustém hrobě pod čekanem
rab šedý káže moudrou rozvahu:
„Hle, smrtí potupnou ve květu ranném
zde za šílenou pykal odvahu,
tam jeho druhů zástup hustou mříží
rve darmo, v temných slujích vadne chor,
a všem nám jařma zdvojeného tíži
vrh’ na šíje ten pošetilý vzdor.“

Já volám však: Ó mučenníku juný,
jak hvězda jitřní v naše temno zař!
Ty mladá otrokyně, v lesku luny
hrob jeho kvítím nejsličnějším dař;
však slzami jej nepokrápěj bolu,
že ztratila jsi těchu jedinou —
plač hrdostí, ty šťastná v děvic kolu,
že milována byla’s hrdinou!

On žití okov střás, host jiných luhů,
kde slunce věčné volnosti se skví,
smrt jeho vítězstvím. A sudba druhů
zda horší jest než naše otroctví?
My v širším jenom žijem’ ve žaláři,
a lepší podzemní jich temný kout:
My pouta nesem’ v plné slunce záři
a k tomu ještě hanbu, těžší pout.