Písně otroka/XX.

Písně otroka Svatopluk Čech
XIX.	XX.	XXI.

Údaje o textu
Titulek:	XX.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Písně otroka. Praha : F. Topič, 1895. s. 68–69. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Zas naděje mi v prsou klíčí, —
lesk hvězdný hustou chmurou kmit’;
zas pevněji se hlava tyčí —
v noc padl svěží jitra svit:
        To slibné jitřní vzplání,
        té hvězdy těšný jas
        jsem zočil znenadání
        ve stínu juných řas.

Když nad skrání mu kadeřavou
pěst zaťal strážce surový,
hoch nezbled’ se skloněnou hlavou
a nespjal ruce s okovy,
        leč hrdě vznesl skráni
        a vzdorně oči zved’
        a v těch jsem z nenadání
        svit nové doby shléd’.

To nebyl rabský pohled chabý,
jenž zbaběle se chýlí v prach,
kdy stačí dutek zámih slabý
v ráz ubít krátký činu vzmach.
        Ve stínu mladé brvy
        ten zrak se divě lesk’,
        jak blízké bouře prvý
        by z něho sršel blesk.

Mně vzešla útěcha z té záře,
že předků stín v nás přece zbyl,
že nevyssál hnět otrokáře
krev jejich všecku z našich žil,
        že jiskry, jež jsme střehli
        vždy v duchu zjařmeném,
        se v srdci synů zžehly
        tím jarým plamenem.

Nechť palčivá i výtka srší
z těch zraků mladých v naši hruď,
nechť na čas jejich zápal zvrší
jen bídu naši — vítán buď!
        Buď zdráv, ty jarní blesku,
        jenž svítáš z juných řas
        a věstíš v noci stesku
        nám brzké spásy jas!