Písně kosmické/8

Písně kosmické Jan Neruda
7	8	9

Údaje o textu
Titulek:	Písně kosmické 8
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	Czech and Slovak Language Resources Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1878
Licence:	PD old 70

        Poeto Světe, co jsi eón prožil,
    než hvězdu k hvězdě v zvučný verš jsi složil,
    než každé slunce s planet květem různým
    jsi v sloku sloučil uměním svým luzným,
    než z chaosního myšlének svých víru
    jsi slunce k sluncím uved v zpěvů míru -
    než mladé Zemi řekls: „Oživuj!“,
    poprvé nechal mladé srdce tlouci,
    odevřel oko lidské: „Obdivuj!“

        Poeto Světe! Hymnus tvůj je věčný!
    Tvá každá sloka má svůj život pučný,
    a když jej vykvěte, dá mrtvol zvučný
    v tvé ruce zpět co zárod nově vděčný.
    Poeto Světe! Kam se hymnu křídla
    přes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,
    kam, kam se křídla hymnu rozkládají?!
    Když mořem vanou, moře z dna se bouří,
    když zemí vanou, země k nebi kouří,
    když nebem vanou, světům dech se tají!

        Poeto Světe, co tvůj hymnus kryje,
    co vše v něm mře, co nesmrtelno žije!
    Ba není krásy, by v něm nekvítala,
    a není zoře, by v něm nesvítala,
    a není jasu, by se jím nešířil,
    a není květu, by se v něm nepýřil,
    ne ptačích hrdel, by v něm nezapěla,
    ne dětských smíchů, by v něm nezvonily, -
    a není slz, by jím se neronily,
    ne zoufalosti, by v něm nevzkypěla,
    a není boje, by v něm neburácel,
    ne mučedníka, by v něm nekrvácel, -
    a není touhy, by jím nevanula,
    a není lásky, by v něm neplanula,
    a není srdcí se vším citem svojím,
    by netloukla v tom velkém hymnu tvojím!

        Poeto Světe! Poetů jsi bohem,
    a přec - jsi poetou jen všech poetů slohem.
    A byť tvůj hymnus velký jako nebe,
    co dáváš v něm? - vždy jen a jenom sebe!
    A čtoucím nám byť nadšením už vzplály líce,
    my cítíme: poeta cítil více!
    Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu -
    a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál tě bolu!