Písně otroka/XVIII.

Písně otroka Svatopluk Čech
XVII.	XVIII.	XIX.

Údaje o textu
Titulek:	XVIII.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Písně otroka. Praha : F. Topič, 1895. s. 62–64. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I boha našeho nám určil pán
        a věřiti nám káže,
že bohem tím bič v jeho ruku dán,
        nám v pouta spjato páže —
        Ó kořte se, ó klaňte se
        před Pánem hvězdné báně,
        ó kořte se, ó klaňte se
        před pánem v zemském láně;
        jen pokora i poslušnost
        otvírá nebes bránu
        a nekrásnější duše skvost
        je zbožná úcta k pánu.

Tak nejsvětější člověčenstva cit
        je v službách otrokáře,
v líc samu božství věčného je vryt
        rys jeho zpupné tváře,
        a lichých kněží chórovod
        se shrbenými zády
        mu hymny pěje o závod,
        je sloupem jeho vlády,
        na každou hlavu volá zmar,
        jež volněji se vztyčí,
        a modlí se za jeho zdar
        a žehná jeho biči.

Ret velebného kdysi proroka
        všech lidí rovnost kázal
a rozrážeje řetěz otroka
        vše lásky poutem vázal;
        leč jeho žáků lstivý sbor
        v rub jeho zákon zvrátil,
        nám bědným chválí svatý vzor,
        sám podíl moci schvátil,
        ve stínu přízně pánovy
        se těší mrzkým plenem
        a za to světí okovy
        jak v posměch mistra jmenem.

Ó bože náš, náš pravý bože, slyš!
        Ty bože chudých rabů,
jenž do zlata svůj oltář nestrojíš,
        své kněží do hedvábu,
        jenž trůníš v kráse přírody
        a v prostých srdcí tluku:
        ty velký bože svobody,
        svou zdvihni mocnou ruku,
        z pout odvěkých nás vyprosti,
        vztyč z prachu naše hlavy
        a světu v chrámech volnosti
        svůj zvěstuj zákon pravý!